Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3915/2017-548

21 Cdo 3915/2017-548

U S N E S E N Í

Finančního úřadu pro hlavní město Prahu

se sídlem

v Praze 1, Štěpánská č. 61928 - územního pracoviště pro Prahu 8 se sídlem v Praze 8, Trojská č. 13a, IČO 72080043, proti žalovaným

1) L. L.

, zastoupenému JUDr. Josefem Skácelem, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská č. 674/55, a

2) J. L.

, o neúčinnost darovací smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2017, č. j. , 490/2016-522, takto:

I. Dovolání žalovaného 1)

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2017, č. j. , 490/2016-522, není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze závazného právního názoru dovolacího soudu, který byl – přímo v této věci – vyjádřen v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2013, č. j. -242 ( věta první, ), a je [v závěru, že posuzovaná darovací smlouva a smlouva o zřízení věcného břemene ze dne 3. 1. 2008 je vůči žalobci ohledně darování (ideální poloviny nemovitostí) žalovanému 1) právně neúčinná] v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce, za jakých předpokladů dochází ve smyslu ustanovení zákona č. č. , , ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) ke zkrácení uspokojení věřitelovy pohledávky v důsledku právního úkonu, kterým dlužník převedl svou věc, právo nebo jinou majetkovou hodnotu na jiného, srov. právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 64/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2008, sp. zn. , uveřejněný pod č. 30/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. ; k úmyslu dlužníka zkrátit věřitele srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. ; k otázce posouzení „náležité pečlivosti“ osoby dlužníkovi blízké k poznání dlužníkova úmyslu zkrátit odporovaným právním úkonem věřitele srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2001, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 35/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. , odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2008, sp. zn. , nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2012, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. ; k otázce, zda, popřípadě za jakých předpokladů lze odporovat právnímu úkonu manžela dlužníka, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. , z nichž – mimo jiné - vyplývá, že věřitel vymahatelné pohledávky vůči jednomu z manželů má právo se domáhat uspokojení (cestou výkonu rozhodnutí nebo exekuce) nejen z majetku dlužníka, ale také - jsou-li splněny předpoklady uvedené v ustanovení obč. zák. - z majetku, který má dlužník ve společném jmění se svým manželem (srov. též například právní názor vyjádřený v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. , uveřejněného pod č. 108/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), že z obsahu a smyslu ustanovení obč. zák. je zřejmé, že v něm uvedený pojem „dlužník“ zahrnuje nejen toho, kdo je zavázán splnit závazek (dluh), ale také jeho manžela, a to za předpokladu, že věřitel má právo na uspokojení vymahatelné pohledávky ze společného jmění dlužníka a jeho manžela, popřípadě z majetku, který manžel dlužníka nabyl na základě smlouvy o zúžení společného jmění do svého výlučného vlastnictví, a že věřitel je za podmínek uvedených v ustanovení obč. zák. oprávněn odporovat nejen právním úkonům, které učinil dlužník, ale i právním úkonům manžela dlužníka, týkajícím se majetku, který manžel dlužníka nabyl na základě dohody o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění do svého výlučného vlastnictví, a to za předpokladu, že věřitel měl právo uspokojit se (také) z majetku patřícího do společného jmění dlužníka a jeho manžela]; není tedy důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Námitky, jimiž žalovaný 1) uplatnil jiný dovolací důvod, než ten, který je uveden v ustanovení , a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení [dovolatel zpochybňuje skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází, a nesouhlasí s tím, jak odvolací soud hodnotil provedené důkazy (zejména, když uvádí, že „dovolacím důvodem je i extrémní nesoulad skutkových závěrů obou soudů nižších stupňů s provedenými důkazy“, s tím, že jako „nedílnou součást dovolání“ přikládá v příloze „katalog nesprávných skutkových zjištění“, a když vytýká odvolacímu soudu, že „sice jednotlivé důkazy učinil předmětem úvah a hodnocení, ale s neodůvodněně rozdílnou kvalitou“, že „úvahy a hodnocení vybraných důkazů jsou provedeny tak, aby soudu vytvořily celistvý řetězec důkazů, odůvodňující jeho rozhodnutí, ovšem bez náležité opory v jednotlivých důkazech i v jejich vzájemné souvislosti“, v čemž spatřuje „projev libovůle“), předestírá vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci; kromě toho namítá jiné vady řízení, zejména to, že „odvolací soud opřel své závěry o důkazy, které v rozporu s ustanovením nezopakoval“], nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného 1) proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. prosince 2017

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu