Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2859/2017-432

23 Cdo 2859/2017-432

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně České agentury na podporu obchodu se sídlem v Praze 2, Dittrichova 1968/21, PSČ 128 01, IČO 00001171, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, proti žalované CzechTrade Internet s.r.o. se sídlem v Praze 5, Smíchov, Nádražní 60/114, PSČ 150 00, IČO 27183424, o uložení povinnosti změnit obchodní firmu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. září 2016, č. j. -369, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, výrok o nákladech řízení změnil a sám rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že je považuje za přípustné podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), uplatňujíc nesprávné právní posouzení věci dle ustanovení

Žalovaná se k dovolání podle obsahu spisu nevyjádřila.

Rozhodné znění pro dovolací řízení se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , se zabýval přípustností dovolání.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání není přípustné.

Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, kterou cituje, jen mechanicky převzal své dříve (v jiném svém rozhodnutí) přijaté závěry o nezaměnitelnosti obchodní firmy žalované a kombinované ochranné známky žalobkyně, ačkoli žalobkyně tentokrát uplatnila práva z jiné (slovní) ochranné známky ve znění „CzechTrade“ registrované 26. května 2008 s právem přednosti od 17. března 2005, pak nejspíš přehlédla, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není založeno na závěru o nezaměnitelnosti slovní ochranné známky a obchodní firmy žalované, ale především na závěru o prioritě užívání obchodní firmy žalované; ta byla do obchodního rejstříku zapsána 27. září 2004, právo přednosti slovní ochranné známky „CzechTrade“ žalobkyně, která byla do registru ochranných známek zapsána 26. května 2008, vzniklo podle skutkových zjištění až dnem 17. března 2005.

Samotný závěr o prioritě užívání obchodní firmy žalované žalobkyně nenapadá, namítá však, že vzhledem k dalším předpokladům daným § 10 odst. 2 zákona č. 441/1993 Sb., o ochranných známkách (dále jen „ZOZ“), které podle jejího názoru nebyly splněny, se omezení vlastníka ochranné známky podle tohoto ustanovení neuplatní. Avšak ani svými otázkami, které se týkají podmínek omezení vlastníka ochranné známky podle § 10 odst. 1 a 2 ZOZ žalobkyně přípustnost dovolání nezakládá.

Navrhuje-li totiž, aby dovolací soud jako dosud neřešenou vyřešil otázku „významu úmyslu rušitele při volbě obchodní firmy“ a svůj návrh opírá o tvrzení, že žalovaná zvolila svou obchodní firmu s úmyslem užívat její zkrácené znění, aby se připodobnila výkonům vlastníka ochranné známky, a předkládá-li dále otázku existence dobré víry jako předpokladu pro vznik a trvání licence podle § 10 odst. 2 ZOZ, podsouvá dovolacímu soudu svou vlastní verzi skutkového stavu, která ve zjištění soudů nižších stupňů oporu nemá. Žalobkyně totiž přehlíží, že soud prvního stupně i soud odvolací bez dalšího vyšly z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. ledna 2008, č. j. -442, jímž Vrchní soud uložil žalované mj. zdržet se užívání označení CzechTrade jinak než jako součásti své obchodní firmy CzechTrade Internet s.r.o., a který za klamavé označil pouze užívání označení CzechTrade, nikoli však plné znění obchodní firmy žalované. Soud prvního stupně v nyní souzené věci, vycházeje pouze ze zmíněného rozhodnutí (které prošlo dovolacím přezkumem a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2011, sp. zn. , bylo dovolání žalobkyně odmítnuto a dovolání žalované zamítnuto) dovodil, že samotná obchodní firma žalované neporušuje a ani v době svého vzniku, tj. 27. září 2004, neporušovala právní řád České republiky. Odvolací soud se s tímto závěrem ztotožnil a na své předchozí rozhodnutí a argumenty v něm uvedené odkázal. Může-li tedy žalovaná užívat obchodní firmu CzechTrade Internet s.r.o., protože toto znění obchodní firmy je podle pravomocného rozhodnutí soudu v souladu s právem České republiky, nelze nic vytknout současnému závěru obsaženému v napadeném rozhodnutí, že za dané situace se žalobkyně (a contrario § 10 odst. 1 a 2 ZOZ) nemůže domoci ochrany svého práva plynoucího ze slovní ochranné známky, která byla zapsána později než obchodní firma žalované. Žalovaná podle pravomocného rozhodnutí soudu v předchozí věci samotným zněním své firmy do práv žalobkyně k ochranným známkám nezasahovala a nezasahuje, z těchto závěrů oba soudy vyšly, úmysl užívat jen část této obchodní firmy, či dobrou víru při jejím zápisu tudíž ani nezjišťovaly (žádné takové zjištění z jejich rozsudků neplyne). Ze skutkového stavu tak jak byl soudy nižších stupňů zjištěn, odvolací soud vychází (srov. ).

Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka, že úvaha odvolacího soudu o tom, kdo má být činěn odpovědným za obsah určitých webových stránek, je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Také v tomto případě totiž musí dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, z něhož vyšel též odvolací soud, totiž že žalovaná není tím, kdo dané internetové stránky užívá. Podstatné je rovněž, že závěr o odpovědnosti za obsah internetových stránek nebyl pro odvolací soud v konečném důsledku významný. Odvolací soud založil své rozhodnutí v této části na tom, že užívá-li skutečně žalovaná označení CzechTrade v rozporu s pravomocným rozhodnutím soudu, může žalobkyně práva takto již pravomocně přiznaná vymoci (tj. podat návrh na soudní výkon rozhodnutí, případně exekuci).

Námitkami, že odvolací soud, aniž na to žalobkyni upozornil, změnil svůj právní názor na odpovědnost za obsah internetových stránek vyjádřený v předchozím rozhodnutí v téže věci, a že vyšel z jiných skutkových zjištění než soud prvního stupně, aniž zopakoval dokazování, dovolatelka napadá jen vady řízení, které však samy o sobě přípustnost dovolání nezakládají ( , věta druhá, ).

Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání žalobkyně podle , věty první, odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se v souladu s , věta druhá, neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 30. listopadu 2017

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu