Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2893/2017-488

21 Cdo 2893/2017-488

U S N E S E N Í

V. B.

, proti žalované

České republice – České obchodní inspekci

v Praze 2 – Novém Městě, Štěpánská č. 567/15, IČO 00020869,

o 498 026 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2017 č. j. -466, takto:

I. Dovolání žalované

se odmítá

.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2017 č. j. -466 v napadené potvrzující části výroku o věci samé není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce, podle jakých hledisek má být pro účely zjištění pravděpodobného výdělku stanoven hrubý plat zaměstnance, který by zřejmě v rozhodném období dosáhl, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2016 sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011 sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2005 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 35 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, z jejichž odůvodnění vyplývá, že ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, že vzhledem k tomu, že jde o zjištění pravděpodobného výdělku z hrubého platu, který by zaměstnancem byl v rozhodném období „zřejmě dosažen“, soud tu přihlíží nejen k obvyklé výši jednotlivých složek platu zaměstnance, ale také k tomu, jakým způsobem byla v rozhodném období odměňována práce, kterou měl zaměstnanec konat, jaké měl podle platných právních předpisů pobírat „pohyblivé“ složky platu (odměny), jaké měl zaměstnavatel v rozhodném období prostředky pro poskytnutí odměn svým zaměstnancům apod., že v tímto způsobem vymezeném rámci se soudu současně ukládá přihlédnout rovněž k platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty a že zákon ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby zjištěný hrubý plat byl vskutku „pravděpodobný“, tedy takový, jaký by zaměstnanec zřejmě dosáhl, kdyby pracoval (kdyby mu zaměstnavatel umožnil řádný výkon práce)] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud se soustředil (zejména pokud jde o žalobkyni vyplacené odměny) na předchozí období a pominul výši odměn vyplacených v rozhodném období, tj. v 2. čtvrtletí roku 2007, ačkoli z doložených přehledů muselo být zřejmé, že odměny vyplacené zaměstnancům v rozhodném období byly nižší, pak přehlíží, že pro zjištění toho, jakou odměnu by žalobkyně v 2. kalendářním čtvrtletí roku 2007 zřejmě dosáhla, sice nebylo samo o sobě významné, jak vysokou odměnu obdržela v předchozích kalendářních čtvrtletích, avšak že dříve vyplacené odměny nepochybně vypovídaly o tom, jak byla její práce hodnocena a jak by žalovaná zřejmě, kdyby nedošlo k neplatnému rozvázání pracovního poměru, přistupovala k poskytování odměn žalobkyni také v 2. kalendářním čtvrtletí roku 2007 (srov. například již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2016 sp. zn. ), a že odvolací soud přihlížel (mimo jiné) i k tomu, jakou částku žalovaná v 2. kalendářním čtvrtletí roku 2007 celkem vyplatila na odměnách, a při stanovení výše odměn, které by žalobkyně v rozhodném období pravděpodobně obdržela, se zabýval i poměrem výsledné částky ve vztahu k celkovým prostředkům vyplaceným na odměnách zaměstnancům žalované v rozhodném období.

Nesouhlasí-li dovolatelka se skutkovým závěrem odvolacího soudu, že u žalované nebyla pracovní pozice srovnatelná s pozicí, kterou zastávala žalobkyně, uplatnila tím jiný dovolací důvod, než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení ; takové námitky nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. listopadu 2017

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu