Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2263/2017-537

30 Cdo 2263/2017-537

U S N E S E N Í

J. V.

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í( ):

Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) konstatuje, že dovolání obce Drahonice (dále již „dovolatelka“) proti té části v záhlaví označeného rozsudku, jímž bylo rozhodnuto, že opatrovníkem J. V., omezené ve svéprávnosti, se jmenuje dovolatelka, který je oprávněna zastupovat opatrovankyni při všech právních jednáních v rozsahu omezení její svéprávnosti (podle rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 29. září 2016, č. j. -483) neobsahuje zákonem stanovené náležitosti. V dovolání konkrétně absentuje vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu , kterážto okolnost znemožňuje dovolacímu soudu, aby se mohl vůbec zabývat otázkou, zda podané dovolání je či není ve smyslu přípustné.

Jak se podává z obsahu dovolání, dovolatelka v něm sice vymezila dovolací důvod spočívající v tvrzení o nesprávném právním posouzení věci v řešení právní otázky jmenování opatrovníka posuzované, která (ve smyslu evidenčního) nemá trvalé bydliště na území dovolávající se obce, avšak k zákonem požadovanému vymezení přípustnosti ve smyslu pouze uvedla, že tato právní otázka „dosud nebyla Nejvyšším soudem uceleně judikována, respektive byla dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a to jak v rámci jednotlivých rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, tak vůči rozhodnutím Ústavního soudu ČR, a má být posouzena jinak“, aniž by dále rozvedla, pro která rozhodnutí dovolacího soudu vyvozuje takový závěr, respektive aniž by vyložila rozhodnutí dovolacího soudu, v němž byla předmětná otázka dovolacím soudem vyřešena a měla by jím být posouzena jinak.

Pokud dovolatelka v dovolání předkládá svůj právní náhled na řešení dané právní otázky, pak je třeba poznamenat, že vedení prosté právní polemiky s odvolacím soudem přípustnost dovolání podle nezakládá.

Kromě toho ovšem nelze nepostřehnout, že dovolatelce se dostalo patřičné informace o právním nazírání dovolacího soudu na danou problematiku v dovolací věci sp. zn. , v níž dovolatelka rovněž brojila proti jejímu jmenování do funkce opatrovníka osoby omezené ve svéprávnosti, přičemž dovolací soud v usnesení ze dne 8. února 2017, sp. zn. (in http://www.nsoud.cz), vyložil, že způsobilost být veřejným opatrovníkem má obec, kde má opatrovanec bydliště, přičemž podle § 80 odst. 1 věta první o. z. platí, že člověk má bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam, s výhradou změny okolností. Dovolatelce je také nepochybně známo, že proti tomuto usnesení dovolacího soudu podala ústavní stížnost, kterou však Ústavní soud České republiky usnesením ze dne 9. května 2017, sp. zn. (in http://nalus.usoud.cz) odmítl. Ústavní soud pak v tomto rozhodnutí mj. uvedl, že z o. z. je jednoznačné, že pojem „bydliště“ nelze zaměňovat s „trvalým pobytem“ podle , o evidenci obyvatel, ve znění pozdějších předpisů. Dovolací soud přitom nemá důvod se od této rozhodovací praxe odchýlit.

Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud uzavřel, že podané dovolání trpí vadou, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat a která nebyla dovolatelkou odstraněna v zákonné lhůtě ( , a ); dovolání bylo proto podle odmítnuto.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. listopadu 2017

JUDr. Pavel Vrcha

předseda senátu