Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
5F1B8A70A99239B2C125826E002634E9.html
HTML · 12.73 KB
No categories available
26 Cdo 4500/2017
26 Cdo 4500/2017-328
U S N E S E N Í
statutárního města Brna
L. I.
, zastoupenému JUDr. Mgr. Lubomírem Procházkou, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 2006/26, o 547.369,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 20 C 149/2002 , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. května 2017, č. j. 15 Co 323/2015 -306, takto:
I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 30. 5. 2017, č. j. 15 Co 323/2015 -306, potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně (soud prvního stupně) ze dne 13. 3. 2015, č. j. 20 C 149/2002 -256, kterým uložil žalovanému do jednoho měsíce od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 547.319,30 Kč a náklady řízení (dalším – odvoláním nenapadeným - výrokem žalobu v části týkající se zaplacení úroku z prodlení zamítl); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2 zákona 293/2013 Sb. ), dále jen „o. s. ř. “, neboť závěry odvolacího soudu jsou v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
Předně je třeba zdůraznit, že námitkami, jimiž dovolatel zpochybňuje správnost skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování soudem, uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. o. s. ř. nelze dovoláním úspěšně napadnout (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015 ). K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§ 237 - 238a o. s. ř. o. s. ř. ).
Má-li dovolatel za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (zejména rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. 31 Cdo 1895/2002 , uveřejněného pod číslem 7/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), jestliže dodatek nájemní smlouvy ze dne 4. 1. 1999 posoudil jako platný, ačkoli nebyl dán předchozí souhlas orgánu obce s jeho uzavřením (§ 3 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb. , o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění účinném do 2. 12. 1999, dále jen „zákon č. 116/1990 Sb. “), přehlíží, že tento rozsudek dovolacího soudu vychází z jiného skutkového základu. Dodatkem ze dne 4. 1. 1999 nebyl totiž založen nový (samostatný) nájemní vztah, ale došlo pouze ke změně nájemce – účastníka původního nájemního vztahu založeného smlouvou o nájmu nebytových prostor ze dne 24. 11. 1998. Předchozí souhlas orgánu obce ve smyslu § 3 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb. měl být udělen již u této původní smlouvy o nájmu (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2000, sp. zn. 20 Cdo 835/98 , ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. 28 Cdo 527/2004 ). Nedostatek předchozího souhlasu s uzavřením původní smlouvy o nájmu však dovolatel nenamítal, a dovolací soud – vázán uplatněnými dovolacími důvody (§ 242 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ) – se jím proto nezabýval.
Ve zbývající části dovolání dovolatel neuvádí, v čem spatřuje přípustnost dovolání (§ 237 -238a o. s. ř. o. s. ř. ) a tento údaj, jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), nelze zjistit ani z jeho obsahu. Má-li dovolatel za to, že se odvolací soud při řešení otázek hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, musí být z dovolání patrné, od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 , Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. ledna 2018
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu