Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2684/2017-273

29 Cdo 2684/2017-273

U S N E S E N Í

V. C.,

JUDr. Tomáši Pelikánovi

, se sídlem v Praze 1, Dušní 866/22, PSČ 110 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka Pražské stavební bytové družstvo, identifikační číslo osoby 00033243, zastoupenému Mgr. Karlem Volfem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, PSČ 150 00, o nahrazení projevu vůle, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. prosince 2016, č. j. -245, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 037,10 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalovaného.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 11. ledna 2016, č. j. -209, Městský soud v Praze zastavil řízení pro zpětvzetí žaloby (bod I. výroku) a zavázal žalobce (V. C.) k náhradě nákladů řízení žalovanému ve výši 156 211 Kč (bod II. výroku).

Soud prvního stupně předeslal, že žalobce se v řízení domáhal vydání rozhodnutí o nahrazení projevu vůle žalovaného (JUDr. Tomáše Pelikána, jako insolvenční správce dlužníka Pražského stavebního bytového družstva) učinit vůči žalobci nabídku na bezplatný převod v žalobě specifikovaných jednotek (bytové jednotky a nebytové jednotky – garáže) a k nim příslušejících společných částí budovy a pozemků (bod 1/ žaloby), uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu vlastnictví bytu (bod 2/ žaloby), uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu vlastnictví garáže (bod 3/ žaloby) a zaplacení smluvní pokuty ve výši 200 Kč za každý den prodlení s podáním návrhu na vklad do katastru nemovitostí se specifikovaným úrokem z prodlení (bod 4/ žaloby).

Soud prvního stupně zrekapituloval dosavadní průběh řízení takto:

1/ Usnesením ze dne 22. ledna 2013, č. j. -59, zastavil soud prvního stupně řízení v rozsahu bodu 4/ žaloby pro nesplnění povinnosti uhradit soudní poplatek za tuto část (bod I. výroku) a současně rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). Bod II. výroku byl k odvolání žalobce následně zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. února 2014, č. j. -150.

2/ Rozsudkem ze dne 11. března 2013, č. j. -100, ve znění usnesení ze dne 10. září 2014, č. j. -168, zamítl soud prvního stupně žalobu ve zbývajícím rozsahu v bodech 1/ až 3/ žaloby (bod I. až III. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod IV. výroku).

3/ Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. září 2013, č. j. -133, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodech II. a III. výroku a v bodech I. a IV. výroku jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Následně Nejvyšší soud usnesením ze dne 18. prosince 2014, sp. zn. , které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu označená níže – veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu, zastavil řízení o „dovolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 11. března 2013 (první výrok) a dovolání proti potvrzující části výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. září 2013, č. j. -133, odmítl (druhý výrok).

4/ Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 11. června 2015 vzal žalobce žalobu ve zbývajícím nerozhodnutém rozsahu v bodě 1/ zpět s tím, že mu byl doručen návrh na uzavření smlouvy, čehož se žalobou snažil dosáhnout.

Na tomto základě soud prvního stupně ve vztahu k rozhodnutí o nákladech řízení – cituje a , (dále jen „ “), a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – nejprve uvedl, že žalovaný „vynaložil“ na nákladech právního zastoupení částku ve výši 136 250 Kč a žalobce „v rozsahu úspěchu, tedy co do nákladů právního zastoupení vynaložených na nárok 1/“ takto „vynaložil“ částku 7 150 Kč. Soud prvního stupně „podle “ (správně ), vycházeje z úspěchu žalovaného ve věci v rozsahu bodů 2/ až 4/ žaloby, náklady poměrně rozdělil tak, že od sebe tyto částky (uvedené náklady obou účastníků na právní zastoupení) odečetl, čímž dospěl k závěru o povinnosti žalobce nahradit žalovanému částku (rozdíl) ve výši 129 100 Kč spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 27 111 Kč, tedy celkem 156 211 Kč.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil bod II. výroku soudu prvního stupně jen tak, že náklady řízení činí částku ve výši 82 431 Kč (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud považoval za správný výpočet vynaložených nákladů žalovaného soudem prvního stupně, ale nesouhlasil se způsobem určení poměru jejich náhrady. Odvolací soud uvedl, že podle a věty první a druhé je na místě závěr, že poměr úspěchu žalobce a žalovaného je jedna ku třem s tím, že žalovaný byl úspěšný ze 3/4 a žalobce z 1/4. Pro účely úvahy o výši náhrady nákladů řízení přiznávané úspěšnějšímu účastníku je třeba od úspěchu tohoto účastníka odečíst úspěch druhé strany. V poměrech dané věci tak byl žalovaný úspěšný pouze z jedné poloviny. Proto odvolací soud přiznal žalovanému na nákladech řízení jen částku ve výši 68 125 Kč spolu s navýšením o 21% daň z přidané hodnoty ( ), celkem tak ve výši 82 431,25 Kč.

Odvolací soud neshledal naplnění důvodů zvláštního zřetele hodných pro případné prolomení zásady úspěšnosti ve sporu dané a výjimečnou aplikaci , když takové důvody žalobce netvrdil, tím méně prokazoval. Poukaz na okolnosti případu a nespokojenost žalobce s postojem žalovaného, resp. s průběhem řízení či s okolnostmi, jež vedly k podání žaloby, takovými důvody dle odvolacího soudu nebyly.

