Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4430/2017

23 Cdo 4430/2017-473

U S N E S E N Í

V. H.,

JATUR s.r.o.,

se sídlem v Kadani, Prunéřov 249, PSČ 432 01, IČO 25427768, zastoupené Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem, se sídlem v Chomutově, Kadaňská 3550/39, PSČ 430 03, o zaplacení částky 1 525 203,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. dubna 2017, č. j. -440, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12 826 Kč do tří dnů od právní moci tohoto unesení k rukám Mgr. Jana Křivánka, advokáta, se sídlem v Plzni, Kyjevská 1228/77, PSČ 326 00.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem v pořadí třetím rozsudkem ze dne 2. května 2016, č. j. -399, zastavil řízení do částky 162 439,80 Kč (výrok pod bodem I), uložil žalované zaplatit žalobci částku 500 000 Kč s 9,5% úrokem z prodlení od 29. září 2005 do zaplacení (výrok pod bodem II), zamítl žalobu co do částky 862 763,50 Kč s 9,5% úrokem z prodlení od 29. září 2005 do zaplacení (výrok pod bodem III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body IV, V a VI).

K odvolání obou účastníků řízení Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. dubna 2017, č. j. -440, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body II a III potvrdil (výrok pod bodem I), změnil ho ve výrocích pod body IV a V týkajících se náhrady nákladů řízení vůči České republice (výroky pod body II, III), rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok pod bodem IV) a konstatoval, že výrok pod bodem I rozsudku soudu prvního stupně zůstal nedotčen (výrok pod bodem V).

Odvolací soud shledal skutkové závěry soudu prvního stupně jako úplné a přesné, odkázal na ně a ztotožnil se i s právními závěry soudu prvního stupně.

Žalobce se v této věci domáhal na žalované zaplacení ceny prací, které provedl na stavbě rodinného domu, jehož zhotovitelkou byla žalovaná, když stavbu prováděla pro objednatelku Z. Č. Předmětem sporu je úhrada ceny tesařských konstrukcí ve výši 423 671,98 Kč, klempířských konstrukcí ve výši 116 327,45 Kč, tvrdé krytiny ve výši 483 445,70 Kč a ceny oken, střešních oken a vnějších rolet ve výši 431 919,60 Kč. Smluvní vztah mezi žalobcem a žalovanou nebyl v řízení prokázán, a proto byl uplatněný nárok posuzován jako nárok z bezdůvodného obohacení. Soud prvního stupně zkoumal, zda žalovaná obdržela od objednatelky úhradu za práce provedené žalobcem a dospěl k závěru, že objednatelka postupně zaplatila žalované v souvislosti se stavbou celkem 4 152 142 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuchovala relevantní podklady k rozsahu stavebních prací, vycházel soud prvního stupně a taktéž soud odvolací ze znaleckého posudku znalce Stanislava Chmelaře (objednaného Z. Č.) a znaleckého posudku Ing. Šárky Draxlové a jeho doplňku (zadaného soudem prvního stupně), v nichž znalci stanovili obvyklou cenu stavby v daném místě a čase k datu odchodu žalované ze stavby v rozmezí 3 496 093,08 – 4 013 194 Kč, dále ze svědeckých výpovědí P. A. (partnera Z. Č.), J. D. (stavbyvedoucího žalované), jakož i poddodavatelů žalobce – svědků Š., S. a B. a listin (předběžné kalkulace prostavěnosti k 18. srpnu 2005, korespondence účastníků a dalších). Odvolací soud potvrdil správnost skutkového závěru soudu prvního stupně, že žalobce pro žalovanou práce, jejichž cena má být uhrazena, provedl, a investorka v rámci svých úhrad žalované hradila i práce provedené žalobcem. Cenu těchto prací stanovil soud prvního stupně postupem podle (dále jen „ “) na částku 500 000 Kč s ohledem na to, že nelze na podkladě dostupných listin stanovit výši nákladů na rozestavěnou stavbu. S odkazem na provedené důkazy shledal soud prvního stupně cenu prací provedených žalobcem ve prospěch žalované v souvislosti s předmětnou stavbou u tří položek – ceny difuzní folie ve výši 23 010 Kč, ceny klempířských prací ve výši 116 327,46 Kč a ceny tesařských konstrukcí ve výši 360 662,55 Kč. Odvolací soud tato zjištění soudu prvního stupně akceptoval, stejně jako jeho úvahy při aplikaci ustanovení

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení Dovolací důvod spatřuje v nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka má za to, že se dovolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu týkající se určení výše nároku z bezdůvodného obohacení postupem podle , a to konkrétně od jeho rozsudku ze dne 7. října 2015, sp. zn. , rozsudku ze dne 23. června 2009, sp. zn. , rozsudku ze dne 9. června 2009, sp. zn. , rozsudku ze dne 26. května 2011, sp. zn. , rozsudku ze dne 26. června 2012, sp. zn. , rozsudku ze dne 28. ledna 2009, sp. zn. , a rozsudku ze dne 4. září 2000, sp. zn. . Dovolací soud se podle těchto rozhodnutí ustálil na právním názoru, že pro určení výše nároku postupem podle musí soud s jistotou prokázat rozsah nároku. Dovolatelka nesouhlasí s vymezením nároku na bezdůvodné obohacení odkazem na výpověď A., opomenuty zůstaly podle jejího názoru závěry dopodrobna zpracovaného znaleckého posudku Ing. Šárky Draxlové a jeho dodatku. Pokud žalobce neprokázal rozsah své činnosti na stavbě, nemělo dojít ani k ocenění bezdůvodného obohacení znaleckým posudkem.

Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že žaloba se zamítá, nebo zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se závěry odvolacího soudu a navrhl zamítnutí dovolání. Postup odvolacího soudu podle je podle žalobce v souladu s judikaturou dovolacího soudu, když v řízení byl s jistotou prokázán základ žalobcem uplatňovaného nároku a výsledky provedeného dokazování byly zohledněny v rámci úvah soudu o výši uplatňovaného nároku.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalované rozhodl podle , (dále rovněž jen „ “), ve znění účinném do 31. prosince 2013 (článek II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou řádně zastoupenou podle , posuzoval, zda je dovolání přípustné.

Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatelka ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá v celém rozsahu, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu v části, ve které odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II; výrokem odvolacího soudu o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I a výroky o náhradě nákladů řízení se dovolací soud proto nezabýval.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Podle musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje a v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá.

Tomuto požadavku dovolatelka vyhověla, odvolací soud se měl podle jejího názoru odchýlit od sedmi rozhodnutí Nejvyššího soudu, v nichž byla posuzována aplikace při určení výše uplatněného nároku. Podle tohoto ustanovení lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy.

Zákon má v tomto ustanovení na mysli situace, kdy je nárok prokázán co do svého právního základu a obtíže skutkových zjištění či úplná nemožnost těchto zjištění jsou spojeny jen s výší uplatněného nároku. Jde tedy o posouzení skutkové. Určení výše nároku není záležitostí volné úvahy nepodléhající hodnocení. Základem úvahy podle je zjištění takových skutečností, které soudu umožní založit úvahu na určitém kvantitativním posouzení základních souvislostí (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 940 s.).

Rovněž tak Nejvyšší soud ve své judikatuře zdůrazňuje, že úvaha, podle níž soud podle ustanovení určuje výši nároku tam, kde ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo ji nelze zjistit vůbec, není volnou úvahou a že při určení výše nároku jsou podkladem pro úvahu soudu skutečnosti, které vycházejí ze souvislostí posuzovaného případu a umožňují učinit určité kvantitativní závěry o výši uplatněného nároku (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2012, sp. zn. , rozsudek ze dne 2. října 2012, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 18. prosince 2014, sp. zn. ).

Nejvyšší soud neshledal, že by se odvolací soud při použití citovaného ustanovení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Podmínky pro aplikaci byly v dané věci splněny:

- soud prvního stupně, jehož závěry odvolací soud jako správné potvrdil, vyšel ze skutkového zjištění, že žalobce prováděl pro žalovanou jako zhotovitelku stavby rodinného domu stavební práce, a to klempířské práce, tesařské konstrukce a difuzní folie, co do základu byl tedy nárok žalobce na náhradu za bezdůvodné obohacení vzniklé žalované provedením těchto prací zjištěn,

- soud prvního stupně vysvětlil v odůvodnění svého rozhodnutí nepoměrné obtíže pro zjišťování výše nároku na celkovou výši bezdůvodné obohacení též s přihlédnutím k tomu, že se znalkyni nepodařilo stanovit výši nákladů na rozestavěnou stavbu, a to pro nedostatek podkladů – stavebního deníku, řádné fakturace žalované, která by odpovídala reálnému postupu prací na stavbě, položkového popisu provedených prací a absenci relevantních podkladů ke stavbě,

- při stanovení vlastního rozsahu konkrétních stavebních prací provedených žalobcem ve prospěch žalované pak soud prvního stupně vzal v úvahu svá skutková zjištění, o něž opřel svou úvahu o určení výše nároku.

Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v

Nejvyšší soud proto dovolání žalované jako nepřípustné podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s věty druhé neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 30. ledna 2018

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu