Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 4532/2017-198

27 Cdo 4532/2017-198

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce M. N., zemřelého 8. listopadu 2009, proti žalovanému P. N., zastoupenému Mgr. Antonínem Novákem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Sokolská 531/12, PSČ 779 00, o vyklizení nemovitosti, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti rozsudku pro zmeškání Okresního soudu v Přerově ze dne 22. ledna 2015, č. j. -79, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. dubna 2017, č. j. -165, takto:

Dovolání seodmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 6. března 2017, č. j. -157, nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků pro řízení o žalobě pro zmatečnost proti rozsudku pro zmeškání Okresního soudu v Přerově ze dne 22. ledna 2015, č. j. -79 (výrok I.), a neustanovil žalovanému právního zástupce pro toto řízení (výrok II.).

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci k odvolání žalovaného usnesením ze dne 21. dubna 2017, č. j. -165, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v

Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává závěr, podle něhož jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný.Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. , publikované pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále ze dne 30. června 2015, sp. zn. , ze dne 20. října 2015, sp. zn. , nebo ze dne 20. září 2016, sp. zn. ).

Spatřuje-li dovolatel důvod zmatečnosti žalobou napadeného rozsudku ve „ztrátě způsobilosti J. S. (bývalé opatrovnice žalobce) být účastníkem řízení“, kterou dovozuje z rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 18. prosince 2014, č. j. -88, jenž nabyl právní moci dne 12. února 2016, a jímž byl žalobce prohlášen za mrtvého, uplatňuje své právo v projednávané věci – zejména s ohledem na konstitutivní povahu rozsudku o prohlášení za mrtvého (s účinky ex nunc) – zřejmě bezúspěšně (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2006, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2017, sp. zn. ).

Odkazuje-li dovolatel (na podporu svého názoru o potřebě ustanovení zástupce) na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2015, sp. zn. , přehlíží, že v označeném usnesení se Nejvyšší soud otázkou zřejmě bezúspěšného uplatňování práva podle vůbec nezabýval.

Ve vztahu k argumentaci dovolatele stran porušení jeho práva na spravedlivý proces Nejvyšší soud konstatuje, že závěr odvolacího soudu – oproti mínění dovolatele – plně odpovídá i rozhodovací praxi Ústavního soudu (k tomu srov. např. usnesení ze dne 18. září 2008, sp. zn. , nález ze dne 2. října 2008, sp. zn. , či nález ze dne 27. února 2013, sp. zn. , dostupné na webových stránkách Ústavního soudu).

Dovolání nečiní přípustným ani další dovolatelem uváděné námitky (nemajetnost dovolatele, složitost žaloby pro zmatečnost, vztah žalobce a jeho opatrovnice a další) již proto, že na jejich posouzení odvolací soud své rozhodnutí nezaložil, a nejde tudíž o otázky hmotného či procesního práva, na jejichž vyřešení závisí napadené rozhodnutí ( ).

V další fázi řízení se soud prvního stupně neopomene zabývat otázkou účastenství žalobce v řízení v projednávané věci s ohledem na zánik jeho způsobilosti být účastníkem řízení ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 19. prosince 2017

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu