Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
D54CE6F164863539C125824F0036974E.html
HTML · 12.41 KB
No categories available
20 Cdo 5786/2017
20 Cdo 5786/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného I. H., R., zastoupeného Mgr. Tomášem Běhounkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 859/22, proti povinnému I. M., P., zastoupenému Mgr. Pavlem Kosařem, advokátem se sídlem v Praze 10, Francouzská č. 299/98, za účasti vydražitele M. L., P., pro 6 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Josefa Lavičky, Exekutorský úřad Cheb, pod sp. zn. 176 EX 1576/14, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. září 2017, č. j. 14 Co 208/2017 -137, takto:
Dovolání povinného se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ) :
Dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. září 2017, č. j. 14 Co 208/2017 -137, jímž bylo potvrzeno usnesení soudního exekutora JUDr. Josefa Lavičky, Exekutorský úřad Cheb (dále jen „soudní exekutor“), ze dne 22. února 2017, č. j. 176 EX 1576/14-108, kterým soudní exekutor mimo jiné udělil příklep vydražiteli na vydražené nemovité věci (byt) povinného za nejvyšší podání 5 600 000 Kč, není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. ) - dále jen „o. s. ř. “, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Nejvyšší soud ve své ustálené judikatuře (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2016, sp. zn. 21 Cdo 2515/2014 , nebo usnesení téhož soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. 20 Cdo 3595/2017 ), dovodil, že rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení, jsou účinná okamžikem jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku [srov. ustanovení § 89 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. , o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon ), ve znění pozdějších předpisů – dále jen „insolvenční zákon “], nestanoví-li insolvenční soud, že k jejich pominutí dojde až právní mocí usnesení o odmítnutí návrhu na zahájení insolvenčního řízení.
V projednávané věci bylo usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2017, č. j. MSPH 95 INS 3632/2017-A -9, o odmítnutí insolvenčního návrhu zveřejněno dne 22. února 2017 v 16:30, dražba byla soudním exekutorem provedena v týž den od 16:45. Účinky insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení § 146 odst. 1 insolvenčního zákona pominuly okamžikem zveřejnění shora zmíněného usnesení o odmítnutí návrhu na zahájení insolvenčního řízení. Vzhledem k tomu, že dražba byla provedena až po zveřejnění usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu v insolvenčním rejstříku, nebyla v době jejího provedení dána překážka zahájeného insolvenčního řízení.
Na výše uvedeném ničeho nemění, že povinný, jakožto dlužník v insolvenčním řízení, je oprávněn podat odvolání proti usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu, i když účinky zahájení insolvenčního řízení pominuly okamžikem zveřejnění tohoto usnesení. Nelze totiž směšovat dvě odlišné vlastnosti soudního rozhodnutí, a to právní moc na straně jedné (jež souvisí s možností napadnout rozhodnutí odvoláním) a vykonatelnost (účinnost) rozhodnutí na straně druhé.
Vzhledem k tomu, že dovolání povinného není přípustné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Dovolatel v dovolání navrhuje odklad vykonatelnosti dovoláním napadaného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 , dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř. o. s. ř. ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud návrhem povinného na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu nezabýval.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 1. 2018 JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu