Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
C4F3046E5560E1E0C1258267003C4286.html
HTML · 14.88 KB
No categories available
29 NSCR 6/2018
KSPH 61 INS XY
29 NSČR 6/2018-B -75
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníků J. Š., narozeného XY, identifikační číslo osoby XY, a R. Š., narozené XY, identifikační číslo osoby XY, obou bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 61 INS XY, o způsobu řešení úpadku, o dovolání dlužníků, zastoupených Mgr. Janem Pokorným, advokátem, se sídlem v Praze 8, Pernerova 293/11, PSČ 186 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. května 2017, č. j. KSPH 61 INS XY , 4 VSPH XY, takto:Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Usnesením ze dne 7. března 2017, č. j. KSPH 61 INS XY , Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) neschválil oddlužení dlužníků (bod I. výroku), prohlásil konkurs na jejich majetek (bod II. výroku), s tím, že bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku), a oznámil, kdy nastaly účinky prohlášení konkursu (bod IV. výroku).
K odvolání dlužníků Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v odvoláním napadených bodech I. a II. výroku.
Odvolací soud – odkazuje na § 389 , § 395 , § 397 odst. 1 , § 403 a § 405 zákona č. 182/2006 Sb. , o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona ) – přisvědčil insolvenčním soudu v závěru, že byly dány dva důvody bránící schválení oddlužení. Prvním z nich byl nesouhlas věřitele č. 1 se zjištěnou pohledávkou z podnikání dle § 389 odst. 2 písm. a/ insolvenčního zákona . Odvolací soud potud akcentoval, že má-li dlužník závazky z podnikání, je přípustnost jeho oddlužení plně závislá na vůli jeho věřitelů bez možnosti její korekce insolvenčním soudem. Druhým důvodem pak byla „nedostatečnost ekonomické nabídky dlužníků“. Odvolací soud shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že hodnota majetku dlužníků a výše jejich postižitelných příjmů nedávaly předpoklad uspokojení nezajištěných věřitelů alespoň v minimálním zákonném rozsahu (alespoň 30 % zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů).
Proti usnesení odvolacího soudu podali dlužníci dovolání, jehož přípustnost vymezují na základě § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř. “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, namítají nesprávné právní posouzení věci a požadují, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř. o. s. ř. , Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. o. s. ř.
Spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013 , a ze dne 3. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 1640/2013 , která jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. o. s. ř. ). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže a dovolání je tak nepřípustné jako celek.
V poměrech projednávané věci odvolací soud svůj závěr o nepřípustnosti schválení oddlužení odůvodnil jednak tím, že hodnota plnění, které by s ohledem na hodnotu majetku dlužníků a výši jejich postižitelných příjmů obdrželi při oddlužení nezajištění věřitelé, byla nižší než 30 % jejich pohledávek. Současně však odvolací soud dovodil, že schválení oddlužení brání i nesouhlas věřitele se zjištěnou pohledávkou z podnikání podle § 389 odst. 2 písm. a/ insolvenčního zákona .
Druhý z uvedených důvodů pro neschválení oddlužení dovolatelé v dovolání nijak nezpochybňují. Dovolací námitky se týkají především posouzení majetkové situace dovolatelů; dopadají tak pouze na první z odvolacím soudem uvedených důvodů pro neschválení oddlužení.
Přestože každý z těchto závěrů obstojí – v případě jeho správnosti – jako samostatný důvod pro neschválení oddlužení (a prohlášení konkursu), dovolatelé druhý z nich nenapadají a dovolacímu přezkumu jej neotevírají. Za této situace pak dovolání není přípustné ani k přezkoumání prvního ze závěrů odvolacího soudu.
Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka, že došlo „ke zjevnému zneužití práva“, neboť ta směřuje proti samotnému zjištění úpadku, které není předmětem tohoto dovolacího řízení. O úpadku dlužníků bylo pravomocně rozhodnuto usnesením insolvenčního soudu ze dne 30. května 2016, č. j. KSPH 61 INS XY , přičemž nelze přehlédnout, že ač insolvenční řízení (vůči dlužníku) bylo zahájeno návrhem věřitele, sami dlužníci posléze podali insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (A-18).
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném do 29. září 2017 (článek II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Pro úplnost zbývá dodat (k návrhu dovolatelů na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí), že § 243 o. s. ř. o. s. ř. v insolvenčním řízení nelze aplikovat (viz § 90 insolvenčního zákona ).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. ledna 2018
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu