Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2595/2017-251

30 Cdo 2595/2017-251

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobců a) J. Š. a b) nezl., proti žalovaným 1) České televizi, se sídlem v Praze 4 – Kavčí Hory, Na hřebenech II 1132/4, a 2) Městu Kuřim, se sídlem v Kuřimi, Jungmannova 968, o ochranu osobnosti a obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. února 2017, č. j. -232, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.

Stručné odůvodnění( ):

Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. července 2016, č.j. -217, potvrdil podle (dále jen „ “) usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. června 2016, č. j. -210, kterým soud nepřiznal žalobcům a) a b) pro řízení o žalobě na obnovu řízení osvobození od soudních poplatků a neustanovil jim zástupce z řad advokátů.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci vlastnoručně sepsané dovolání, ve kterém požádali o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. ledna 2017, č. j. -226, nepřiznal žalobcům osvobození od soudních poplatků a neustanovil jim zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, z důvodu zřejmě bezúspěšného uplatňování práva.

Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21. února 2017, č. j. -232, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že pokud žalobci nebyli schopni doplnit návrh na obnovu řízení o sdělení nových skutečností a důkazů, nejedná se o otázku právní, k jejímuž formulování by bylo potřeba právních znalostí, ale jde o sdělení faktického stavu, ke kterému jsou nepochybně způsobilí i objektivně schopní. Pokud tak neučinili, má soud za to, že lze předpokládat, že žádný důvod k obnově řízení nemají, což lze vyhodnotit jako zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.

Proti tomuto usnesení podali žalobci další vlastnoručně sepsané dovolání a opětovně požádali o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů.

Nejvyšší soud poté vyzval dovolatele usnesením ze dne 12. října 2017, č. j. 2594/2017-243, aby si pro dovolací řízení zvolili ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení zástupce z řad advokátů a podali v této lhůtě jeho prostřednictvím řádné dovolání. Současně byli poučeni, že v případě neodstranění nedostatku povinného zastoupení, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Usnesení bylo doručeno žalobcům dne 6. listopadu 2017, do dnešního dne však dovolatelé nedostatek podmínky řízení neodstranili; přípisem ze dne 16. listopadu 2017 pouze opětovně požádali o ustanovení zástupce z řad advokátů, případně o prodloužení lhůty k zajištění si zastoupení vlastní cestou.

Při projednávání dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. února 2017, č. j. -232, Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2014.

Podle věty první , není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání [ ]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle , jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.

Podle může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Podle účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků ( ), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.

Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. , publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek z podaného dovolání proti rozhodnutí vrchního soudu, ve spojení s usnesením soudu prvního stupně, o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a neustanovení advokáta pro řízení, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.

Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. ).

Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).

V daném případě dovolací soud sám dospívá k závěru, že pro to, aby dovolatelům byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, nejsou splněny předpoklady, když dovolatelé uplatňují svou žalobou zřejmě bezúspěšně právo za situace, kdy nebyli schopni přes výzvy soudu prvního stupně v přiměřené lhůtě doplnit návrh na obnovu řízení o sdělení nových skutečností a důkazů, což by jim bez ohledu na to, zda měli přiděleného zástupce, otevřelo cestu k projednání jejich návrhu. Závěr soudů obou stupňů je proto nepochybně správný a dovolací soud se s ním ztotožňuje.

V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolatelům zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy dovolatelé neodstranili nedostatek povinného zastoupení, ač k tomu byli dovolacím soudem vyzváni (přičemž k realizaci této procesní povinnosti měli celkově dostatečný časový prostor), Nejvyšší soud podle ustanovení a řízení o tomto dovolání zastavil.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 6. prosince 2017JUDr. Pavel Pavlíkpředseda senátu