Výslovně proti prvnímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež (posuzováno podle jeho obsahu) má za přípustné podle s tím, že odvolací soud se měl odchýlit o judikatury Nejvyššího soudu, uplatňuje dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Konkrétně pak namítá, že zde byly dány důvody zvláštního zřetele hodné pro aplikaci , které spatřuje v atypičnosti a výjimečnosti případu. Podle dovolatele odvolací soud pochybil tím, že se neřídil závěry Nejvyššího soudu dle usnesení ze dne 20. února 2014, sp. zn. , a Ústavního soudu dle nálezu ze dne 12. ledna 2010, sp. zn. , který je – stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu označená níže – veřejnosti dostupné na webových stránkách Ústavního soudu. Specifičnost případu dle dovolatele spočívá v chování žalovaného při jednání o uzavření smlouvy o převodu jednotky a v průběhu řízení.

K dovolání se vyjádřil žalovaný, který nesouhlasí s tím, že by zde byly okolnosti pro aplikaci Dovolání navrhuje odmítnout, případně zamítnout a požaduje náhradu nákladů dovolacího řízení.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 2/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 2/2014“), uvedl (ve shodě se závěry obsaženými např. v nálezech Ústavního soudu ze dne 5. listopadu 2008, sp. zn. , a sp. zn. ), že základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu je zásada úspěchu ve věci ( ). V této zásadě se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval.

Aplikace je výjimečným opatřením, jež prolamuje tuto základní zásadu. Jde o výjimku z pravidla a nelze ji vykládat tak, že kdykoli bez ohledu na základní zásady rozhodování o nákladech řízení je namístě nepřiznat náhradu nákladů úspěšnému účastníkovi řízení (srov. např. R 2/2014, dále usnesení ze dne 6. listopadu 2013, sp. zn. , ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. , ze dne 29. května 2014, sp. zn. , ze dne 25. listopadu 2014, sp. zn. , nebo ze dne 2. března 2015, sp. zn. ). K tomu lze připomenout, že zejména v procesním právu je nutno každou výjimku z obecného pravidla (zde výjimku z pravidla obsaženého v , formulovanou v ) vykládat restriktivně. Závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Nejde přitom o libovůli soudu, ale o pečlivé posouzení všech rozhodných hledisek. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další (srov. též Drápal, L., Bureš, J. a kol.: I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 1005, a dále např. odůvodnění rozhodnutí sp. zn. a sp. zn. ).

Dále Nejvyšší soud zdůraznil, že je právní normou s relativně neurčitou hypotézou, tj. právní normou, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, ale která přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy z předem neomezeného okruhu okolností (srov. např. rozsudek ze dne 21. října 2008, sp. zn. , rozsudek ze dne 20. května 2009, sp. zn. a usnesení ze dne 29. října 2015, sp. zn. )

Úsudek odvolacího soudu, že posuzovaný případ neprovází žádné zvláštní okolnosti, jež by odůvodňovaly nepřiznání (či snížení) náhrady nákladů řízení procesně plně úspěšnému žalovanému ( ), závěrům citované judikatury nijak neodporuje.

Při své úvaze o důvodech aplikace dovolatel vychází z přesvědčení, že jeho nárok byl oprávněný, přičemž odkazuje na rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. -133, a dále z toho, že žalobu musel podat pro chování žalovaného, který „nepředkládal nabídky k převodu příslušných jednotek“.

Dovolatel však potud přehlíží, že i kdyby bylo jeho žalobě ve zbývajícím rozsahu (před zpětvzetím žaloby) pravomocně vyhověno, náklady by byly žalovanému přiznány ve stejném rozsahu, neboť soudy obou stupňů měly dovolatele za úspěšného právě v rozsahu bodu 1/ žaloby. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci by tedy zůstal stejný.

Navíc nelze přehlédnout, že důvody, které by měly být dle dovolatele vzaty v úvahu, si způsobil sám, neboť jak sám uvádí, vzal žalobu zpět dříve, než přišel na nesrovnalosti v návrhu smlouvy. Aby se takovému vývoji vyhnul, bylo plně v dispozici dovolatele vzít žalobu zpět až po uzavření smlouvy. Dovolatelem uváděná okolnost tedy zjevně nemůže zakládat důvody pro aplikaci , když nadto nastala až po zpětvzetí žaloby.

Namítá-li dovolatel, že se odvolací soud odchýlil od závěrů usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , pak přehlíží, že označené rozhodnutí vychází ze stejných judikatorních závěrů, jež jsou shrnuty výše. Závěry formulované v dovolatelem zmiňovaném usnesení Nejvyššího soudu se nadto týkají zcela odlišné skutkové situace. Současně dovolatel ani netvrdí, jaké konkrétní skutečnosti odvolací soud nezjišťoval, neboť bylo na dovolateli, aby tyto sám tvrdil a prokazoval, domáhal-li se aplikace

S ohledem na výše uvedené tak Nejvyšší soud dovolání neshledává přípustným, neboť odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Proto dovolání odmítl podle a 2

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto, čímž žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty v dané věci sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 24. dubna 2017), která podle bodu 5. a advokátního tarifu činí – s ohledem na výši nákladů řízení přiznaných žalovanému ve výši 82 431 Kč – částku 4 420 Kč. S ohledem na to, že dovolání směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, které nebylo rozhodnutím ve věci samé, odpovídá pak dle a odst. 3 advokátního tarifu polovině mimosmluvní odměny částka ve výši 2 210 Kč. Dále přisouzené náklady sestávají z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč ( advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ( a 3 ) ve výši 527,10 Kč. Celkem tak činí náhrada nákladů dovolacího řízení přiznaná žalovanému částku 3 037,10 Kč (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

K důvodům, pro které Nejvyšší soud určil odměnu za zastupování žalobce podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 14. prosince 2017

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu