Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSCR 201/2017

MSPH 76 INS 30008/2015

-86

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci dlužníka Altcom s. r. o., se sídlem v Praze 3, Kubelíkova 1224/42, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 28475488, zastoupeného Mgr. Miroslavem Krutinou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 423/27, PSČ 128 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o insolvenčním návrhu věřitelky JUDr. Daniely Urbanové, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 988/31, PSČ 110 00, jako insolvenční správkyně dlužníka Nobody security s. r. o., identifikační číslo osoby 25240064, zastoupené JUDr. Vítem Vohánkou, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Zámecké 457/5, PSČ 140 00, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze, o dovolání insolvenční navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. května 2017, č. j. , -67, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 26. ledna 2017, č. j. -51, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl insolvenční návrh insolvenční navrhovatelky (JUDr. Daniely Urbanové, insolvenční správkyně dlužníka Nobody security s. r. o.) ze dne 21. června 2016 (bod I. výroku), uložil insolvenční navrhovatelce zaplatit dlužníku (Altcom s. r. o.) náhradu nákladů řízení (bod II. výroku) a rozhodl o vrácení zálohy složené na náklady insolvenčního řízení insolvenční navrhovatelce (bod III. výroku).

K odvolání insolvenční navrhovatelky Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí insolvenčního soudu potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Usnesení odvolacího soudu napadla insolvenční navrhovatelka dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z toho, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo které dovolacím soudem dosud nebyly vyřešeny“. Namítá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dlužník navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné.

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný ve znění účinném do 29. září 2017 (článek II bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle (a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v ), odmítl podle a 2 jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že v posouzení dovoláním otevřených otázek je dovolání plně v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, který již v usnesení ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu označená níže – veřejnosti dostupné též na webových stránkách Nejvyššího soudu), na něž v podrobnostech odkazuje, dovodil, že:

1/ I tam, kde insolvenční soud provádí dokazování (provádí důkazy potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku), lhostejno, zda z vlastní iniciativy nebo na základě důkazních návrhů vznesených účastníky insolvenčního řízení, ústí výsledek dokazování v závěr, zda skutečnosti, na jejichž základě insolvenční soud rozhoduje o insolvenčním návrhu věřitele, byly alespoň (jen) osvědčeny [srov. , o úpadku a způsobech jeho řešení ( )]. Osvědčení pohledávky insolvenčního navrhovatele je u insolvenčního návrhu věřitele též jedním z předpokladů, jejichž nesplnění v řízení před soudem prvního stupně vede k zamítnutí insolvenčního návrhu ( věta první ).

2/ Insolvenční řízení není a nemůže být nástrojem nahrazujícím (ve sporu o pohledávku mezi věřitelem a dlužníkem) cestu nalézání práva před orgány k tomu povolanými. Proto i pro ně platí závěr, jenž Nejvyšší soud zformuloval (v bodě XIII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) již při charakteristice konkursního řízení a který lze převzít v tom znění, že ani s přihlédnutím k procesnímu rámci vytýčenému výše označenými ustanoveními a ani s vědomím faktu, že při projednání insolvenčního návrhu věřitele se při zjišťování dlužníkova úpadku uplatňuje zásada vyšetřovací, není povinností insolvenčního soudu provádět v insolvenčním řízení dokazování o tom, zda pohledávka věřitele (insolvenčního navrhovatele) v právu skutečně existuje.

3/ V situaci, kdy (oproti zákonu o konkursu a vyrovnání, jenž takovou úpravu neobsahoval) zbavuje dlužníka, jehož věřitel s insolvenčním návrhem uspěl, pro odvolací řízení námitky vážící se k doložení splatné pohledávky insolvenčním navrhovatelem (srov. ), jsou na požadavek osvědčení pohledávky insolvenčním navrhovatelem kladeny vyšší nároky, než tomu bylo při předchozí zákonné úpravě.

4/ Je věcí insolvenčního navrhovatele (jemu k tíži jde) zvážit před podáním insolvenčního návrhu, zda i bez důkazních prostředků, jejichž prováděním by insolvenční soud s přihlédnutím k míře sporných skutečností v insolvenčním řízení nahrazoval nalézací řízení o pohledávce před orgánem k tomu povolaným, bude schopen doložit po skutkové stránce svou pohledávku vůči dlužníku v insolvenčním řízení.

5/ Důvodem k zamítnutí insolvenčního návrhu věřitele v řízení před soudem prvního stupně je i to, že v insolvenčním řízení vyjde najevo, že sporné skutečnosti týkající se pohledávky, kterou je insolvenční navrhovatel povinen doložit, nebude možné osvědčit pouze listinami a že provedením věcně (okruhem sporných skutečností) opodstatněných důkazů (výslechem účastníků, výslechem svědků, znaleckými posudky, ohledáním apod.) by insolvenční soud nahrazoval sporné řízení o takové pohledávce.

6/ Rozhodnutí, jímž soud zamítá insolvenční návrh věřitele proto, že by dokazováním sporných skutečností o jeho pohledávce nahrazoval sporné řízení o takové pohledávce, současně nemůže rezignovat na popis konkrétních sporných skutečností, jejichž dokazování by nahrazovalo sporné řízení ani na co nejkonkrétnější označení důkazů, jejichž prostřednictvím by se tak (ve sporném řízení) podle soudu rozhodujícího v insolvenčním řízení muselo stát.

Z těchto závěrů (od nichž nemá důvod se odchylovat ani v projednávané věci) Nejvyšší soud ustáleně vychází a přihlásil se k nim např. i v usnesení ze dne 12. července 2012, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 10/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v usnesení ze dne 30. května 2013, sen. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 2014, pod číslem 86, v usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. , v usnesení ze dne 31. března 2014, sen. zn. , v usnesení ze dne 30. října 2014, sen. zn. , v usnesení ze dne 16. března 2015, sen. zn. , v usnesení ze dne 30. dubna 2015, sen. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2016, pod číslem 33, v usnesení ze dne 4. ledna 2016, sen. zn. , či (nověji) v usnesení ze dne 31. července 2017, sen. zn. .

Insolvenční soud provedl důkaz listinami navrženými dovolatelkou (rámcovou smlouvu o ostraze a fakturami). Dovolatelka navrhla navíc pouze výslech svědka M. Š. (další návrhy k dokazování neměla, a to ani v dovolání zmiňovaným návrhem na provedení dokazování účetnictvím dlužníka).

Námitka dovolatelky, podle níž odvolací soud dle výše zmíněné judikatury nedostatečně odůvodnil „nutnost rozsáhlého dokazování“, je zjevně nedůvodná, neboť odvolací soud se naopak se všemi důkazními návrhy dovolatelky (jak plyne z odůvodnění napadeného rozhodnutí) řádně a podrobně vypořádal. Námitky dovolatelky tyto závěry odvolacího soudu pomíjejí a vycházejí z toho, že dlužník uplatnil „zjevně účelové tvrzení o neexistenci pohledávky“, „nekonkrétní a smyšlené námitky“, s tím, že by „své námitky ani v nalézacím řízení nemohl prokázat“. Takto formulované výhrady však vycházejí z jiného hodnocení provedených důkazů a na zodpovězení otázek z nich vycházejících napadené rozhodnutí nespočívá.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn věty první, a , když dovolání insolvenční navrhovatelky bylo odmítnuto, čímž dlužníku vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty v dané věci sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 24. listopadu 2017), která podle bodu 5., a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí 3 100 Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč ( advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ( a 3 ) ve výši 714 Kč. Celkem tak činí náhrada nákladů dovolacího řízení přiznaná dlužníku částku 4 114 Kč.

K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenční navrhovatelce a státnímu zastupitelství se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně 20. prosince 2017

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu