Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 4508/2017-107

-107

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce ZANAP Liberec s. r. o. se sídlem v Liberci IX – Janův Důl, Hynaisova č. 75/2, IČO 27261875, zastoupeného Mgr. Martinem Vondroušem, advokátem se sídlem v Liberci, 8. března č. 21/13, proti žalovanému J. D., zastoupenému Mgr. Janem Hraškem, advokátem se sídlem v Liberci, Revoluční č. 123/17, o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. května 2017, č. j. -91, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá.II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. 5. 2017, č. j. -91, podle ustanovení věty první odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení [dovolatel především nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud vychází (že „žalovaný vykonával ve dnech 10. až 12. prosince 2014 pro žalobce práci, že mu tedy vznikl nárok na mzdu, ale že mu byla namísto mzdy zúčtována a vyplacena náhrada mzdy za dovolenou, aniž by žalovaný o dovolenou ve dnech 10. až 12. 12. 2014 předem žádal a aniž by žalobce čerpání dovolené v těchto dnech předem určil“), podstatou jeho námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, předestírá vlastní skutkové závěry (zejména, že „žalovaný neprokázal, že by ve dnech 10., 11. či 12. 2014 práci vykonával“), na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že „dohoda mezi žalobcem a žalovaným o čerpání dovolené v tyto dny byla benevolencí žalobce a jeho shovívavým přístupem k tomu, že žalovaný v těchto dnech nevykonal práci, a nemůže být z tohoto důvodu posouzeno jako vzdání se zákonem poskytnutého práva na dovolenou“)], a dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Namítá-li dovolatel s poukazem na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. , a ze dne 16. 12. 2013, sp. zn. , že „žalovaný použil právní institut okamžitého zrušení pracovního poměru dle jako právní prostředek k řešení sporu o část mzdy“ a že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, pak přehlíží, že Nejvyšší soud ve věcech, v nichž byla uvedená rozhodnutí vydána, vycházel z jiného skutkového stavu (skutkového děje), než který byl zjištěn v projednávané věci.

Důvodné nejsou ani námitky o tom, že „okamžité zrušení pracovního poměru nebylo provedeno určitým a srozumitelným způsobem“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v otázce výkladu ustanovení v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (s ohledem na obsahově shodnou právní úpravu v otázce konkretizace výpovědi i okamžitého zrušení pracovního poměru srov. rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1967, sp. zn. , uveřejněný pod č. 34/1968 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 1996, sp. zn. , uveřejněný pod č. 35/1998 v časopise Soudní judikatura, z nichž vyplývá, že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru musí být v písemném okamžitém zrušení pracovního poměru uveden tak, aby bylo zřejmé, jaké jsou skutečné důvody, které vedou druhého účastníka pracovního poměru k tomu, že rozvazuje pracovní poměr, aby nevznikly pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit, tj. který zákonný důvod okamžitého zrušení pracovního poměru uplatňuje, a aby bylo zajištěno, že uplatněný důvod nebude možné dodatečně měnit, ke splnění hmotněprávní podmínky platného okamžitého zrušení pracovního poměru je třeba, aby důvod okamžitého zrušení pracovního poměru byl určitým způsobem konkretizován uvedením skutečností, v nichž účastník spatřuje naplnění zákonného důvodu tak, aby nemohly vzniknout pochybnosti, ze kterého důvodu se pracovní poměr okamžitě zrušuje, skutečnosti, které byly důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, není potřebné rozvádět do všech podrobností, neboť pro neurčitost a nesrozumitelnost projevu vůle je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné jen tehdy, kdyby se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč byl pracovní poměr okamžitě zrušen), a že „dohoda o čerpání dovolené ve dnech 10., 11. a 12. 2014 je platná, neboť podle ustanovení je možné se od ustanovení uvedených v ( ) odchýlit ve prospěch zaměstnance, k čemuž došlo“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu se zákonem, s ustanovením , podle něhož odvolací soud dovodil, že „ nepřipouští, aby zaměstnavatel určil dobu čerpání dovolené zpětně, a to ani po dohodě se zaměstnancem“, když odchýlení ( ) je možné podle ustanovení (srov. ), a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. 5. 2017, č. j. -91, do výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení není rovněž přípustné podle ustanovení , neboť v této části směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. ledna 2018

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu