Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3083/2017

30 Cdo 3083/2017-637

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně RASTRA AG-Z, a. s., se sídlem v Pardubicích, Masarykovo nám. 1484, identifikační číslo osoby 252 88 041, zastoupené Mgr. Vladimírem Štěpánkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, tř. Míru 70, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 15.586.998.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2017, č. j. -494, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále již „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 30. listopadu 2016, č. j. -372, odmítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 11. dubna 2017, č. j. -494, usnesení soudu prvního stupně potvrdil, a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu, ale také i proti usnesení soudu prvního stupně, podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) prostřednictvím svého advokáta obšírně koncipované dovolání (252 stran). V něm namítá, že napadené usnesení „závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, to je, zda účastník rozsáhlého korupčního spolčení k legalizaci ‚korupčního zneužití Krajského soudu v Hradci Králové organizovaným zločinem‘ v konkurzním řízení č. j. úpadce RASTRA AG-CZ a. s. s cílem legalizace výnosů trestné činnosti žalovanou nespornou ‚defraudací podniku úpadce RASTRA AG-CZ a. s.‘ může rozhodnout nezákonným souhrnným zjištěním o tom, že: žalovaná nesporná ‚defraudace podniku úpadce RASTRA AG-CZ a. s.‘ ‚není způsobilá k věcnému projednání‘, protože ‚nelze zjistit konkrétní skutkový děj‘!“

Dovolatelka se pak na dalších 248 stranách dovolání snaží uplatněné předpoklady přípustnosti dovolání rozvést, avšak místy až extrémně kriticky vyhrocený text vůči státním orgánům je pro interpreta tohoto elaborátu obtížně srozumitelný a nemá žádnou (z pohledu ) souvislost s usnesením dovolacího soudu, proti němuž formálně dovolatelka podává dovolání. Kromě toho dovolatelka v dovolání vznesla „výhradu vyloučení některých soudců Nejvyššího soudu z důvodu dle ust. v souvislostech části první hlavy I “ s tím, že se domáhá toho, aby „o tomto dovolání nejednali“ označení soudci Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“), tedy mj. i soudci uvedení v záhlaví tohoto usnesení.

Žalovaná se k podanému dovolání žalobce písemně nevyjádřila.

Předně je třeba konstatovat, že Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. října 2017, sp. zn. (všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz), rozhodl, že soudci Nejvyššího soudu (kteří podle Rozvrhu práce Nejvyššího soudu mají předmětnou věc projednat a rozhodnout) JUDr. Pavel Vrcha, Mgr. Vít Bičák a JUDr. Pavel Pavlík, nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí této právní věci.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).

Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání ( věta první ).

Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj., že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,

- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo

- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo

- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo

- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatelka sice formálně vymezila hledisko přípustnosti dovolání tak, že usnesení odvolacího soudu závisí na právní otázce, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, avšak na shora dovolatelkou zformulované právní otázce napadené rozhodnutí nezávisí. Usnesení odvolacího soudu vychází zejména z požadavku zákonem stanovených náležitostí žaloby (aby byla vůbec způsobilá k projednání).

V podaném (byť v obšírně koncipovaném) dovolání žalobkyně nenastoluje žádnou z výše uvedených alternativ, které by charakterizovaly napadené rozhodnutí ve smyslu výše vymezených hledisek, jež jsou jedině způsobilé založit přípustnost dovolání proti němu, a to z pohledu právní otázky, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí odvolacího soudu. Nelze přitom pominout skutečnost, že Nejvyšší soud ve svém usnesení uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek přijal závěr, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení ve znění účinném od 1. ledna 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které rozhodovací praxe se při řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Těmto zásadám však obsah podaného dovolání v žádném případě nevyhovuje.

S ohledem na uvedené skutečnosti proto nelze dovodit, že by byly naplněny předpoklady přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu tak, jak je má na mysli již zmíněné ustanovení

Jestliže tedy v souzené věci nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud toto dovolání, aniž nařizoval jednání ( věta první ), jako nepřípustné odmítl ( věta první a odst. 2 ).

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Tím, že dovolatelka napadla dovoláním i rozhodnutí soudu prvního stupně, opomenula uvedenou podmínku dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006). Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto podle věty prvé ve spojení s , řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. listopadu 2016, č. j. -372, zastavil.

Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje ( ).

Závěrem, nad rozsah zákonem stanovených podmínek pro písemné vyhotovení odůvodnění „odmítacího“ usnesení, Nejvyšší soud připomíná stanovisko Ústavního soudu České republiky ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. (in http://nalus.usoud.cz), v němž je mj. vyloženo, že neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti ( ), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením d. Nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 24. ledna 2018JUDr. Pavel Vrchapředseda senátu