Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 4928/2017-1651

-1651

U S N E S E N Í

I. K.

J. A.

, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného:

Kooperativa pojišťovna, a. s.

, Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2016, č. j. -1449, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 5. 2016, č. j. -1457, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.413 Kč k rukám JUDr. Hynka Appla, advokáta se sídlem Jiráskova 9, Přerov, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala náhrady škody, jež jí měla vzniknout tím, že žalovaný jako advokát pochybil při sepisu závěti ay o vydědění, a způsobil tak jejich neplatnost. Žalobkyně se proto nestala dědičkou svého bratra, jehož veškerý majetek připadl jeho dceři jako jediné zákonné dědičce. Žalobkyně požadovala náhradu poloviny hodnoty dědictví.

Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 30. 6. 2015, č. j. -1202, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 1.085.077 Kč s příslušenstvím, v částce 775.409,80 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný dne 19. 9. 2001 za účelem sepisu závěti ay o vydědění dcery navštívil v nemocnici v P. bratra žalobkyně, který následujícího dne, tj. 20. 9. 2001, zemřel. Závěť sepsaná ve prospěch žalobkyně, včetněy o vydědění, však byla shledána neplatnou, neboť v rozporu s ustanovením obč. zák. vystupoval jako svědek při jejím pořizování manžel žalobkyně. Znaleckým posudkem bylo rovněž prokázáno, že zůstavitel byl v době podpisu závěti ve stavu, kdy mohl posoudit následky svého jednání. Jelikož žalovaný jako advokát při sepisování závěti ay o vydědění pochybil, odpovídá žalobkyni za škodu spočívající v tom, že se nestala zůstavitelovou dědičkou. V řízení o náhradu škody bylo třeba vycházet z tržní ceny nemovitostí, jež měla žalobkyně nabýt, a vzhledem k tomu, že zůstavitel neuvedl, že vyděděni mají být i potomci jeho dcery, připadla by žalobkyni nejvýše polovina z dědictví po zůstaviteli.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. 4. 2016, č. j. -1449, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 5. 2016, č. j. -1457, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu a žalobkyni přiznal základ nároku na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 100 % s odkazem na konečné rozhodnutí samostatným usnesením. Odvolací soud odmítl námitky žalovaného, neboť se opakují a již byly vypořádány předchozími rozhodnutími odvolacího i dovolacího soudu v této věci. Námitky směřující proti hodnocení důkazů a skutkovým závěrům jsou jen vlastní verzí vyhodnocení důkazů žalovaným a již byly vyvráceny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. .

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v řešení otázek hmotného a procesního práva, jež dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, dále jsou otázky rozhodovány dovolacím soudem rozdílně a dovolacím soudem již vyřešené právní otázky mají být posouzeny jinak. Konkrétně dovolatel uvedl, že má za to, že řízení nebylo zahájeno řádně podanou žalobou, neboť advokát žalobkyně nebyl platně zmocněn k jejímu podání pro konflikt zájmů. Za neobjektivní a nevěrohodný označil znalecký posudek z psychiatrie a zpochybnil odbornost a nestrannost znalkyně. Namítal nevěrohodnost svědků, nesprávný průběh jejich výslechu i nepřipuštění výslechu dalších svědků jím navržených. Dále nesouhlasil s neschválením smlouvy o nápomoci podpůrkyní – lékařkou, jež mu měla pomáhat pro jeho zhoršený zdravotní stav. Dovolatel zpochybnil i závěry odvolacího soudu, že uzavřel smlouvu o poskytování právních služeb se zůstavitelem a že zůstavitel výslovně projevil, že obsahuje jeho poslední vůli. Rozporoval také závěr odvolacího soudu, že částka 1.500 Kč vyúčtovaná žalovaným za poskytnutí právních služeb představuje odměnu za sepis závěti ay o vydědění. Rovněž vytkl soudu prvního stupně i odvolacímu soudu, že nehodnotily důkazy v souladu s Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a řízení buď zastavil, nebo aby žalobu zamítl, či aby zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek okresního soudu a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Současně navrhl, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí.

Ve vyjádření k dovolání uvedla žalobkyně, že napadený rozsudek je věcně správný a dovolání by mělo být odmítnuto jako nepřípustné, neboť dovolatel nezpochybňuje právní posouzení, nýbrž polemizuje se skutkovými zjištěními.

Rozhodné znění pro dovolací řízení se podává z čl. II bodu 2 a čl. II bodu 2 Nejvyšší soud tedy o dovolání rozhodl podle ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou osobou – účastníkem řízení ( ), s právnickým vzděláním ve smyslu , dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Důvody pro odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud neshledal a nerozhodoval o něm samostatným usnesením (výrokem), neboť v nejkratším možném termínu rozhodl přímo o dovolání, čímž odpadla potřeba rozhodování o návrhu na odklad vykonatelnosti jakožto návrhu akcesorickém.

Ačkoli dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, svými námitkami napadá pouze skutkové závěry, z nichž vycházely soudy obou stupňů, vytýká jim nesprávné hodnocení provedených důkazů, zpochybňuje odbornost a nestrannost znalkyně, správnost a úplnost znaleckého posudku a domáhá se jiného hodnocení důkazů, které by vedlo k odlišným skutkovým závěrům. S právním posouzením věci nesouhlasí nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž proto, že soud po právní stránce posoudil skutkový stav, s nímž on nesouhlasí. Námitky směřující proti zjištěnému skutkovému stavu a proti hodnocení důkazů včetně znaleckých posudků nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání.

Ve vztahu k námitce o neschválení nápomoci podpůrcem neuvedl dovolatel žádné předpoklady přípustnosti dovolání a žádný dovolací důvod neuplatnil, dovolacímu soudu tak neumožnil tuto námitku přezkoumat. Je však zřejmé, že na řešení této otázky rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá.

Namítá-li dovolatel nesplnění procesních podmínek pro zahájení řízení, namítá vadu řízení ve smyslu , která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud může přihlédnout k vadám řízení ve smyslu pouze tehdy, pokud je dovolání přípustné. Z obsahu dovolání však vyplývá, že předpoklady přípustnosti dovolání podle splněny nejsou, proto ani dovolací soud nemůže přezkoumat vytýkané vady. Lze pouze doplnit, že dovolatel nenamítá, že zájmy zástupce byly v rozporu se zájmy zastoupené žalobkyně, ale se zájmy dovolatele.

Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a S ohledem na odmítnutí dovolání má žalobkyně vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z nákladů zastoupení advokátem. Ustanovený advokát žalobkyně učinil ve věci jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání ze dne 21. 9. 2017, za který mu náleží odměna podle vyhlášky. Výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby byla vypočtena podle bodu 6, a ve znění pozdějších předpisů a činí 5.000 Kč. K tomu náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle a 21 % náhrady DPH ve výši 1.113 Kč, celkem tedy výše náhrady nákladů dovolacího řízení činí 6.413 Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. prosince 2017

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu