Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1164/2017-81

22 Cdo 1164/2017-81

U S N E S E N Í

INSPIRING PROPERTY s. r. o.

Štěchovice

, IČO 00241725, se sídlem v Štěchovicích, Hlavní 3, zastoupenému Mgr. Janou Pecinovou, advokátkou se sídlem Praze, Šultysova 755/34, o uložení povinnosti zajistit zrušení nebo změnu ochranného pásma vodního zdroje anebo alternativně zaplatit částku ve výši 10 108 436 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2017, č. j. -62, takto:

Dovolání

se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud Praha – západ usnesením ze dne 7. 9. 2015, č. j. -31, zamítl návrh žalobkyně, aby jí bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 7. 10. 2015, č. j. -38, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud uvedl, že žalobkyně jako podnikatelka nemůže přenášet na stát rizika spojená s podnikáním, příp. podnikatelský neúspěch, a to ani formou osvobození od soudních poplatků. Osvobození od soudních poplatků podnikatele by mohlo být odůvodněno pouze nepředvídatelnými okolnostmi, které nemají svůj původ v podnikání, či zásahem vyšší moci. Jelikož žalobkyně žádný takový důvod netvrdila, natož aby jej osvědčila, neshledal ani odvolací soud naplnění podmínek pro aplikaci a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací k dovolání žalobkyně usnesením ze dne 20. 9. 2016, č. j. -53, usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Podle dovolacího soudu musí být majetkové poměry žalobkyně posuzovány komplexně s ohledem na to, zda žalobkyně vyvíjí podnikatelskou či jinou činnost, zda zjištěný stav a struktura majetku umožní žalobkyni vydat potřebné finanční prostředky či zda má v současné době z nemovitostí nějaký příjem. Nelze uzavřít, že osvobození od soudních poplatků může být žalobkyni jako podnikateli ve smyslu přiznáno pouze při zásahu vyšší moci či za nepředvídatelných okolností, které nemají svůj původ v podnikání.

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 17. 1. 2017, č. j. -62, usnesení soudu prvního stupně ze dne 7. 9. 2015, č. j. -31, potvrdil. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně vlastní pozemek o výměře 24 336 m

2

v k. ú. M. (dále rovněž jako „předmětný pozemek“), jenž byl financován na základě půjčky od společníka a po jehož zakoupení žalobkyně zjistila, že má kvůli jednání žalovaného nižší hodnotu. Z prohlášení o majetkových poměrech žalobkyně vyplývá, že v roce 2012 dosáhla příjmů ve výši 716 Kč, celkově ztráty 8 364 Kč, v roce 2013 i 2014 Kč činily příjmy žalobkyně 0 Kč. Z daňového přiznání za rok 2013 se podává, že žalobkyně vykazovala ztrátu 9 530 Kč a v roce 2014 7 606 Kč.

Odvolací soud (s odkazem na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu) uvedl, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků je nutno přihlížet k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U právnických osob lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost, ale je nutné též zohlednit, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Je nezbytné zkoumat nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí být rovněž zvažováno, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Poznamenal, že účastník je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.

Uzavřel, že žalobkyně neprokázala své poměry věrohodným způsobem. Neuvedla, z jakých finančních prostředků uspokojuje své základní potřeby nutné pro chod společnosti, a zejména z jakých finančních prostředků hodlá financovat svůj tvrzený podnikatelský záměr v k. ú. M. Dále uvedl, že žalobkyně má možnost získat finanční prostředky prostřednictvím využití svých nemovitostí, např. pachtem pro zemědělské potřeby. Z těchto důvodů neshledal odvolací soud podmínky pro osvobození žalobkyně od soudních poplatků a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu Uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva (a to posuzování splnění předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků ve smyslu ), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že prokázala věrohodným způsobem své majetkové poměry, které odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků. Zpochybňuje-li odvolací soud věrohodnost některých z důkazů, měl si vyžádat originály či ověřené kopie. Žádného majetku se nikdy spekulativně nezbavila. Finanční prostředky k zaplacení soudního poplatku nemůže získat prostřednictvím pachtu nemovitosti, neboť se jedná o stavební pozemek a v současné době probíhají správní řízení (územní, stavební) nezbytná k možné realizaci podnikatelského záměru, tj. k výstavbě rodinných domů. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Podle „na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se nevracejí.“ Uvedené ustanovení vyložil Ústavní soud ve světle y v nálezu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. (dostupném na nalus.usoud.cz), jednoznačně tak, že „k tomu, aby soud mohl osvobodit účastníka řízení od zaplacení soudního poplatku, musí být současně splněny dvě podmínky, a to nepříznivá finanční situace a pravděpodobnost úspěchu v daném řízení na straně žadatele. Jen v tomto rozsahu může soud hodnotit oprávněnost žádosti.“

V usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. , (publikovaném pod č. 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.; toto a další níže uvedené rozhodnutí dovolacího soudu jsou rovněž dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu –

www.nsoud.cz

), Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že „účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti“ (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2016, sp. zn. ).

Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 27. 5. 2010, č. j. -74, publikovaném pod č. 2099/2010 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (přístupné na sbirka.nssoud.cz), dovodil, že soud může (a musí) důkladně prověřit, „zda nemajetnost účastníka je skutečná, a nikoli toliko zdánlivá, předstíraná, simulovaná. Musí tedy vyloučit eventualitu, že účastník ve skutečnosti dostatečné prostředky má, avšak soudu předstírá, že nikoli (např. pokud by účastník-fyzická osoba užíval majetek rodinných příslušníků nebo jiných osob tak, že by z rozhodných okolností bylo patrné, že ekonomickou kontrolu nad tímto majetkem má on, i když právně mu nepatří). Ustanovení o nedostatku prostředků se netýká toliko formální vlastnické a majetkové kapacity účastníka, nýbrž zahrnuje i sféru materiálních zdrojů, které účastník ovládá fakticky, byť nikoli právně. Zahrnuje tedy všechny prostředky, které účastník má k dispozici na základě faktických vztahů či faktických okolností tak, že jimi může disponovat podobně, jako kdyby byl jejich vlastníkem či majitelem.“

Dále vyložil, že „součástí zkoumání existence dostatečných prostředků musí být i prověření, zda právnická osoba jejich nedostatek ve skutečnosti nepředstírá. Indicií takového předstírání právě vzhledem k odlišnostem podstaty právnických osob od osob fyzických zpravidla bude dlouhodobější fungování právnické osoby bez přiměřeného formálního majetkového zázemí. Jestliže právnická osoba dlouhodoběji funguje v souladu s účelem (cílem), pro který byla založena či který je předmětem její činnosti, aniž by ovšem byla schopna takové fungování zabezpečit ze zdrojů, které má sama právně k dispozici, je to indicií, že ve skutečnosti ekonomické zázemí takové osoby tvoří lidé podílející se přímo či nepřímo, zjevně či skrytě na její činnosti. Takové dlouhodobé fungování tedy naznačuje, že skutečné ekonomické možnosti dané právnické osoby jsou větší než rozsah majetku, který jí (formálně) právně patří, a že ve skutečnosti netrpí nedostatkem prostředků, neboť žádná právnická osoba nemůže jako skutečně samostatná entita dlouhodobě existovat bez dostatečného majetkového zázemí pokrývajícího náklady na její činnost.”

V projednávané věci je nutné přihlédnout k následujícím skutečnostem vyplývajícím z obsahu procesního spisu (a to především z žaloby na č. l. 1 a násl.). Žalobkyně jako právnická osoba je vlastníkem předmětného pozemku, přičemž finanční prostředky na jeho koupi získala na základě půjčky poskytnuté jejím společníkem. Žalobkyně má v plánu realizovat na předmětném pozemku podnikatelský záměr, a to výstavbu rodinných domů. Podle tvrzení žalobkyně ovšem nemůže být tento záměr v důsledku jednání žalovaného realizován ve stejném rozsahu jako ke dni koupi předmětného pozemku (místo 20 rodinných domů je možné postavit pouze 14) a dovolatelka se žalobou ve věci samé domáhá nápravy tohoto stavu. Z dovolání ze dne 13. 2. 2017 se dále podává, že v současné době probíhají správní řízení (územní a stavební) nezbytná k možné realizace podnikatelského záměru, tj. k výstavbě rodinných domů, byť ve shora uvedeném omezeném rozsahu.

Je zřejmé, že již od samého počátku podnikatelského záměru musela mít žalobkyně vyřešeno financování přípravné fáze tohoto záměru (např. projektová dokumentace, či náklady spojené s příslušnými správními řízeními a povinností hradit správní poplatky) a přinejmenším i předběžně zajištěno financování samotné realizace podnikatelského záměru. Na shora uvedeném nic nemění skutečnost, že v současné době je možné vystavět pouze 14 z původně plánových 20 rodinných domů.

V projednávané věci proto nelze dovodit, že žalobkyně splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu Je důležité zohlednit, že faktické majetkové poměry umožňují žalobkyni financovat přípravné fáze směřující k realizaci shora uvedeného podnikatelského záměru, resp. v následujících letech samotnou výstavbu rodinných domů. Žalobkyně tudíž dlouhodoběji funguje v souladu s účelem (cílem), pro který byla založena a který je předmětem její činnosti, aniž by ovšem byla schopna takové fungování zabezpečit ze zdrojů, které má sama právně k dispozici. Toto je indicií, že ekonomické zázemí žalobkyně ve skutečnosti tvoří osoby podílející se přímo či nepřímo, zjevně či skrytě na její činnosti. Skutečné ekonomické možnosti žalobkyně jsou tak větší než rozsah majetku, který jí (formálně) právně patří. V takovém případě nelze hodnotit majetkovou situaci žalobkyně jako nepříznivou, nýbrž je nutné uzavřít, že neprokázala věrohodným způsobem své majetkové poměry. Dovolací soud přihlédl rovněž k výši soudního poplatku, která v posuzované věci činí 2 000 Kč.

Pokud odvolací soud dovodil, že žalobkyni nepřísluší osvobození od soudních poplatků ve smyslu , neboť neprokázala své poměry (které by znemožňovaly zaplacení soudního poplatku) věrohodným způsobem, spočívá jeho rozhodnutí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání tak není podle přípustné, a proto jej Nejvyšší soudu podle odmítl.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. prosince 2017

Mgr. David Havlík

předseda senátu