Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4322/2017-102

26 Cdo 4322/2017-102

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce K. N., P., proti žalovanému Společenství vlastníků jednotek Osadní 45, se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, Osadní 1552/45, IČO 28545222, zastoupenému JUDr. Martinem Řezáčem, advokátem se sídlem v Praze 7, Nad štolou 1302/18, o neplatnost usnesení shromáždění společenství vlastníků ze dne 20. října 2011, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2016, č. j. -59, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce napadl dovoláním rozsudek Vrchního soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 14. 11. 2016, č. j. -59, kterým potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze (soud prvního stupně) ze dne 17. 3. 2015, č. j. -37, jímž zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal „zrušení rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek ze dne 20. 10. 2011 o schválení opatření úvěru“, a uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení; a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání proti výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, není přípustné podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „ “ (čl. II bod 2 ), neboť otázky, které dovolatel v dovolání uplatnil prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu, vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Předně je třeba zdůraznit, že námitkami, jimiž odvolacímu soudu vytýká, že řízení zatížil vadami (porušil zásadu rovnosti účastníků a kontradiktornosti občanského soudního řízení, neposkytl účastníkům poučení podle , neprovedl některé navržené důkazy a jeho rozhodnutí je překvapivé, nepřezkoumatelné a rozporuplné), dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v Jen pro úplnost lze konstatovat, že z obsahu spisu takové vady zjištěny nebyly, je zřejmé, že soudy provedly všechny důkazy významné pro rozhodnutí ve věci, a o tom, že odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatečně jasně uvedl skutková zjištění, která učinil, i to, k jakým právním závěrům dospěl, svědčí dostatečně výmluvně ostatně i délka podaného dovolaní (která trojnásobně přesahuje délku odůvodnění napadeného rozsudku), v němž dovolatel velmi obšírně polemizuje s jednotlivými závěry odvolacího soudu.

Rozebírá-li dovolatel podrobně otázku, která rozhodnutí přijatá shromážděním lze napadnout žalobou podle , o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „ “), a snaží se (i odkazem na judikaturu dovolacího soudu) argumentovat ve prospěch závěru, že rozhodnutí, které žalovaný přijal na shromáždění dne 20. 10. 2011, je důležitou záležitostí (a proto se lze přezkumu jeho neplatnosti domáhat u soudu), přehlíží, že k témuž závěru dospěl i odvolací soud a žalobu zamítl z jiného důvodu. Dovolání tak pro řešení této otázky přípustné není.

Závěr odvolacího soudu, že vlastnictví jednotky je z podstaty věci nutně omezeno v rozsahu, ve kterém je třeba respektovat nutnost hospodaření s budovou jako celkem, a že práva jednotlivých vlastníků jsou omezena stejným vlastnickým právem ostatních vlastníků jednotek, je v souladu s judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu (viz např. odůvodnění nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 13. března 2001, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2008, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 17/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Podle ustálené soudní praxe (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. , rozsudek téhož soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. ) soud může zasahovat do vnitřních poměrů společenství vlastníků pouze v zákonem stanovených případech a za zákonem stanovených podmínek. V případě žaloby podle soud pouze přezkoumává, zda shromáždění přijalo usnesení platně, tj. v souladu s právními předpisy a stanovami společenství; dospěje-li k závěru, že nikoliv, vysloví jeho neplatnost (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 58/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Otázka náboženské svobody či náboženská víra jednotlivých vlastníků jednotek s těmito závěry nijak nesouvisí, pro závěr o jejich správnosti nemá žádný význam a na jejím řešení ani napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá.

V části, v níž dovolatel napadl výrok rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení (před soudy obou stupňů), není dovolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč [ , ].

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení (ve spojení s ) odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. prosince 2017

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu