Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tz 71/2017

-41

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

V. C. (V. Č.)

takto:

Pravomocným rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP-47, ze dne 16. 7. 1955, sp. zn. , bylporušen zákon v ustanovení § 265 odst. 1 tr. zákona č. 86/50 Sb. v neprospěch obviněného V. C. (V. Č.). Napadený rozsudek se zrušuje. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný

V. C. (V. Č.),

posledně známým bytem Š., Š., Slovenská republika,

se podle § 226 písm. b ) tr. ř.

zprošťuje obžaloby pro skutek spočívající v tom, že

dne 5. 10. 1954 podle řádně mu doručeného povolávacího rozkazu nenastoupil vojenské cvičení a odůvodňoval to tím, že mu to nedovoluje jeho náboženské přesvědčení, protože je Svědek Jehovův,

ve kterém byl rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP-47, ze dne 16. 7. 1955, sp. zn. , shledán trestný čin nenastoupení služby v branné moci podle trestního zákona ().

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP-47 ze dne 16. 7. 1955, sp. zn. , byl obviněný V. C. (v rozsudku označen jako V. Č.) uznán vinným trestným činen nenastoupení služby v branné moci podle trestního (dále jen tr. zák.), kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že dne 5. 10. 1954 podle řádně mu doručeného povolávacího rozkazu nenastoupil vojenské cvičení a odůvodňoval to tím, že mu to nedovoluje jeho náboženské přesvědčení, protože je Svědek Jehovův. Za uvedený trestný čin byl podle tr. zák., odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků. Podle tr. zák. byla zároveň vyslovena ztráta čestných práv občanských a ztráta práv uvedených v tr. zák. na tři roky. Rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, tj. dne 16. 7. 1955.

Proti rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu Brno, PSP-47 ze dne 16. 7. 1955, sp. zn. , podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. dne 1. 9. 2017 stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného.

V podané stížnosti ministr spravedlnosti uvádí, že obviněný V. C. byl odsouzen pro svoje náboženské přesvědčení. Stěžovatel odkazuje na ustanovení , odst. 2 o soudní rehabilitaci, jakož i ustanovení tr. zák., tr. řádu z roku 1950, tr. řádu z roku 1950 a konstatuje, že se jimi bývalý Nižší vojenský soud v Brně neřídil. V této souvislosti stěžovatel zdůrazňuje, že soudem nebylo akceptováno, že obviněný uplatnil právo na svobodu svědomí, zaručené tehdejšíu Československé republiky z roku 1948. Podle ministra spravedlnosti motiv jednání obviněného pod imperativem svědomí je v případě odmítání vojenské služby nutno považovat za určující. Zároveň zdůraznil, že tehdejší právní řád ani neumožňoval alternativu k výkonu základní vojenské služby pro případy, kdy by její výkon vedl k popření náboženského přesvědčení.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem bývalého Nižšího Vojenského soudu v Brně, PSP-47 ze dne 16. 7. 1955, sp. zn. , byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanoveních § 2 odst. 3 tr. řádu z roku 1950 ve vztahu k ustanovení § 265 odst. 1 zákona č. 86/50 Sb., a podle § 269 odst. 2 tr. ř. aby napadený rozsudek zrušil včetně případných rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., popř. podle § 271 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud považuje za nutné v dané věci konstatovat, že jediný spisový materiál, jenž se zachoval z původního řízení, představuje rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP-47 ze dne 16. 7. 1955, sp. zn. .

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon porušen byl.

Podle § 265 odst. 1 tr. zák. se trestného činu nenastoupení služby v branné moci dopustí pachatel, který v úmyslu vyhnout se trvale vojenské činné službě nebo zvláštní službě nenastoupí službu v branné moci do čtyřiadvaceti hodin po uplynutí lhůty stanovené v povolávacím rozkaze.

Přestože Nejvyšší soud neměl k dispozici spis Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP-47, sp. zn. , ale pouze kopii odsuzujícího rozsudku ze dne 16. 7. 1955, je možno konstatovat, že ze skutkové věty odsuzujícího rozsudku i jeho odůvodnění zcela jednoznačně vyplývá, že obviněný V. C. odmítl nastoupit vojenské cvičení s odkazem na své náboženské přesvědčení, konkrétně na skutečnost, že je Svědek Jehovův.

Ze skutku, kterým byl obviněný V. C. uznán vinným a ve kterém bylo spatřováno odsuzujícím rozsudkem spáchání trestného činu nenastoupení služby v branné moci podle § 265 odst. 1 tr. zák., lze dovodit, že se tedy obviněný dopustil předmětného činu z důvodu svého náboženského přesvědčení. V dané souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné připomenout zejména právní názor a závěry nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. a nálezu pléna Ústavního soudu ČR ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. a dále navazujícího rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 5. 2003, sp. zn. , v jiné obdobné trestní věci, že „

pokud obviněný odmítl konat vojenskou službu z důvodu svého náboženského přesvědčení a toto jeho jednání bylo reálně projeveným osobním rozhodnutím diktovaným svědomím, na kterém se maximy plynoucí z víry či náboženského přesvědčení toliko podílely, pak svým jednáním pouze uplatňoval i tehdejšíu 9. května č. 150/1948 Sb. zaručené právo na svobodu svědomí a náboženského přesvědčení. Ačkoli totiž citovaná deklarovala v svobodu svědomí, zároveň ji nepřípustně omezila již v odstavci 2 citovaného ustanovení, podle něhož mimo jiné víra nebo přesvědčení nemůže být nikomu na újmu, nemůže však být důvodem k tomu, aby někdo odpíral plnit občanskou povinnost uloženou mu zákonem. Deklarovanou svobodu svědomí tak negovala i v tak, když stanovila každému občanu povinnost mimo jiné konat vojenskou službu, navíc v době, kdy tehdejší právní řád neumožňoval alternativu k výkonu základní vojenské služby pro případy, kdyby její výkon vedl k popření náboženského přesvědčení jednotlivce. Vzhledem k uvedenému a s odkazem na výše citované výkladové teze vztahující se k naplňování svobody svědomí jednotlivce i z pohledu dnes platných norem, především d, nelze považovat jednání obviněného spočívající v odmítnutí konání vojenské služby v roce 1954 za trestný čin“.

Z konfrontace napadeného rozhodnutí s výše uvedenými právními názory a závěry Ústavního soudu i Nejvyššího soudu je zřejmé, že v dané věci v případě rozsudku Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP-47 ze dne 16. 7. 1955, sp. zn. , kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v branné moci podle ustanovení tr. , byl porušen zákon právě v tomto ustanovení v neprospěch obviněného V. C. Nejvyšší soud proto podle tr. ř. zrušil v celém rozsahu nejen napadený rozsudek, nýbrž i všechna další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 271 odst. 1 tr. ř. pak obviněného podle § 226 písm. b) tr. ř., tedy proto, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem, zprostil obžaloby pro skutek v jeho vymezení obsaženém v odsuzujícím rozsudku. V daném směru totiž Nejvyšší soud usoudil, že ve věci může sám hned rozhodnout na podkladě skutkového stavu věci, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. 11. 2017

JUDr. Pavel Šilhavecký

předseda senátu

Vypracovala:

JUDr. Marta Ondrušová