Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2970/2017-124

28 Cdo 2970/2017-124

U S N E S E N Í

Českého svazu vědeckotechnických společností z.s.

A. R.

, zastoupenému JUDr. Jaroslavem Poláčkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, nám. Republiky 53,

o

určení vlastnického práva k nemovitosti

, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 28. června 2016, č. j. -92, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč k rukám advokáta JUDr. Jaroslava Poláčka do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 9. 2. 2016, č. j. -64, zamítl návrh žalobce na určení jeho vlastnického práva k pozemku v katastrálním území P. (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Soud zjistil, že žalovaný nabyl spoluvlastnický podíl ke spornému pozemku ve výši jedné poloviny konstitutivním rozhodnutím pozemkového úřadu ze dne 18. 12. 2012, vydaným v mezích pravomoci správního orgánu podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), zbývající spoluvlastnické podíly na nemovitosti pak získal kupními smlouvami uzavřenými s ostatními oprávněnými osobami, jež se staly jejími spoluvlastníky na základě téhož správního aktu. Vzpomenuté rozhodnutí, proti němuž žalobce nikterak nebrojil, pak soud v předmětném řízení již nemůže přezkoumávat, přičemž nebyly zjištěny skutečnosti, jež by umožňovaly dotčený akt klasifikovat jako nicotný. Žalobci tak nesvědčí jím tvrzené vlastnické právo (dovozované z , , ve znění pozdějších předpisů).

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 28. 6. 2016, č. j. -92, rozsudek soudu prvního stupně k odvolání žalobce ve výroku I. potvrdil (výrok I.), ve výroku II. jej změnil (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud konstatoval, že pravomoc pozemkového úřadu rozhodovat dle o vydání sporného pozemku není zpochybněna námitkou, že se oprávněné osoby před podáním návrhu na zahájení řízení o vydání věci ke zmíněnému správnímu orgánu nejprve neobrátily s výzvou na žalobce (jenž sám sebe označuje za osobu povinnou). Pochybnosti o věcné správnosti rozhodnutí pozemkového úřadu, o jehož nulitě nemůže být řeči, pak měl žalobce coby účastník řízení projevit iniciováním zákonem předvídaného přezkumu předmětného správního aktu; v nynějším řízení ovšem žalobcovy argumenty ubírající se daným směrem nemohou dojít úspěchu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž zrekapituloval skutkové okolnosti i procesní historii sporu a položil otázky (údajně posud neřešené), zdali je rozhodnutí o vydání věci ze dne 18. 12. 2012 paaktem a zda pozemkový úřad disponoval pravomocí k jeho vydání, pakliže v době jeho rozhodování neuplynula lhůta ve smyslu pro uzavření dohody s povinnou osobou. Uvedená lhůta přitom v posuzované věci svůj běh ani nezapočala, neboť oprávněné osoby výzvu vůči žalobci jakožto osobě povinné nikdy neučinily. Z naznačeného dovolatel vyvozuje, že na straně pozemkového úřadu byl dán nedostatek pravomoci, pro nějž je nutné jím vydané rozhodnutí pokládat za nulitní, a tudíž nezpůsobilé být důvodem zániku vlastnického práva na straně žalobce, respektive jeho vzniku na straně žalovaného. Z tohoto důvodu dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek, jakož i rozhodnutí soudu první instance zrušil a věc okresnímu soudu vrátil k dalšímu řízení.

K dovolání se vyjádřil žalovaný, jenž se vymezil proti žalobcem uplatněným argumentům a navrhl odmítnutí předmětného mimořádného opravného prostředku.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , (dále jen „ “), ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle , zabýval jeho přípustností.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Otázku ve smyslu právě citovaného ustanovení ovšem žalobce nenastolil.

Ustálená judikatura dovozuje, že při rozhodování o nárocích oprávněných osob dle je rozhodující uplatnění nároku u pozemkového úřadu; je-li tedy nárok řádně vznesen před pozemkovým úřadem a oprávněná osoba nezašle zároveň povinné osobě výzvu k vydání nemovitostí, rozhodne pozemkový úřad podle jako v případě, v němž k uzavření dohody ve smyslu citovaného předpisu nedošlo (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. , a ze dne 26. 5. 2006, sp. zn. , nebo jeho usnesení ze dne 5. 3. 2008, sp. zn. , 561, 562/2008, viz ostatně již rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 2. 1993, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 70/1994). Z právě uvedeného vyplývá, že absence předchozí výzvy k vydání věci povinné osobě nepůsobí nedostatek pravomoci pozemkového úřadu k rozhodnutí o příslušném restitučním nároku. Dovolatelem předložená právní otázka tak již byla judikaturou zodpovězena a úvahy odvolacího soudu jsou se zvoleným řešením v souladu (totéž lze říci o myšlence podávající se z napadeného rozsudku, dle níž námitky upozorňující na vady pravomocného rozhodnutí pozemkového úřadu podle , jež nedosahují intenzity nicotnosti, nýbrž pouhé věcné nesprávnosti či nezákonnosti, postrádají z hlediska občanského soudního řízení relevance, neboť civilním soudům přísluší zkoumat právě toliko eventuální nulitu dotčeného správního aktu; k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. , ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. , a ze dne 9. 11. 2011, sp. zn. ). Žádný jiný právní problém odpovídající kritériím pak dovolatel neoznačil, pročež muselo být jeho dovolání odmítnuto coby nepřípustné ( , věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle , věty první, odst. l, , části věty před středníkem, a V dovolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které Nejvyšší soud stanovil na základě , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Dle a bodu 5 citované vyhlášky činí sazba odměny za jeden úkon právní služby (sepsání vyjádření k dovolání) 3.100 Kč, společně s paušální náhradou výdajů za jeden úkon právní služby vevýši 300 Kč podle ustanovení a navýšením o 21 % DPH podle ustanovení má tedy žalovaný právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 4.114 Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. 12. 2017JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.předseda senátu