Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2336/2017-595

33 Cdo 2336/2017-595

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce L. R., zastoupeného Mgr. Jindřichem Skácelem, advokátem se sídlem v Brně, Zachova 633/4, proti žalované V. K., zastoupené JUDr. Lubošem Chalupou, advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova 159/56, o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2016, č.j. -541, takto:

O d ů v o d n ě n í

Usnesením ze dne 1. 12. 2016, č.j. -541, Městský soud v Praze změnil rozsudek ze dne 18. 9. 2012, č.j. -284, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 – mimo jiné – uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 656.280 Kč, tak, že výši nákladů určil částkou 504.118 Kč, a žalované přiznal proti žalobci náhradu nákladů řízení před odvolacím a dovolacím soudem (116.705 Kč).

Dovolání, jímž žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 , čl. II bod 2 , dále jen „ “).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Žalobce v dovolání namítá, že odvolací soud žalované přiznal odměnu za řadu „tzv. doplnění vyjádření,“ tj. za úkony právní služby, které nebyly při bránění práva účelně vynaloženy; za takové úkony považuje rovněž účast na ohledání a náklady vzniklé žalované v odvolacím a dovolacím řízení. Uvedenou argumentací žalobce zpochybňuje hodnotící úvahu odvolacího soudu, na níž je rozhodnutí o nákladech řízení před soudy obou stupňů založeno, tedy posouzení toho, které úkony právní služby byly či nebyly při uplatňování nebo bránění práva účelně vynaloženy. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu platí, že takovou úvahu může dovolací soud přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (srov. usnesení ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. , ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. , a ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. ).

Účelnost jednotlivého úkonu právní služby je přitom posuzována podle konkrétních okolností každého případu a nelze tudíž očekávat (s ohledem na vymezení institutu dovolání jako mimořádného opravného prostředku a poslání Nejvyššího soudu, smyslem jehož činnosti je sjednocovat aplikaci práva nižšími soudy), že účelnost jednotlivých úkonů právní služby vyúčtovaných právním zástupcem procesní strany bude předmětem dovolacího přezkumu, pokud tvrzená neúčelnost nevyplývá z argumentů, které zjevně postrádají racionální výklad.

Tak tomu v souzené věci není.

Z rozhodnutí odvolacího soudu o určení výše náhrady nákladů, které je řádně odůvodněno, vyplývá, že o zjevné nepřiměřenosti užitých kritérií účelnosti úkonů právní služby nemůže být řeč; o tom svědčí jeho závěr o neúčelnosti nákladů za sepis vyčíslení nákladů řízení, které žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce v průběhu řízení předkládala, stejně tak jako nepřiznání náhrady nákladů za v pořadí první dovolací řízení, neboť v něm neuspěl žádný z účastníků.

Na základě výše uvedeného proto Nejvyšší soud uzavírá, že námitky zpochybňující posouzení účelnosti jednotlivých úkonů právní služby nemohou založit přípustnost dovolání.

Vytýká-li žalobce odvolacímu soudu – v souvislosti s aplikací – nedostatečnost ve zjišťování jeho majetkových, osobních a sociálních poměrů, vymezuje vadu řízení, ke které dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné ( , věta druhá, ).

Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 14. února 2018

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu