Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1735/2017-261

33 Cdo 1735/2017-261

U S N E S E N Í

Victory estate s.r.o.

J. B.

, zastoupenému JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, o 1.984.400 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2016, č.j. -235, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud zrušil usnesení ze dne 2. 8. 2016, č.j. -217, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl návrh žalobkyně na přistoupení společnosti Corebo Consulting a.s. do řízení na stranu žalovanou ( ), a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle odvolacího soudu žalobkyně návrh na přistoupení dalšího účastníka vázala na splnění podmínky; zaplacení peněžité částky požadovala po žalovaném J. B. a teprve pro případ, že by žaloba byla zamítnuta z důvodu nedostatku jeho pasivní věcné legitimace, žádala, aby stejnou povinnost soud uložil přistoupivšímu účastníkovi. Takový procesní úkon nevyvolal žádné procesní účinky a soud prvního stupně k němu neměl přihlížet ( ).

Dovolání, kterým rozhodnutí odvolacího soudu žalobkyně napadla, není přípustné; zpochybněnou otázku procesního práva vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , čl. II bod 2 , dále jen „ “).

Podle ustanovení je dovolání – není-li stanoveno jinak – přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Z obsahu spisu se podává, že 27. 6. 2016 žalobkyně navrhla, aby soud připustil přistoupení společnosti Corebo Consulting a.s. do řízení na stranu žalovanou, a aby – dospěje-li k závěru, že smlouva o zprostředkování žalovaného nezavazuje k zaplacení požadované částky (provize) – povinnost k zaplacení uložil nově přistoupivší společnosti z titulu bezdůvodného obohacení.

Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je smyslem přistoupení dalšího účastníka do řízení ( ) a záměny některého z dosavadních účastníků za jiného ( ) odstranění nedostatku aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který tu byl v době zahájení řízení a který by jinak vedl k zamítnutí žaloby, přičemž je hospodárné, aby věc byla projednána a rozhodnuta v rámci již zahájeného řízení i vůči dalšímu účastníku (jiné osobě). Z dispoziční zásady, jež ovládá sporné řízení, vyplývá, že přistoupení dalšího účastníka do řízení může navrhnout jen žalobce a má-li takto přistoupit další účastník do řízení na straně žalobce, lze návrhu vyhovět, souhlasí-li tato osoba se vstupem do řízení. Možnost soudu vyhovět návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení je podmíněna i tím, že svým rozhodnutím nevytvoří procesní stav, který by mu bránil v řízení pokračovat. Soud nepřipustí přistoupení dalšího účastníka do řízení v případě, že je tu nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutno řízení zastavit, dále nebylo-li by nepochybné, čeho se žalobce vůči přistoupivšímu účastníku nebo přistoupivší účastník v řízení žalobou domáhá, jakož i v případě, že jde o zjevně procesně neekonomický postup (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2001, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 9/2002; ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. , nebo ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. ).

Podle se k úkonu účastníka, který je vázán na splnění podmínky nebo doložení času, nepřihlíží, a podle se každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen. Žalobkyně podáním ze dne 27. 6. 2016 (mimo jiné) navrhla přistoupení nového účastníka na stranu žalovanou a zároveň upravila petit žaloby tak, aby „soud, pokud neuloží povinnost zaplatit žalovanou částku žalovanému na základě smlouvy o zprostředkování, uložil povinnost zaplatit tuto částku společnosti Corebo Consulting a.s. z titulu bezdůvodného obohacení.“ Podle obsahu tohoto úkonu se tedy domáhala svého nároku proti žalovanému a teprve pro případ, že by žalobě nemělo být vyhověno, požadovala, aby stejná povinnost byla uložena společnosti Corebo Consulting a.s. (nově přistoupivšímu účastníkovi). Protože se tak jedná o úkon (rozšíření žaloby i vůči společnosti Corebo Consulting), který byl vázán na splnění podmínky (žalobě nebude ve vztahu k žalovanému vyhověno), neměl soud prvního stupně k takovému úkonu přihlížet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 3/2011).

Nejvyšší soud dovolání odmítl ( ).

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. 3. 2018

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu