Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3668/2017-131

22 Cdo 3668/2017-131

U S N E S E N Í

H. K.

, proti žalovanému

M. K.

, zastoupenému JUDr. Milenou Arnoštovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Lucemburská 1170/7, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2016, č. j. -76, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Obvodní soud pro Prahu 3 („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. 11. 2015, č. j. -30, určil, že bytová jednotka č. 846/3 v domě, který se nachází na pozemku, s podílem na společných částech domu a pozemku ve výši 906/19823, vše zapsané na listu vlastnictví pro katastrální území V. u Katastrálního pracoviště P., Katastrálního úřadu pro P., je v zaniklém společném jmění manželů (výrok I.). Výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 8. 2016, č. j. -76, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále „ “). Tvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy. Proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje ( ).

Dovolání není přípustné.

V nyní souzené věci jde o toto: Žalobkyně a žalovaný byli od 29. 6. 1995 do 26. 6. 2015 manželé. Žalovaný koupil předmětnou bytovou jednotku od Městské části Praha 3 v rámci „privatizace bytového fondu“ bez vědomí žalobkyně za trvání manželství (28. 1. 2014); žalovaný je zapsán jako vlastník v katastru nemovitostí. V průběhu trvání manželství nedošlo ke zrušení ani zúžení společného jmění manželů („SJM“). Žalobkyně se domáhala určení, že bytová jednotka je součástí společného jmění manželů; žalovaný to popíral. Soudy obou stupňů vyšly z toho, že bytová jednotka se podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“), stala součástí SJM, neboť žalovaný ji nabyl za trvání manželství.

Dovolatel v rozporu s - 3 výslovně nevymezuje, v čem konkrétně má spočívat nesprávné právní posouzení věci, když – jak sám uvádí – z podstatné části setrvává na tvrzeních vznesených v průběhu odvolacího řízení; většina dovolacích námitek tak ve skutečnosti nesměřuje proti napadenému rozhodnutí, neboť s jeho právními závěry nepolemizuje. Tak je tomu u námitky zaplacení předmětné bytové jednotky z výlučných prostředků dovolatele, se kterou se odvolací soud přesvědčivě vypořádal, když uvedl, že k ní nemohl přihlédnout proto, že se jednalo o skutečnost uplatněnou až v odvolacím řízení, přičemž nebyly splněny podmínky ; proč takový právní názor nepovažuje dovolatel za správný, není zřejmé. Stejně tak jedná-li se o námitku, podle které se žalobkyně výslovně odmítla účastnit privatizace; ani v tomto případě dovolatel nepolemizuje s právním hodnocením odvolacího soudu, který se s tímto jeho tvrzením vypořádal.

Vymezení nesprávného právního posouzení lze však z obsahu podání přesto dovodit. Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval otázkou vztahu zákona o vlastnictví bytů ( ) a ; resp. měl dospět k nesprávnému závěru, že zákon o vlastnictví bytů neobsahoval zvláštní režim pro převod vlastnického práva a došlo tak k nabytí vlastnického práva do společného jmění manželů.

Na takové otázce však napadené rozhodnutí ve smyslu nezávisí, neboť „privatizace“ bytové jednotky (převod vlastnického práva k ní) se řídila ustanoveními , dále „o. z.“ ( a 2 o. z.), nikoli zákonem o vlastnictví bytů, který byl v době převodu vlastnického práva již zrušen; podle zrušeného zákona o vlastnictví bytů – v souladu s o. z. – byla pouze vymezena převáděná bytová jednotka (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 21/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ostatně i v případě, že by k převodu jednotky došlo za účinnosti zákona o vlastnictví bytů, „privatizaci bytového fondu“ nelze chápat jako zvláštní proces, z něhož by měl vyplývat odlišný režim nabývání vlastnického práva. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. , „[z ustanovení § 22 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů toliko vyplývá nárok dosavadního nájemce na to, aby mu vlastník bytu (popřípadě vlastník budovy) v případě převodu vlastnictví bytu tento převod přednostně nabídl.“ Je tak zřejmé, že převod vlastnického práva na základě zákona o vlastnictví bytů rovněž podléhal obecné úpravě , , ve znění pozdějších předpisů, a to včetně nabývání do společného jmění manželů ( a násl.).

Protože dovolání není přípustné, Nejvyšší soud ho podle věty první odmítl.

V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. prosince 2017

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu