Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4059/2017

U S N E S E N Í

J. V.

, P., proti povinnému

M. K.

, S., zastoupenému JUDr. Vojtěchem Filipem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Čéčova č. 689/11, pro 14 288 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Kamila Košiny, Exekutorský úřad Prachatice, pod sp. zn. 040 EX 3839/17, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. června 2017, sp. zn. , takto:

Dovolání povinného seodmítá.

Odůvodnění:

Podáním ze dne 6. 2. 2017 (a ze dne 13. 2. 2017) povinný mimo jiné namítal, že neúčinnost doručení usnesení soudního exekutora o příklepu ze dne 13. 12. 2016, č. j. 010 66/06-112 (dále též jen „předmětné usnesení“), a to zejména z důvodu, že se po dlouhou dobu zdržoval v bydlišti své matky, protože byl dlouhodobě nemocný a omezen na pohybu, a nemohl se zdržovat v místě svého trvalého bydliště. O předmětném usnesení se dozvěděl až dne 30. 1. 2017 prostřednictvím Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj – katastrální pracoviště S.

Pověřený soudní exekutor Mgr. Karel Košina usnesením ze dne 26. 4. 2017, č. j. 010 Ex 666/06-155, zamítl návrh povinného na vyslovení neúčinnosti doručení usnesení soudního exekutora o příklepu ze dne 13. 2. 2016, č. j. 010 Ex 666/06-112. Zjistil, že povinný dne 20. 9. 2007 v sídle soudní exekutorky JUDr. Emilie Čenovské, Exekutorský úřad Strakonice, do protokolu ze dne 20. 9. 2007, č. j. 010 Ex 666/06-9, uvedl doručovací adresu S., a že následně byly veškeré písemnosti zasílané jak soudní exekutorkou JUDr. Emilií Čenovskou, tak i jejím zástupcem Mgr. Kamilem Košinou zasílány na tuto doručovací adresu. Dospěl k závěru, že povinný ve svém podání neuvedl žádný omluvitelný důvod, pro který se nemohl s předmětnými písemnostmi seznámit, když důvod, který uvádí (že se z důvodu nemoci zdržoval u své matky), nijak nedoložil.

K odvolání povinného Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 6. 6. 2017, sp. zn. , usnesení soudního exekutora potvrdil. Zjistil, že na základě nařízené exekuce a následně vydaného exekučního příkazu soudní exekutor Mgr. Kamil Košina udělil usnesením ze dne 13. 12. 2016, č. j. 010 Ex 666/06-112, příklep k nemovitým věcem povinného vydražiteli a toto usnesení bylo povinnému doručeno vhozením do domovní schránky na adrese S. (na povinným uvedenou doručovací adresu) dne 23. 12. 2016. Dovodil, že vzhledem k tomu, že povinný sám nahlásil soudnímu exekutorovi doručovací adresu, kterou nezměnil, a na tuto zvolenou adresu mu bylo doručováno, nemůže být tato skutečnost důvodem pro vyslovení neúčinnosti doručení, neboť institut neúčinnosti doručení je především určen pro případy dočasné nepřítomnosti a nikoliv pro případy, kdy se adresát na určené doručovací adrese nezdržuje trvale.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá, že důvodem pro vyslovení neúčinnosti je v projednávané věci skutečnost, že byl dlouhodobě zdravotně indisponován a na určenou doručovací adresu se nemohl dostavit, nešlo tedy o úmyslné nevyzvednutí zásilky. Současně namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, dle které je „účelem (smyslem) institutu prominutí zmeškání lhůty umožnit účastníku řízení provést procesní úkon, k němuž je oprávněn, jestliže k němu zmeškal lhůtu z „omluvitelného důvodu“; po účastníku řízení nelze spravedlivě požadovat, aby nesl následky zmeškání lhůty, jestliže nastane překážka nebo jiná okolnost, která mu zabrání provést procesní úkon včas“. Za „omluvitelný důvod“ je přitom třeba považovat jak takovou překážku (událost), která účastníku řízení nebo jeho zástupci objektivně zabránila učinit včas příslušný procesní úkon, tak i okolnost účastníkem řízení nebo jeho zástupcem případně způsobenou nebo jinak zaviněnou, jestliže ji lze považovat – zejména za přihlédnutí ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka nebo jeho zástupce – za omluvitelnou. Jako další „podpůrný důkaz omluvitelnosti“ dovolatel uvedl „dobu a částku vedeného sporu mezi oprávněným a povinným pro částku 14 288 Kč z roku 2006 a samotným rozhodnutím soudního exekutora o příklepu o prodeji nemovitosti v nepoměrně vyšší hodnotě, kdy nemovitost byla vydražena za částku 1 855 555 Kč“. Povinný navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení o. s. ř, se zabýval přípustností dovolání a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Podle ustanovení (ve znění ) na návrh účastníka rozhodne odesílající soud, že doručení je neúčinné, pokud se účastník nebo jeho zástupce nemohl z omluvitelného důvodu s písemností seznámit. Návrh je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy se s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit. V návrhu musí být vedle obecných náležitostí () uveden den, kdy se účastník s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit, a označení důkazů, jimiž má být včasnost a důvodnost návrhu prokázána.

Podle ustanovení (ve znění ) omluvitelným důvodem podle odstavce 1 nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje, či skutečnost, že v případě podnikající fyzické osoby a právnické osoby se na adrese pro doručování nikdo nezdržuje.

Nejvyšší soud již dříve uzavřel, že adresát je odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Skutečnost, že se adresát na adrese pro doručování (kterou si navíc v projednávaném případě sám zvolil) trvale nezdržuje, nemůže být omluvitelným důvodem, pro který se nemohl seznámit s doručovanou písemností, přičemž tento závěr výslovně plyne z ustanovení ve znění (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2012, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2014, sp. zn. , též usnesení Ústavního soudu ze dne 12. ledna 2012, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 30. června 2010, , usnesení Ústavního soudu ze dne 15. července 2014, sp. zn. ).

V projednávané věci tedy bylo nerozhodné, zda se účastník na jím zvolené adrese pro doručování nezdržoval z důvodu dlouhodobé nemoci, či případně z jiného dlouhodobě přetrvávajícího důvodu; bylo na něm, aby si zvolil jinou adresu pro doručování, na které se skutečně a dlouhodobě zdržuje. Závěr odvolacího soudu, podle něhož nelze neúčinnost doručování předmětného usnesení na základě výše uvedených námitek povinného vyslovit, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Námitka dovolatele, že má existovat nepoměr mezi jistotou, která je exekvována, a hodnotou vydražené nemovitosti, není argumentem, který by mohl mít vliv na samotné rozhodnutí o návrhu dovolatele na vyslovení neúčinnosti doručení.

Namítá-li povinný ve svém dovolání rozpor rozhodnutí odvolacího soudu s ustálenou judikaturou soudu dovolacího (konkrétní judikaturu dovolatel neuvádí, dovolací soud zjistil, že dovolatel pravděpodobně namítá rozpor se závěry vyslovenými např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 63/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v dalších), nelze této námitce vyhovět. Citace rozhodnutí, kterou dovolatel v dovolání uvedl, je obecnou premisou, ze které dovolací soud vychází při rozhodování o podaných dovoláních ve věcech týkajících se vyslovení neúčinnosti doručení, přičemž předmět řízení, resp. konkrétní otázky, které jsou pro jednotlivá konkrétní rozhodnutí rozhodné, se liší – jak ostatně vyplývá i ze shora příkladmo uvedené judikatury, když pro usnesení sp. zn. byla rozhodná otázka, zda je „omluvitelným důvodem“ ve smyslu dočasná pracovní neschopnost právního zástupce účastníka, či pro usnesení otázka řešená v souvislosti s neúčinností doručení - za jakých předpokladů soud prvního stupně (jako "odesílající soud") rozhoduje podle ustanovení o neúčinnosti doručení svého rozsudku (usnesení), kterým se u něho řízení končí. Vzhledem k tomu, že povinný ve svém dovolání uvádí pouze takto obecný odkaz na judikaturu dovolacího soudu, aniž by v konkrétních souvislostech projednávané věci vymezil otázku, ve které se odvolací soud od ustálené judikatury dovolacího soudu odchýlil, nemůže ani tato námitka přípustnost dovolání založit.

Vzhledem k tomu, že dovolání povinného není přípustné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 12. 2017

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu