Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2174/2017

33 Cdo 2174/2017-251

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Mgr. Radima Struminského, se sídlem v Havířově, Elišky Krásnohorské 1305/18, insolvenčního správce dlužníka VDI Meta - výrobní družstvo invalidů, se sídlem v Ostravě, Vítkovicích, 1. máje 670/128 (identifikační číslo 25861808), proti žalovanému J. P., zastoupenému JUDr. Davidem Jopkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Třinci, nám. Svobody 527, o 6.461.776 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 2016, č.j. -208, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 10. 5. 2016, č.j. -175, kterým Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově uložil žalovanému zaplatit žalobci

„6.461.776 Kč s úrokem ve výši 1,4 % ročně z částky 6.461.776 od 15. 7. 2014 do zaplacení a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.461.776 Kč od 1. 1. 2014 do zaplacení a dále kapitalizované úroky ve výši 774.507,07 Kč,“

na účet státu soudní poplatek ve výši 323.089 Kč a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení; o nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud uzavřel, že právní jednání žalovaného, tj. prohlášení o započtení jeho pohledávky proti pohledávce dlužníka (VDI Meta - výrobní družstvo invalidů), je neplatné, protože se příčí dobrým mravům ( , , , 2 , , ve znění , dále jen „o. z.“); dluh ze smlouvy o půjčce ( , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz /, dále jen „obč. zák.“) – žalovaným uznaný co do důvodu i výše ( o. z.) – proto setkáním pohledávek nezanikl.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, které není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , čl. II bod 2 ).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Dovolatelem zpochybněný právní závěr o neplatnosti prohlášení započtení pro rozpor s dobrými mravy odvolací soud vystavěl na následujících skutkových zjištěních.

Na základě smlouvy z 5. 1. 2004 a jejich dodatků poskytlo VDI Meta žalovanému (dlužníku) v průběhu let 2004 až 2006 peněžní prostředky v celkové výši 6.461.776 Kč. Žalovaný ve sjednaném termínu jistinu ani její příslušenství nevrátil, závazek vůči družstvu však uznal, a to včetně kapitalizovaných úroků (774.507,07 Kč). Postupními smlouvami z 11. 7. 2014, které uzavřel s věřiteli VDI Meta ( M. P. /manželkou/ a EFEKTIS, s.r.o.), nabyl žalovaný (postupník) pohledávky obou postupitelů za družstvem z titulu vypořádacích podílů po zániku jejich členství (první ve výši 2.621.068,81 Kč bezúplatně, druhou za nominální hodnotu 4.615.214,26 Kč splatnou do 30. 6. 2020). Tyto pohledávky 14. 7. 2014 započetl proti pohledávce VDI Meta z titulu půjčky. V době shora uvedených jednání byl žalovaný statutárním orgánem (předsedou) VDI Meta, věděl, že družstvo je ve špatné finanční situaci, a to bez ohledu na počátek úpadkového stavu předvídaného v , o úpadku a způsobech jeho řešení / /, ve znění pozdějších předpisů. Ve snaze vyřešit úhradu svého dluhu cíleně nabyl pohledávky představující právo na vypořádací podíl vystoupivších členů družstva – své manželky a EFEKTIS, s.r.o., jejíž jednatelkou byla manželka místopředsedy družstva –, čímž připustil zkrácení majetku družstva o pohledávku z půjčky. Uvedeným způsobem žalovaný, jehož postavení dlužníka (fyzické osoby) nelze oddělit od pozice předsedy družstva, jednal v době, kdy existovala řada nesplacených pohledávek družstva, o čemž svědčí skutečnost, že v lednu 2015 v souvislosti s prohlášením konkursu na majetek VDI Meta narostl objem závazků úpadce na 117 milionů korun.

Dobrými mravy se podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu, která je použitelná i po nabytí účinnosti , rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost a vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. např. rozsudek ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. ). Zároveň však platí, že pojem „dobré mravy“ nelze vykládat pouze jako souhrn morálních pravidel, ale jako příkaz soudci rozhodovat v souladu s ekvitou, což ve svém důsledku znamená nastoupení cesty hledání spravedlnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2014, sp. zn. ). Úvaha soudu, zda lze konkrétnímu jednání odepřít platnost pro jeho rozpor s dobrými mravy, se odvíjí od posouzení zcela jedinečných skutkových okolností daného případu, jež lze jen obtížně zobecnit. Pojem dobrých mravů činí z ustanovení o. z. právní normu s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. normu, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem. Vymezení hypotézy právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, je věcí zhodnocení konkrétní situace. Úvaha soudu, zda byla naplněna skutková podstata uvedeného ustanovení, se proto odvíjí od posouzení všech zvláštností toho kterého případu individuálně (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 104/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. ). Tak tomu je i v souzené věci; přestože žalovaný jednal formálně podle zákona, závěr odvolacího soudu o tom, že jeho jednání je – s ohledem na konkrétní okolnosti – neplatné, neboť se příčí dobrým mravům, se neodchyluje od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

Přestože dovolatel napadl rozhodnutí odvolacího sodu v plném rozsahu, k akcesorickým výrokům o nákladech řízení a soudním poplatku žádnou argumentaci nevznesl.

Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl ( , 2 ).

Se zřetelem ke způsobu vyřízení dovolání považuje dovolací soud rozhodnutí o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za nadbytečné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 18. ledna 2018JUDr. Pavel Krbekpředseda senátu