Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4227/2017-404

23 Cdo 4227/2017-404

U S N E S E N Í

České unie sportu, z.s.,

A. H.,

P., zastoupenému JUDr. Klárou A. Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Španělská 742/6, PSČ 120 00, o ochranu dobré pověsti právnické osoby, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. března 2017, č. j. -369, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 21 901 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupkyně.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. ledna 2016, č. j. -289, zamítl žalobu o zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 2 000 000 Kč (I. výrok), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému omluvit se žalobkyni „za poškození její dobré pověsti, které způsobil svým řízením společnosti Sazka a.s., kde měla Česká unie sportu většinový podíl“ (II. výrok) a uložil žalobkyni nahradit žalovanému náklady řízení (III. výrok).

Odvolací soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II potvrdil, ve III. výroku o nákladech řízení co do výše náhrady nákladů přiznané žalovanému změnil a rozhodl o povinnosti žalobkyně nahradit žalovanému též náklady odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že je považuje za přípustné podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), uplatňujíc nesprávné právní posouzení věci dle ustanovení

Žalovaný navrhl dovolání jako nepřípustné odmítnout, případně jako nedůvodné zamítnout.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , se zabýval přípustností dovolání.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání není přípustné.

Podle žalobkyně poškodil žalovaný její dobrou pověst jednak tím, že „řídil společnost SAZKA a.s. v rozporu s péčí řádného hospodáře“ a dále tím, že „nepodával objektivní informace o stavu této společnosti jejím akcionářům“. Na základě těchto tvrzení žalobkyně požadovala zadostiučinění v penězích a ve formě omluvy. Žalovaný se měl omluvit za poškození dobré pověsti, které způsobil svým „řízením společnosti Sazka a.s., kde měla Česká unie sportu většinový podíl“. Důsledkem toho, jak žalovaný řídil společnost Sazka, a.s., bylo podle tvrzení samotné žalobkyně prohlášení konkurzu na majetek společnosti Sazka a.s. a snížení majetku žalobkyně jako jejího majoritního akcionáře. Odvolací soud se shodl se soudem prvního stupně, že „řízením společnosti“ nastaly důsledky, které se projevily v majetkové sféře žalobkyně, nikoli v její sféře nemajetkové, zadostiučinění požadované za následky tohoto jednání (tedy omluva) tudíž nepřísluší. Odvolací soud konstatoval, že nárok na zadostiučinění ve formě omluvy byl „nevhodně“ uplatněn; žalobkyně určitě a srozumitelně zformulovala nesprávný nárok. Podle odvolacího soudu byl prokázán druhý aspekt jednání žalovaného, totiž že žalovaný podával „zkreslené informace“ o stavu společnosti, toto jednání bylo způsobilé poškodit dobrou pověst žalobkyně, nebylo však možné posoudit přiměřenost požadovaného zadostiučinění, protože žalobkyně přes poučení soudu, jehož se jí opakovaně dostalo, nesplnila svou povinnost tvrdit k tomu potřebné skutečnosti.

Žalobkyně je přesvědčena, že odvolací soud rozhodl v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (zmiňuje v té souvislosti usnesení ze dne 31. ledna 2012, sp. zn. , rozsudku ze dne 28. srpna 2012, sp. zn. , a rozsudku ze dne 18. listopadu 2010, sp. zn. ), když petit požadované omluvy nezformuloval tak, aby odpovídal prokázanému závadnému jednání žalovaného. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že zasáhnout dobrou pověst žalobkyně mohl způsob, jakým žalovaný prezentoval ekonomické výsledky Sazky jejím akcionářům, měl tomu odpovídajícím způsobem požadovaný nárok na omluvu upravit, tj. petit obsahově zúžit či výrok přeformulovat.

Žalobkyně dále, co se požadavku na zadostiučinění v penězích týče, namítá, že v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, kterou cituje, nebyla řádně poučena podle o nutnosti doplnit potřebná skutková tvrzení.

Oproti mínění žalobkyně však je rozhodnutí odvolacího soudu zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.

V rozsudku ze dne 28. srpna 2012, sp. zn. , Nejvyšší soud uvedl, že je-li žalobní petit přesný, určitý a srozumitelný, soud neporuší ustanovení nebo ani jiné zákonné ustanovení, jestliže použitím jiných slov vyjádří ve výroku rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhal. Zdůraznil však, že musí dbát na to, aby výrok z obsahového hlediska vyjadřoval to, čeho se žalobce žalobou domáhal, a to s poukazem na ustanovení (v tehdy účinném znění), podle něhož překročit žalobu a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se žalobce domáhal, může jen tehdy, jestliže řízení bylo možné zahájit i bez návrhu nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. Z uvedeného plyne, že závěr právě uvedeného rozhodnutí, na něž ve svém dovolání poukazovala žalobkyně, totiž že soud „může upravit znění navržené omluvy tak, aby odpovídala prokázanému závadnému jednání žalovaných a smyslu institutu omluvy jako takovému. Může tedy vypustit určité slovní spojení či celou větu či znění omluvy zkonkretizovat,“ je potřeba vztáhnout ke skutkovým tvrzením, která (ve spojení s žalobním petitem) vymezují předmět řízení. Pouze tehdy totiž, ctí-li skutkovými tvrzeními a žalobním petitem vymezený předmět řízení, nerozhodne soud o něčem jiném, než čeho se žalobce domáhal, i když text rozhodnutí zformuluje (po stylistické stránce upraví) odlišně od žalobního petitu.

Jestliže žalobkyně tvrdila, jak uvedeno, že žalovaný poškodil její dobrou pověst jednak tím, že „řídil společnost SAZKA a.s. v rozporu s péčí řádného hospodáře“ a dále tím, že „nepodával objektivní informace o stavu této společnosti jejím akcionářům“, vymezila dva konkrétní skutky, za jejichž důsledky žádala zadostiučinění, ovšem pouze za jeden z nich (za řízení společnosti Sazka a.s.) žádala zadostiučinění ve formě omluvy. Změnil-li by soud výrok rozhodnutí tak, že by se týkal též omluvy za informace poskytované akcionářům společnosti Sazka a.s., rozhodl by o jiném nároku, než který žalobkyně skutkovými tvrzeními ve spojení s určitě a jasně formulovaným žalobním petitem uplatnila. Teprve tehdy by se také dostal do rozporu s žalobkyní zmiňovanou judikaturou Nejvyššího soudu.

Důvodná není ani námitka, že žalobkyně nebyla ve vztahu ke svému požadavku na zadostiučinění v penězích řádně poučena podle Žalobkyně tvrdí, že poučení se jí dostalo až těsně před vyhlášením rozsudku soudu prvního stupně a neměla tak dostatek času, aby mohla svá tvrzení doplnit. Přehlédla však, že odvolací soud, který se též touto její námitkou podrobně zabýval, ve svém rozhodnutí zdůraznil, že žalobkyně byla o potřebě doplnit skutková tvrzení poučena opakovaně, tj. nejen při jednání, při němž byl vyhlášen rozsudek, ale též při jednáních dne 15. 7. 2014 a 26. 5. 2015. Touto námitkou navíc žalobkyně napadá jen vady řízení, které však samy o sobě přípustnost dovolání nezakládají ( , věta druhá, ).

Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání žalobkyní podané podle , věty první, odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se v souladu s , věta druhá, neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon (resp. exekuci).

V Brně dne 31. ledna 2018

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu