Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1182/2017

3 Tdo 1182/2017

U S N E S E N Í

P. V.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu

se

dovolání obviněného

odmítá

.

Odůvodnění:

Rozsudkem

Okresního soudu v Jihlavě ze dne 29. 3. 2017 sp. zn.

byl obviněný P. V. uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle [v bodě 1] a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle [v bodě 2]. Za to byl podle a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců, pro jehož výkon byl podle zařazen do věznice s ostrahou.

O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 6. 2017 sp. zn. , jímž je podle § 256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl.

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) trestního řádu. Obviněný namítl, že výzvou Okresního soudu v Jihlavě č. j. -54 byl vyzván, aby nejpozději do 25. 6. 2016 nastoupil výkon trestu v jiné trestní věci. Trest nenastoupil, ale byl policejním orgánem zadržen 29. 7. 2017 na základě příkazu Okresního soudu v Jihlavě č. j. -56. Podle obviněného došlo samotným zadržením k počátku výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě č. j. -51. Podle § 36 odst. 1 písm. a) trestního řádu tedy musel mít obhájce už v přípravném řízení v nyní projednávané věci, jelikož byl ve výkonu trestu. Nebyly tak splněny podmínky pro konání zkráceného přípravného řízení, ale mělo být zahájeno trestní stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu. Tím, že mu ve věci již od počátku nebyl ustanoven obhájce, došlo podle obviněného k porušení práva na spravedlivý proces. V doplnění dovolání obviněný uvedl, že navíc u něj byl dán důvod vazby a nutné obhajoby, a proto nemělo být zkrácené přípravné řízení konáno. Omezen byl i v tom, že nemohl řádně a včas zahájit se státním zástupcem jednání týkající se dohody o vině a trestu.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k trestního řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2017 č. j. -114, jakož i rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 29. 3. 2017 č. j. -93.

Opis dovolání obviněného byl samosoudcem soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného, a ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval zájem tohoto svého práva, jakož i práva vyplývajícího z § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu, využít. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce či naopak vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.

Obviněný P. V. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) trestního řádu je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Předmětný dovolací důvod tak míří zejména na případy, kdy došlo k porušení ustanovení o nutné obhajobě (§ 36 a § 36a trestního řádu). Pokud obviněný v projednávané věci argumentuje tím, že v řízení měl mít obhájce již od počátku zadržení vzhledem k úpravě § 36 odst. 1 písm. a) trestního řádu, jsou jeho výhrady z hlediska uplatněného důvodu dovolání relevantní. Jak ovšem dovolací soud zjistil, jedná se o námitky zjevně neopodstatněné.

S výhradami dovolatele se již odpovídajícím způsobem vypořádal odvolací soud, přičemž na jeho závěry lze plně odkázat. Podle předloženého trestního spisu byl obviněný zadržen na základě oznámení o krádeži zboží v obchodě a následně mu bylo sděleno podezření z přečinu krádeže podle a byl vyslechnut v procesním postavení podezřelého. Je nepochybné, že za této situace se nenacházel ve výkonu trestu odnětí svobody ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) trestního řádu. Obviněný zde skutečně zaměňuje počátek výkonu trestu odnětí svobody se započítáním doby zadržení do výkonu trestu podle . K započítání dochází až zpětně ve stádiu vykonávacího řízení, a to ke dni nařízení trestu rozhodnutím podle § 334 trestního řádu. Výslech obviněného v době jeho zadržení se uskutečnil ještě před nástupem výkonu trestu. Z těchto důvodů nedopadají na projednávaný případ závěry usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod č. 23/2015 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, podle nichž provedení zkráceného přípravného řízení ve smyslu § 179f odst. 1 písm. a) trestního řádu per analogiam zásadně brání, je-li obviněný ve výkonu trestu odnětí svobody v jiné trestní věci a nemá obhájce.

Nad rámec uvedeného je třeba rovněž zdůraznit, že námitky obviněného nemají ani své materiální opodstatnění. Tyto výhrady totiž obviněný uplatnil až v rámci opravného prostředku, přičemž v předchozí fázi řízení neměl proti postupu orgánů činných v trestním řízení námitek. Především však samotná výpověď obviněného z přípravného řízení neměla pro rozhodnutí o vině žádný význam, neboť soud vycházel z výpovědi obviněného učiněné u hlavního líčení za přítomnosti obhájkyně, a jeho výpověď z přípravného řízení nebyla ani čtena. U hlavního líčení se obviněný k trestné činnosti doznal a skutečnosti uvedené v návrzích na potrestání označil za nesporné. Skutečnost, že obviněný neměl v přípravném řízení obhájce, proto nemohla ovlivnit jeho právo na spravedlivý proces a ani založit existenci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) trestního řádu.

Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítljako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).

V Brně dne 4. října 2017

JUDr. Pavel Šilhaveckýpředseda senátu