Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2576/2017

20 Cdo 2576/2017

U S N E S E N Í

STARLIFE s. r. o.

A. O.

, pro 173 675 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, pod sp. zn. 067 EX 60045/12, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2017, č. j. -65, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 5. 2017, sp. zn. , takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2017, č. j. -65, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 5. 2017, sp. zn. , a usnesení soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, ze dne 2. 12. 2016, č. j. 067 EX 60045/12-59,

se ruší

a věc

se vrací

soudnímu exekutorovi JUDr. Juraji Podkonickému, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Soudní exekutor JUDr. Juraj Podkonický, Ph. D., Exekutorský úřad Praha 5, usnesením ze dne 2. 12. 2016, č. j. 067 EX 60045/12-59, zastavil exekuci nařízenou usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 11. 2012, č. j. -25 (výrok I.), uložil oprávněné povinnost uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7 865 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok II.) a současně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

Soudní exekutor dospěl k závěru, že současný průběh exekuce ukazoval, že povinná není zcela nemajetná a jeví se jako pravděpodobné, že se zřejmě podaří časem vymoci pohledávku oprávněné, avšak bude třeba provádět nákladné lustrace po majetku povinné a předně mobiliární exekuci. Z tohoto důvodu vyzval soudní exekutor oprávněnou ke složení přiměřené zálohy na náklady exekuce. Oprávněná však ve stanovené lhůtě přiměřenou zálohu nesložila a soudní exekutor tak exekuci v souladu s § 55 odst. 5 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012, zastavil.

Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora potvrdil (výrok I.) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Uvedl, že z obsahu spisu nevyplývá, že by zde byl jiný důvod pro zastavení exekuce spočívající v údajné nemajetnosti povinné. Je zřejmé, že soudní exekutor dosud neprovedl všechny potřebné úkony ke zjištění majetku povinné, a proto nelze prozatím jednoznačně dovodit naplnění předpokladů pro zastavení exekuce z důvodu nemajetnosti povinné. Odvolací soud dospěl k závěru, že soudní exekutor ve druhé výzvě dostatečně konkretizoval, proč požaduje zálohu, když tato má sloužit k pokračování exekuce formou postižení movitých věcí povinné (tzv. mobiliární exekuce). Výše požadované zálohy tak není zjevně neúměrná k nákladům, jejichž vznik lze očekávat v souvislosti s provedením mobiliární exekuce.

Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z toho, že napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu případně, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Odchýlení od ustálené judikatury Nejvyššího soudu spatřuje pak v otázce výkladu náležitostí výzvy k úhradě zálohy na náklady exekuce. Odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , dle kterého musí soudní exekutor ve výzvě výslovně uvést, jakým způsobem bude dále exekuce prováděna tak, aby oprávněná mohla posoudit, zda by jí uhrazená záloha byla účelně vynaložena k uspokojení její pohledávky či nikoliv. Těmto požadavkům však v předmětné věci soudní exekutor nevyhověl, když pouze uvedl, že „záloha je určena náklady spojené s provedením mobiliární exekuce v bydlišti/sídle povinné či jiném místě, kde se mohou nacházet věci povinné“. Oprávněná tak není schopna ve smyslu shora citované judikatury posoudit, zda bylo složení zálohy nezbytné a vedlo by k vymožení vymáhané pohledávky.

Dále pak oprávněná namítala odchýlení se od ustálené judikatury dovolacího soudu v otázce výkladu zjevné existence jiného důvodu pro zastavení exekuce, konkrétně pak od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2011, sp. zn. . Uvedla, že soudní exekutor ničeho za 4 roky nevymohl a ani ze spisu nevyplývá, že by povinná měla jiný postižitelný majetek, je tedy zjevné, že pohledávka oprávněné by mohla být vymožena „pouze náhodou nebo velmi obtížně“, a proto bylo na místě zastavení exekuce z jiného důvodu, tj. zastavení pro nemajetnost povinné. Dovolatelka dále brojí proti nepřiměřenosti výše zálohy, když soudní exekutor požadoval po oprávněné uhrazení záloh na náklady exekuce v 56 případech najednou. Navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se exekuce nezastavuje a o nákladech odvolacího řízení se nerozhoduje, případně zrušil usnesení odvolacího soudu i usnesení soudního exekutora, a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7 a část první, čl. II, bod 2 ), dále jen „ “.

Dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, neboť se odvolací soud při posouzení otázek náležitostí výzvy k úhradě zálohy na náklady exekuce a zastavení exekuce podle ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění do 31. 12. 2012 (dále jen „ex. řád“), odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je důvodné.

Jestliže soudní exekutor chce pokračovat v provádění exekuce poté, co v průběhu exekučního řízení ničeho k uspokojení pohledávky oprávněného z majetku povinného nevymůže, může vyzvat oprávněného ke složení zálohy. Ve výzvě ale musí konkretizovat, na jaké náklady bude záloha použita; jinak řečeno, musí výslovně uvést, jakým způsobem bude dále exekuce prováděna tak, aby oprávněný mohl posoudit, zda by jím uhrazená záloha byla účelně vynaložena k uspokojení jeho pohledávky či nikoliv. Nekonkrétní výzva ke složení zálohy na náklady exekuce je považována za nepřípustné obcházení institutu zastavení exekuce podle (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. ). Nejvyšší soud opakovaně ve svých rozhodnutích rovněž uvedl, že za situace, kdy z obsahu spisu nevyplývá, že by exekutor pro oprávněného něco vymohl, nemůže vést nesložení zálohy k zastavení exekuce, je-li dán zjevně jiný důvod, pro který lze exekuci zastavit (nemajetnost povinného) [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2009, sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2011, sp. zn. ].

V projednávané věci byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 11. 2012, č. j. -25, nařízena exekuce na majetek povinné k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 173 675 Kč s příslušenstvím. Ze spisu soudního exekutora vyplývá, že exekutor činil dotazy na evidenci obyvatel, banky, stavební spořitelny, katastr nemovitostí, obchodní rejstřík, Ministerstvo vnitra, Všeobecnou zdravotní pojišťovnu a další zdravotní pojišťovny, Českou správu sociálního zabezpečení a Úřad práce České republiky, ve všech případech s negativním výsledkem. Exekučními příkazy ze dne 26. 8. 2014, č. j. 067 EX 60045/12-22, a č. j. 067 EX 60045/12-23, rozhodl soudní exekutor o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinné, avšak oba účty povinné vykazovaly debetní zůstatek. Z obsahu spisu dále vyplývá, že exekutor usnesením ze dne 24. 10. 2016, č. j. 067 EX 60045/12-51, vyzval oprávněnou k úhradě zálohy na náklady exekuce, přičemž výši zálohy určil částkou 3 250 Kč a poučil oprávněnou, že nesloží-li zálohu, bude exekuce v souladu s ustanovením § 55 odst. 6 ex. řádu zastavena. V opakované výzvě ze dne 14. 11. 2016, č. j. 067 EX 60045/12-56 uvedl, že „záloha je určena na náklady spojené s provedením mobiliární exekuce v bydlišti/sídle povinného či v jiném místě, kde se mohou nacházet movité věci povinného“, a oprávněnou znovu poučil o následcích nezaplacení zálohy.

Dovolatelka předně v dovolání namítala, že soudní exekutor po ní požadoval uhrazení zálohy na náklady exekuce v 56 případech najednou, tudíž se dle názoru dovolatelky výše zálohy v celkovém souhrnu jeví jako nepřiměřená. Dovolací soud se ztotožnil s názorem odvolacího soudu, že daná námitka není relevantní, neboť u každého z povinných jde o konkrétní a individualizovanou situaci.

K odchýlení od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu však došlo v otázce při posuzování otázky, zda byly splněny podmínky pro zastavení exekuce podle ustanovení ex. řádu. Odvolací soud v posuzované věci dostatečně nevzal v úvahu, že v dané věci exekuce probíhá již 4 roky a soudní exekutor dosud pro oprávněnou ničeho nevymohl, neboť jediným zjištěným majetkem povinné byly dva účty u peněžního u, které ovšem vykazovaly debetní zůstatek. Za této situace bylo na místě, aby se odvolací soud z hlediska smyslu a účelu zálohy na náklady exekuce zabýval otázkou, zda není dán jiný důvod, pro který lze exekuci zastavit, a to nemajetnost povinné, protože ukazoval-li by průběh exekuce na to, že výtěžek, kterého jí bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jejích nákladů, nemohlo by nesložení zálohy vést k zastavení exekuce.

Dovolatelce je dále třeba dát za pravdu v tom, že záloha na náklady exekuce nemá být exekutorem svévolně stanovována kdykoli v průběhu provádění exekuce, aniž by náležitě s ohledem na konkrétní skutkový stav věci objektivně zdůvodnil, z jakého důvodu uhrazení této zálohy ukládá po více než 4 letech od nařízení exekuce. Exekutor zdůvodnění účelu v první výzvě k úhradě zálohy na náklady exekuce zcela opominul, neboť vůbec nekonkretizoval, na jaké náklady bude záloha použita. V opakované výzvě jako způsob dalšího provádění řízení výslovně specifikoval mobiliární exekuci. Přesto se i opakovaná výzva ve světle výše uvedené judikatury jeví jako nekonkrétní, neboť vzhledem k délce probíhajícího (a dosud neúspěšného) exekučního řízení, mělo být z výzvy patrno, zda exekutor má poznatky o tom, zda má povinná nějaký mobiliární exekucí postižitelný majetek, nebo kde má být mobiliární exekuce provedena, aby měla oprávněná možnost posoudit, zda by jí uhrazená záloha byla účelně vynaložena k uspokojení její pohledávky či nikoliv (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. ).

Protože závěr odvolacího soudu je s ohledem na výše uvedené nesprávný, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil ( ). A protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudního exekutora, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a vrátil věc soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení ( ).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je pro odvolací soud i pro soudního exekutora závazný; v novém rozhodnutí bude rozhodnuto nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího ( a část první věty za středníkem a věta druhá ), případně o nich bude rozhodováno ve zvláštním režimu [ a násl. ex. řádu].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. listopadu 2017

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu