Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tz 87/2017

3 Tz 87/2017-19

U S N E S E N Í

J. H.

Podle § 268 odst. 1 písm. c) trestního řádu se stížnost

zamítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. 9. 2016, sp. zn. , který nabyl právní moci téhož dne, byl obviněný J. H. uznán vinným přečinem krádeže podle , 3 a přečinem porušování domovní svobody podle , spáchané formou pomoci podle . Za to byl obviněný podle , a odsouzen k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Dalšími výroky bylo podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 trestního řádu rozhodnuto o náhradě škody. Trest obecně prospěšných prací nebyl v intencích § 336 odst. 2 trestního řádu soudem do současné doby nařízen k výkonu.

Proti citovanému rozsudku podal ministr spravedlnosti České republiky podle § 266 odst. 1 trestního řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. H.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že z protokolu o hlavním líčení ze dne 12. 9. 2016 bylo zjištěno, že napadený rozsudek byl nesprávně vyhlášen. Soud u obviněného vyhlásil chybný rok narození, kdy místo správného roku 1980 byl nesprávně uveden rok 1990. Stejná chyba je i v písemném vyhotovení rozsudku. Označení obviněného v pravomocném rozsudku je součástí výrokové části rozsudku, a to zejména výroku o vině, ale i ve výroku o trestu a výroku o náhradě škody. Správná identifikace obviněného, který skutek spáchal, má přímý vztah nejen na výkon uloženého trestu, ale má i význam ve vztahu k náhradě škody. Pokud by nedošlo k zákonné nápravě vadného rozhodnutí, mohlo by dojít k zásadním potížím při výkonu takového rozhodnutí podle příslušných ustanovení trestního řádu a . Uvedenou nesprávnost podle ministra spravedlnosti přitom nelze odstranit aplikací § 131 odst. 1 trestního řádu, neboť ze strany soudu již došlo k chybnému vyhlášení rozsudku v rámci konaného hlavního líčení. V důsledku vadného postupu soudu byl podle ministra spravedlnosti porušen zákon v neprospěch obviněného v § 2 odst. 6 a § 120 odst. 2 trestního řádu, a to ve vztahu ke skutkovým zjištěním ohledně data narození obviněného.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. 9. 2016, sp. zn. , byl porušen zákon v § 2 odst. 6 a § 120 odst. 2 trestního řádu v neprospěch obviněného J. H., aby podle § 269 odst. 2 trestního řádu zrušil napadený rozsudek ohledně obviněného J. H., dále zrušil všechna rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud s ohledem na důvod zrušení pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 trestního řádu, event. podle § 271 odst. 1 trestního řádu.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 trestního řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.

Podle § 120 odst. 2 věta první trestního řádu musí být obžalovaný v rozsudku označen údajem svého jména a příjmení, dne a místa narození, svého zaměstnání a bydliště, popřípadě jinými údaji potřebnými k tomu, aby nemohl být zaměněn s jinou osobou.

Podle § 131 odst. 1 trestního řádu předseda senátu může zvláštním usnesením kdykoli opravit písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku a jeho opisech, tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen. Opravu může nařídit i soud vyššího stupně.

Oprava vyhotovení (prvopisu, originálu) nebo opisu rozsudku se může týkat kterékoli jeho části, tzn. jak výroku, tak i odůvodnění a poučení o opravném prostředku. Rozhodujícím kritériem je soulad s rozsudkem, tak jak byl vyhlášen. Nelze proto opravou odstraňovat věcné či procesní nedostatky, k nimž došlo ve vyhlášeném rozsudku, ani nesoulad mezi rozsudkem, jak byl usnesen v poradě senátu, a jeho vyhlášením. Opravit lze kterýkoli rozsudek pravomocný i nepravomocný, a to kdykoli po zjištění písařských chyb nebo jiných zřejmých nesprávností.

Nejvyšší soud z předloženého trestního spisu zjistil, že obviněný J. H. je v písemném vyhotovení rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. 9. 2016, sp. zn. , i v protokolu o hlavním líčení ze dne 12. 9. 2016 (v části týkající se vyhlášení rozsudku) skutečně identifikován chybným rokem narození.

Jak dále Nejvyšší soud zjistil, v rámci přípravy hlavního líčení (při předvolání obviněného k hlavnímu líčení, při komunikaci soudu s Probační a mediační službou i s Rejstříkem trestů ČR) byl obviněný ze strany soudu označován správným datem narození. V průběhu hlavního líčení ze dne 12. 9. 2016 byla ověřena totožnost obviněného podle občanského průkazu a v rámci jeho výslechu bylo odkázáno na správné generálie obviněného z protokolu o výslechu obviněného v přípravném řízení dne 27. 5. 2015. Především však přehráním zvukového záznamu pořízeného v hlavním líčení ze dne 12. 9. 2016 Nejvyšší soud zjistil, že samosoudce při vyhlašování rozsudku uvedl k identifikaci obviněného pouze jeho jméno a příjmení bez data narození. Z uvedeného je zřejmé, že vyhlášení rozsudku se týkalo obviněného J. H., nar. 1980, nikoliv J. H., nar. 1990. Lze uzavřít, že chybný rok narození obviněného vznikl až při vyhotovování rozsudku a protokolu o hlavním líčení. Jedná se tedy o zjevnou písařskou chybu, kterou lze zhojit opravným usnesením podle § 131 odst. 1 trestního řádu. V postupu okresního soudu nelze shledat stížností namítané porušení zákona v § 2 odst. 6 trestního řádu a v § 120 odst. 2 trestního řádu.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 1 písm. c) trestního řádu stížnost pro porušení zákona jako nedůvodnou zamítl.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. 12. 2017

JUDr. Pavel Šilhavecký

předseda senátu