Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tvo 24/2017

11 Tvo 24/2017-8

U S N E S E N Í

M. M.

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. s e stížnost z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. , rozhodl Vrchní soud v Olomouci výrokem pod bodem I. tak, že členové senátu JUDr. Jaroslav Zbožínek a JUDr. Vladimír Štefan nejsou podle § 31 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v § 30 tr. ř. vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci odsouzeného M. M. vedené Krajským soudem v Brně – pobočkou ve Zlíně pod sp. zn. .

Proti tomuto výroku podal odsouzený prostřednictvím svého obhájce stížnost, ve které namítá, že toto usnesení není dostatečným způsobem zdůvodněno a námitky odsouzeného nejsou vypořádány tak, jak vyžadují obecně závazné předpisy. Z tohoto důvodu odsouzený závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud přezkoumal napadený výrok a v případě, že tento bude shledán jako nezákonný, tak aby napadené usnesení ve výroku I. zrušil.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Podle § 30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat. Poměr k projednávané věci může záležet např. v tom, že orgán činný v trestním řízení nebo osoba mu blízká byly poškozeny projednávanou trestnou činností nebo jí byly svědky. Za poměr k osobám ve smyslu tohoto ustanovení trestního řádu je pak třeba považovat poměr příbuzenský, švagrovský, poměr druha a družky, popř. úzký vztah přátelský nebo úzký vztah nepřátelský.K tomu Nejvyšší soud dále uvádí, že zmíněné pochybnosti zakládající vyloučení soudce a dalších orgánů činných v trestním řízení přitom musí být založeny na reálně existujících objektivních skutečnostech, které je vyvolávají. Jinak řečeno, pochybnosti o nestrannosti soudce musí vyplývat z faktických okolností odůvodňujících riziko jeho možného neobjektivního přístupu k věci nebo k osobám v ní vystupujícím. Pouhý subjektivní pocit soudce nebo stran, že soudce je pro podjatost vyloučen z projednávání určité trestní věci, není postačující pro posouzení otázky, zda je schopen nestranně vykonávat úkony trestního řízení či nikoli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. uvedl, že odůvodnění napadeného výroku není řádné, jelikož se stížnostní soud nevypořádal se všemi jeho námitkami. Odsouzený specifikoval své námitky ohledně podjatosti soudců senátu 2 To Vrchního soudu v Olomouci v rámci své stížnosti proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 25. 9. 2017, v níž napadal zejména obcházení zákona při přidělování věci k rozhodnutí, a namítal, že senát, který rozhodoval o jeho odvolání v původní věci vedené pod stejnou spisovou značkou jaká je i v nynějším řízení, není zákonným soudem. Dále odsouzený ve svém podání namítal vztah soudců tohoto senátu k obviněným a k věci odkazem na fakt, že „záměrně ignorovali rozhodující odvolací námitky a tak zastírali pochybení nalézacího soudu“. Závěrem pak odsouzený uváděl, že soudci tohoto senátu stížnostního soudu měli finančně profitovat z jeho odsouzení.Vrchní soud v Olomouci v usnesení ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. , kterým rozhodoval o stížnosti odsouzeného (výrok II.) a současně o vznesené námitce podjatosti senátu tohoto soudu (výrok I.), reagoval na námitky odsouzeného dostatečně.K námitce obcházení zákona při přidělení jeho věci senátu 2 To Vrchního soudu v Olomouci tento uvedl, že dle rozvrhu práce je určen k rozhodování věcí, v nichž předcházel svou rozhodovací činností v odvolacím řízení, a námitku odsouzeného tak zamítl jako nepřípadnou. Nejvyšší soud se s názorem vrchního soudu ztotožňuje a nadto uvádí, že dané pravidlo rozvrhu práce plně reflektuje zásadu urychleného projednání věci bez zbytečných průtahů uvedenou v § 2 odst. 4 věta druhá tr. ř. , když umožňuje projednání věci senátu již obeznámenému s okolnostmi případu. Nadto stížnostní soud upozornil odsouzeného i na skutečnost, že dle rozvrhu práce Vrchního soudu v Olomouci pro rok 2017 je specializovaným senátem pro rozhodování věcí podle , o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, a ve věci je tedy zákonným soudem, s čímž se Nejvyšší soud ztotožňuje. K související námitce vztahu členů senátu vrchního soudu k odsouzenému a k věci samé pak Nejvyšší soud poznamenává, že se jedná toliko o ničím nepodložená tvrzení, kdy pouhá skutečnost, že se jedná o senát, který rozhodoval o odvolání odsouzeného v předcházející věci, není relevantním argumentem. Odsouzený neuvedl, v čem tedy má spočívat poměr soudců k němu samému nebo k věci, který by mohl zakládat jejich podjatost, či vzbuzovat pochybnosti o nepodjatosti.Stejný závěr lze učinit i stran tvrzení o údajném finančním profitu členů senátu 2 To Vrchního soudu v Olomouci, když se jedná toliko o ničím nedoložené tvrzení odsouzeného, jak uvedl i Vrchní soud v Olomouci v napadeném usnesení. Nejvyšší soud tedy neshledal stížnostní námitky odsouzeného proti výroku I. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. , důvodnými, neboť naopak Vrchní soud v Olomouci se zabýval všemi uplatněnými námitkami a s těmito se řádně a přesvědčivě vypořádal.Protože ani Nejvyšší soud neshledal žádné důvody pro vyloučení členů senátu 2 To Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jaroslava Zbožínka a JUDr. Vladimíra Štefana, nezbylo mu než rozhodnout tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. 12. 2017

JUDr. Antonín Draštík předseda senátu