Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 5822/2016-122

33 Cdo 5822/2016-122

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce R. K.,zastoupeného JUDr. Zdeňkem Navrátilem, advokátem se sídlem Brno, Bašty 416/8, proti žalovanému F. K., zastoupenému Mgr. Martou Ptáčkovou, advokátkou se sídlem Brno, Moravské náměstí 690/15, o vrácení daru, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2016, č. j. -64, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 18. 8. 2015, č. j. -48, kterým Městský soud v Brně zamítl žalobu, jíž se M. K. (dále jen „původní žalobkyně“), domáhala po žalovaném vrácení předmětu daru (blíže specifikované bytové jednotky se spoluvlastnickými podíly na společných částech budovy a pozemcích zapsaných na LV pro k. ú. O., obec B.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud především zdůraznil, že soud je vázán tím, jak původní žalobkyně skutkově vymezila předmět řízení. Vzal za prokázané, že původní žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 29. 8. 2013 darovací smlouvu a smlouvu o zřízení práva odpovídajícímu věcnému břemeni, jejímž předmětem byla bytová jednotka s podíly na společných částech domu a pozemcích (specifikované ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně), které původní žalobkyně darovala žalovanému (svému synovi), a ten jí zřídil právo odpovídající věcnému břemeni spočívající v povinnosti umožnit jí a trpět právo doživotního bezplatného výlučného užívání bytu s příslušnými podíly. Dne 15. 1. 2014 původní žalobkyně žalovanému sdělila, že od smlouvy odstupuje z důvodu, že 1/ o její osobu neprojevuje zájem, 2/ bez jejího vědomí nakládá s jejími osobními věcmi umístěnými v bytě a 3/ manipulativním chováním usiluje o její umístění do zařízení dlouhodobé nemocniční péče, ačkoli není ve stavu odpovídajícím tomuto umístění. Odvolací soud konstatoval, že tato (perfektní) tvrzení se stala závazným rámcem pro posouzení opodstatněnosti podané žaloby po právní stránce. Vyjádřil názor, že důvody pro odstoupení od darovací jsou v převážné míře natolik obecné, že neumožňují posoudit, zda naplňují hypotézu ustanovení , (dále jen „o. z.“). Tak je tomu v případě prvního a druhého důvodu, pro které původní žalobkyně od smlouvy odstoupila; z jejich vymezení není zřejmé, v jakém období a jakým konkrétním chováním se měl žalovaný dopouštět vůči původní žalobkyni úmyslného či hrubě nedbalostního porušení dobrých mravů. Skutková verze třetího důvodu, uváděná původní žalobkyní v odstoupení od smlouvy, nebyla provedenými důkazy prokázána. Podle závěru odvolacího soudu bylo pouze zjištěno, že na doporučení praktické lékařky žalovaný s původní žalobkyní navštívili nemocnici v Brně, kde se jednalo o její hospitalizaci. Poté, co ji původní žalobkyně odmítla, odešli domů. Jiná aktivita žalovaného nebyla původní žalobkyní tvrzena, natož prokázána. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že žaloba není opodstatněná, neboť nebyla zjištěna existence žádného důvodu pro odstoupení od darovací smlouvy podle o. z.

Poté, co původní žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním, dne 23. 12. 2016 zemřela. Dovolací soud usnesením ze dne 18. 5. 2017, č. j. -109, které nabylo právní moci dne 9. 6. 2017, rozhodl, že v dovolacím řízení bude na místo zemřelé původní žalobkyně pokračováno s R. K., narozeným dne ( , 2 ).

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 ; dále opět jen „ “).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Původní žalobkyně přípustnost dovolání ve smyslu spatřuje v tom, že odvolací soud se při řešení otázky hmotného práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu prezentované rozhodnutími Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. , a ze dne 26. 6. 2009, sp. zn. . K dovolacímu přezkumu předložila posouzení otázky, zda žalovaný svým chováním popsaným v odstoupení od darovací smlouvy zjevně porušil dobré mravy, způsobil jí újmu a založil tak právní důvod pro odstoupení od smlouvy pro nevděk podle o. z.

Žalovaný se ztotožnil se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu a z blíže rozvedených důvodů navrhl dovolání odmítnout, případně zamítnout.

V dovolání je sice zpochybňována správnost právního závěru o neexistenci důvodů pro odstoupení od darovací smlouvy podle § 2072 o. z., neboli že chování žalovaného nelze kvalifikovat jako zjevně porušující dobré mravy (tj. jako nevděk projevující se jednáním úmyslným či z hrubé nedbalosti, které ublížilo dárkyni), avšak právní argumentace je vystavěna výlučně na odlišném skutkovém základu, než z jakého vyšel odvolací soud. V dovolání se tak pomíjí, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu , 3 není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud. Skutkový stav, který byl podkladem odvolacímu soudu pro právní posouzení věci, nelze v dovolacím řízení úspěšně zpochybnit a dovolací soud je jím vázán. Navíc námitkami, že odvolací soud nepřihlédl „k psychickému ublížení způsobenému avizovanou návštěvou zařízení dlouhodobé nemocniční péče, z níž (původní) žalobkyně nabyla přesvědčení, že se nejedná o pouhé vyšetření, ale o snahu ji tam trvale umístit“, že „tímto chováním žalovaného byla hluboce raněna a na základě uvedené příčiny přestala s žalovaným udržovat kontakt“, že „žalovaný neposkytoval (původní) žalobkyni potřebnou pomoc ve stáří od Mikuláše 2013, kdy si musela sama chodit nakupovat, vařit si a starat se o domácnost bez jakékoliv jeho pomoci“, a že „žalovaný po ní vymáhal náklady právního zastoupení za předešlá řízení, ačkoliv mu muselo být známo, že její příjmová a majetková situace neumožňuje tyto bez zadlužení uhradit“, byly nepřípustně uplatněny nové skutečnosti, které v řízení před soudem prvního stupně ani soudem odvolacím nebyly tvrzeny, a jejichž použití v dovolání je podle zapovězeno.

Oproti přesvědčení dovolávající se strany odvolací soud se při řešení nastolené právní otázky neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (tj. od v dovolání zmiňovaných rozhodnutí a dalších, jež jsou použitelné i na právní vztahy podřízené účinnému od 1. 1. 2014; srov. např. rozsudek ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. ).

V dovolání je sice avizováno, že se jím napadá rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, ve vztahu k nákladovým výrokům však žádná argumentace - natož ta, jež se váže k obligatorním údajům ve smyslu doplnitelným jen ve lhůtě uvedené v - vznesena není.

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 22. listopadu 2017

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu