Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4500/2017

26 Cdo 4500/2017-328

U S N E S E N Í

statutárního města Brna

L. I.

, zastoupenému JUDr. Mgr. Lubomírem Procházkou, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 2006/26, o 547.369,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. května 2017, č. j. -306, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 30. 5. 2017, č. j. -306, potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně (soud prvního stupně) ze dne 13. 3. 2015, č. j. -256, kterým uložil žalovanému do jednoho měsíce od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 547.319,30 Kč a náklady řízení (dalším – odvoláním nenapadeným - výrokem žalobu v části týkající se zaplacení úroku z prodlení zamítl); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2 zákona ), dále jen „ “, neboť závěry odvolacího soudu jsou v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.

Předně je třeba zdůraznit, že námitkami, jimiž dovolatel zpochybňuje správnost skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování soudem, uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení nelze dovoláním úspěšně napadnout (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. ). K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné ( - 238a ).

Má-li dovolatel za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (zejména rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 7/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), jestliže dodatek nájemní smlouvy ze dne 4. 1. 1999 posoudil jako platný, ačkoli nebyl dán předchozí souhlas orgánu obce s jeho uzavřením ( , o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění účinném do 2. 12. 1999, dále jen „ “), přehlíží, že tento rozsudek dovolacího soudu vychází z jiného skutkového základu. Dodatkem ze dne 4. 1. 1999 nebyl totiž založen nový (samostatný) nájemní vztah, ale došlo pouze ke změně nájemce – účastníka původního nájemního vztahu založeného smlouvou o nájmu nebytových prostor ze dne 24. 11. 1998. Předchozí souhlas orgánu obce ve smyslu měl být udělen již u této původní smlouvy o nájmu (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2000, sp. zn. , ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. ). Nedostatek předchozího souhlasu s uzavřením původní smlouvy o nájmu však dovolatel nenamítal, a dovolací soud – vázán uplatněnými dovolacími důvody ( ) – se jím proto nezabýval.

Ve zbývající části dovolání dovolatel neuvádí, v čem spatřuje přípustnost dovolání ( -238a ) a tento údaj, jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. ), nelze zjistit ani z jeho obsahu. Má-li dovolatel za to, že se odvolací soud při řešení otázek hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, musí být z dovolání patrné, od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení věty první odmítl.

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. ledna 2018

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu