Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 5184/2017

27 Cdo 5184/2017-688

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Z. H., zastoupené Mgr. Zuzanou Candigliotou, advokátkou, se sídlem v Brně, Burešova 615/6, PSČ 602 00, proti žalované Knihovně Jiřího Mahena v Brně, příspěvkové organizaci, se sídlem v Brně, Kobližná 70/4, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 00101494, zastoupené JUDr. Milošem Hejmalou, advokátem, se sídlem v Brně, Malinovského náměstí 603/4, PSČ 602 00, o náhradu mzdy, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. července 2013, č. j. -269, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. února 2017, č. j. -612, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. července 2016, č. j. -583, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalobkyní proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. července 2013, č. j. -269 (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 22. února 2017, č. j. -612, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně i proti usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně dovolání.

Dovolání je ve smyslu , (dále též jen „ “), mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním nelze úspěšně napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně.

Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle odvolání, pokud to zákon nevylučuje. proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání” proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, zastavil podle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle a 2 Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v

Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že důvodem žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení je skutkově nebo právně chybný (v rozporu se zákonem učiněný) závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto nebo že odvolací řízení muselo být zastaveno. Pro výsledek řízení o žalobě pro zmatečnost proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání pro opožděnost (resp. usnesení, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost), je z tohoto hlediska podstatné jen to, zda závěr, že odvolání bylo opožděné, je věcně správný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2005, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2006, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 42/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2016, sp. zn. , jež jsou veřejnosti dostupná - stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 - na webových stránkách tohoto soudu; www.nsoud.cz).

Usnesení Městského soudu v Brně ze dne 10. října 2012, č. j. -230, bylo opatrovnici žalobkyně P. S. doručeno dne 12. října 2012. Podala-li žalobkyně odvolání proti tomuto usnesení dne 18. prosince 2012, je zjevné, že tak učinila po uplynutí lhůty k podání odvolání.

Zamítl-li odvolací soud žalobu pro zmatečnost proto, že závěr o opožděnosti podaného odvolání je věcně správný, učinil tak v souladu se shora uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Namítá-li dovolatelka, že usnesení Městského soudu v Brně č. j. -230 mělo být podle doručeno rovněž přímo účastnici řízení (a nikoliv pouze soudem ustanovené opatrovnici), přehlíží, že se uvedené ustanovení vztahuje pouze na případy, byl-li účastníku ustanoven opatrovník proto, že se nemůže z jiných zdravotních důvodů než pro postižení duševní poruchou nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení, nebo že není schopen se srozumitelně vyjadřovat. Dovolatelce přitom byla ustanovena opatrovnice z důvodu postižení duševní poruchou; ze samotné zákonné dikce citovaného ustanovení je tak zjevné, že do poměrů projednávané věci nedopadá.

Argumentace dovolatelky, podle níž „svým významem a dle právních předpisů pečlivě rozlišuje mezi osobou opatrovníka a zástupce“, kdy je v projednávané věci tento rozdíl „zásadní“, není přiléhavá. Při doručování zástupci účastníka se (není-li v zákoně výslovně uvedeno jinak) uplatní pravidlo, podle kterého má ustanovený opatrovník stejné postavení jako zástupce na základě procesní plné moci, přičemž byl-li opatrovníkem ustanoven advokát, má stejné postavení jako advokát, jemuž účastník udělil plnou moc (viz ; dále srov. např. důvody nálezů Ústavního soudu ze dne 2. července 2001, sp. zn. , a ze dne 25. září 2002, sp. zn. ).

K výtce dovolatelky ohledně porušení jejího práva na spravedlivý proces, spočívajícím údajně v tom, že „jí nebylo umožněno domáhat se svého práva stanoveným postupem“, Nejvyšší soud uzavírá, že postupem odvolacího soudu, který byl v souladu se zákonem i ustálenou judikaturou dovolacího soudu, nemohla být dovolatelce odňata možnost jednat před soudem (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. dubna 2003, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2012, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 1. listopadu 2016, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. ledna 2018JUDr. Filip Cilečekpředseda senátu