Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSCR 6/2018

KSPH 61 INS XY

-75

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníků J. Š., narozeného XY, identifikační číslo osoby XY, a R. Š., narozené XY, identifikační číslo osoby XY, obou bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. XY, o způsobu řešení úpadku, o dovolání dlužníků, zastoupených Mgr. Janem Pokorným, advokátem, se sídlem v Praze 8, Pernerova 293/11, PSČ 186 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. května 2017, č. j. , 4 VSPH XY, takto:Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 7. března 2017, č. j. , Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) neschválil oddlužení dlužníků (bod I. výroku), prohlásil konkurs na jejich majetek (bod II. výroku), s tím, že bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku), a oznámil, kdy nastaly účinky prohlášení konkursu (bod IV. výroku).

K odvolání dlužníků Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v odvoláním napadených bodech I. a II. výroku.

Odvolací soud – odkazuje na , , , a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) – přisvědčil insolvenčním soudu v závěru, že byly dány dva důvody bránící schválení oddlužení. Prvním z nich byl nesouhlas věřitele č. 1 se zjištěnou pohledávkou z podnikání dle . Odvolací soud potud akcentoval, že má-li dlužník závazky z podnikání, je přípustnost jeho oddlužení plně závislá na vůli jeho věřitelů bez možnosti její korekce insolvenčním soudem. Druhým důvodem pak byla „nedostatečnost ekonomické nabídky dlužníků“. Odvolací soud shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že hodnota majetku dlužníků a výše jejich postižitelných příjmů nedávaly předpoklad uspokojení nezajištěných věřitelů alespoň v minimálním zákonném rozsahu (alespoň 30 % zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů).

Proti usnesení odvolacího soudu podali dlužníci dovolání, jehož přípustnost vymezují na základě , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, namítají nesprávné právní posouzení věci a požadují, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , Nejvyšší soud odmítl podle a 2

Spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu ustanovení přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. , a ze dne 3. prosince 2013, sp. zn. , která jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. věty první ). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže a dovolání je tak nepřípustné jako celek.

V poměrech projednávané věci odvolací soud svůj závěr o nepřípustnosti schválení oddlužení odůvodnil jednak tím, že hodnota plnění, které by s ohledem na hodnotu majetku dlužníků a výši jejich postižitelných příjmů obdrželi při oddlužení nezajištění věřitelé, byla nižší než 30 % jejich pohledávek. Současně však odvolací soud dovodil, že schválení oddlužení brání i nesouhlas věřitele se zjištěnou pohledávkou z podnikání podle .

Druhý z uvedených důvodů pro neschválení oddlužení dovolatelé v dovolání nijak nezpochybňují. Dovolací námitky se týkají především posouzení majetkové situace dovolatelů; dopadají tak pouze na první z odvolacím soudem uvedených důvodů pro neschválení oddlužení.

Přestože každý z těchto závěrů obstojí – v případě jeho správnosti – jako samostatný důvod pro neschválení oddlužení (a prohlášení konkursu), dovolatelé druhý z nich nenapadají a dovolacímu přezkumu jej neotevírají. Za této situace pak dovolání není přípustné ani k přezkoumání prvního ze závěrů odvolacího soudu.

Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka, že došlo „ke zjevnému zneužití práva“, neboť ta směřuje proti samotnému zjištění úpadku, které není předmětem tohoto dovolacího řízení. O úpadku dlužníků bylo pravomocně rozhodnuto usnesením insolvenčního soudu ze dne 30. května 2016, č. j. , přičemž nelze přehlédnout, že ač insolvenční řízení (vůči dlužníku) bylo zahájeno návrhem věřitele, sami dlužníci posléze podali insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (A-18).

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný ve znění účinném do 29. září 2017 (článek II, bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Pro úplnost zbývá dodat (k návrhu dovolatelů na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí), že v insolvenčním řízení nelze aplikovat (viz ).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. ledna 2018

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu