Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 5453/2017-329

21 Cdo 5453/2017-329

U S N E S E N Í

K. S.

Galerii hlavního města Prahy,

příspěvkové organizaci se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Staroměstské náměstí č. 605/13, IČO 00064416, zastoupené JUDr. Janou Felixovou, advokátkou se sídlem v Praze 5 - Smíchově, U Nikolajky č. 833/5, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. června 2017 č. j. -286, takto:

I. Dovolání žalované

se odmítá

.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Kozubka, advokáta se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, U Prašné brány č. 1078/1.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2017 č. j. -286 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [napadený rozsudek odvolacího soudu vychází ze závazného právního názoru dovolacího soudu, který byl – přímo v této věci - vyjádřen v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017 č. j. -238, dále srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014 sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2015 sp. zn. , uveřejněný pod č. 84 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2015 sp. zn. , na které dovolací soud odkazoval již ve svém předchozím rozsudku vydaném v této věci a ve kterých byl vysloven právní názor, že zaměstnanec je pro zaměstnavatele nadbytečný ve smyslu ustanovení tehdy, nemá-li zaměstnavatel – s ohledem na přijaté rozhodnutí o organizační změně - možnost zaměstnance dále zaměstnávat pracemi dohodnutými v pracovní smlouvě; jestliže se však z hlediska potřebného profesního složení zaměstnanců nestává nadbytečným (z hlediska své věcné náplně) druh práce propouštěného zaměstnance sjednaný pracovní smlouvou, nemůže být jiná okolnost spočívající například pouze v jiném organizačním uspořádání zaměstnavatele, anebo v rozhodnutí zaměstnavatele o nahrazení části činnosti zaměstnance, vykonávajícího dohodnutý druh práce, činností jiných (nově přijatých nebo stávajících) zaměstnanců, podkladem pro skončení pracovního poměru výpovědí podle ustanovení ] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Namítá-li dovolatelka s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2012 sp. zn. a na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2003 sp. zn. a ze dne 6. 6. 2002 sp. zn. , že se odvolací soud při posuzování předpokladů pro rozvázání pracovního poměru výpovědí zaměstnavatele pro nadbytečnost zaměstnance ve smyslu ustanovení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ( ), pak přehlíží, že soudy v těchto případech aplikovaly stejné obecné závěry, avšak vycházely z jiného skutkového stavu (skutkového děje), než který byl zjištěn v projednávané věci [ve věcech vedených u Nejvyššího soudu pod sp. zn. a sp. zn. byla účelem přijetí rozhodnutí o organizační změně úspora finančních (mzdových) prostředků a nešlo jen o jiné organizační uspořádání zaměstnavatele spojené s nahrazením činnosti zaměstnance činností jiných zaměstnanců; ve věci sp. zn. odpadl zaměstnanci druh jím vykonávané práce, neboť byla zrušena kardiologická ambulance, kterou vedl]. Rozpor s dosavadní judikaturou dovolacího soudu nelze spatřovat ani ve vztahu k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2004 sp. zn. (uveřejněnému pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005), který je založen na stejných právních závěrech jako projednávaná věc.

K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení není způsobilá ani námitka vad předchozího dovolacího řízení spočívajících podle dovolatelky v tom, že dovolací soud byl nesprávně obsazen a že svoje rozhodnutí řádně nezdůvodnil, neboť tyto námitky nesměřují proti rozhodnutí odvolacího soudu, nýbrž proti předchozímu rozhodnutí dovolacího soudu vydanému v této věci.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. ledna 2018

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu