Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3976/2017-247

28 Cdo 3976/2017-247

U S N E S E N Í

F. T.

Česká republika – Státní pozemkový úřad

, IČ: 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o nahrazení projevu vůle a uzavření smlouvy o převodu pozemku, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. března 2017, č. j. -212, takto:

I. Dovolání

se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í ( ):

Žalovaná napadla dovoláním v plném rozsahu v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 24. června 2016, č. j. -182, jímž soud prvního stupně nahradil projev vůle žalované k uzavření smlouvy se žalobcem o bezúplatném převodu v rozsudku blíže specifikovaného pozemku v katastrálním území D. u Z., zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal vydání v rozsudku blíže specifikovaného pozemku v katastrálním území Z., a konečně rozhodl, že žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (výrok I. rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že na ně žádný z účastníků nemá právo (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

Přípustnost dovolání spatřovala dovolatelka v tom, že se odvolací soud odchýlil od konstantní judikatury Ústavního soudu v otázce liknavosti a svévole žalované dovolatelky, přičemž měla za to, že tato otázka „dosud nebyla obecnými soudy ani Nejvyšším soudem jednotně vyřešena“. Uváděla též, že žalobce neunesl ve vztahu k této otázce důkazní břemeno. Opírajíc se o nález Ústavního soudu sp. zn. zdůraznila nutnost respektování nosných důvodů publikovaných nálezů Ústavního soudu v obdobných věcech. Konečně namítala, že odvolací soud pochybil, nevypořádal-li se s „právním názorem“ soudu prvního stupně, že postavení žalobce je horší v porovnání s jinými restituenty, jejichž nároky již byly uspokojeny.

Jako dovolací důvod ohlásila, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( , dále i jen „ “).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Dovolání, aniž nařizoval jednání ( věta první - ), odmítl ( věta první ), neboť je neshledal přípustným.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v ) je třeba poměřovat hledisky uvedenými v

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Předpoklady přípustnosti dovolání v posuzované věci naplněny nejsou.

Judikatura Nejvyššího soudu (jež reflektuje i judikaturu Ústavního soudu – srov. zejm. nález ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. , nález ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. , či nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. , uveřejněný pod č. 531/2005 Sb.) je ustálena v závěru, že v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu dovolatelky (či jejího předchůdce – Pozemkového fondu ČR) může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby bylo lze vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky ( , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, dále jen „zákon o půdě“), a že takový postup (jenž je výrazem zásady

vigilantibus iura scripta sunt

)

nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující (k tomu srovnej především rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod č. 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V judikatuře dovolacího i Ústavního soudu je rovněž dlouhodobě zastáván názor, že se osoby, jimž podle zákona o půdě vznikl nárok na převod náhradních pozemků, mohou žalobou domáhat, aby byla Pozemkovému fondu České republiky (jehož nástupkyní je žalovaná) uložena povinnost uzavřít s nimi smlouvu o převodu konkrétních, jimi vybraných, pozemků (byť jinak právem na výběr pozemku, který jim má být poskytnut jako náhradní, nadány nejsou, viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. ), pokud řečený veřejnoprávní subjekt neplní svou povinnost udržovat nabídku náhradních pozemků mající dostatečné kvalitativní a kvantitativní parametry, aby při uspokojování restitučních nároků nedocházelo ke zbytečným průtahům a k počínání, které by bylo lze označit za liknavé, či dokonce svévolné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2010, sp. zn. , a již citované nálezy Ústavního soudu sp. zn. a sp. zn. ).

V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu se současně připomíná, že zjišťování a hodnocení rozhodujících skutečností o krocích oprávněné osoby, jakož i postupu dovolatelky (jejího předchůdce – Pozemkového fondu ČR) je především otázkou skutkových zjištění, jejichž nalézání je úkolem soudů nižších stupňů (kdy při přezkumu právního posouzení věci je třeba zabývat se tím, nejsou-li úvahy soudu – o tom, zda jde o postup liknavý, diskriminační, nebo nesoucí znaky libovůle či svévole – nepřiměřené); srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. , a ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. . Vady skutkových zjištění přitom dovolacímu přezkumu podrobit nelze a otázky skutkové tak nemohou založit přípustnost dovolání (na niž lze usuzovat toliko prostřednictvím jediného způsobilého dovolacího důvodu podle ).

Hodnotící závěr odvolacího soudu, že postup dovolatelky lze označit za přinejmenším liknavý, přitom není nepřiměřený zjištěným skutkovým okolnostem věci. Jestliže se žalovaná bez ospravedlnitelného důvodu ocitla v mnohaletém prodlení (nečinnost žalované mezi lety 2006 a 2012, deklarace restitučního nároku žalobce až rozhodnutím žalované z roku 2014) a došlo-li do současné doby i přes veskrze aktivní přístup žalobce (účast ve více než 52 veřejných nabídkách) k uspokojení jeho nároku pouze v rozsahu přibližně jedné čtvrtiny, přičemž soudy nižšího stupně dospěly k implicitnímu závěru, že struktura nabídky žalované neměla takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby byla způsobilá v přiměřené době uspokojit oprávněné nároky žalobce, odvolací soud zcela v souladu s citovanou judikaturou dovodil, že následkem liknavého postupu dovolatelky nebylo lze po žalobci spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách a bylo namístě vyhovět žalobě o vydání konkrétního vhodného pozemku.

Závěry odvolacího soudu se tudíž nijak neodchylují ani od dovolatelkou v obecné rovině odkazované rozhodovací praxe dovolacího soudu a Ústavního soudu (citované výše), jež se otázkou liknavosti dovolatelky při uspokojování restitučních nároků vždy zabývá právě se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem jednotlivých posuzovaných případů, ani od jí citovaného nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2012, sp. zn. .

Prostřednictvím výtek, jimiž dovolatelka brojí proti závěru soudu prvního stupně, s nímž se ztotožnil i soud odvolací, že postavení žalobce je ve srovnání s jinými restituenty, jejichž nároky již byly uspokojeny, horší, a rovněž prostřednictvím skutkových tvrzení o svém postupu při vyřizování restitučního nároku žalobce dovolatelka neuplatňuje ani (jediný) zákonný dovolací důvod, jímž je dle , ve znění účinném od 1. 1. 2013, toliko nesprávné právní posouzení věci ( ). Touto námitkou totiž zpochybňuje výlučně skutkové závěry odvolacího soudu.

Napadá-li dovolatelka rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení, pak ve vztahu k tomuto akcesorickému výroku žádnou dovolací argumentaci, natož tu, jež by se vázala k obligatorním náležitostem dovolání podle , neuplatňuje. Neotevírá tedy ani žádnou právní otázku, pro jejíž řešení mohla by být ve vztahu k dotčenému výroku založena přípustnost dovolání.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , větu první, , a v situaci, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci, jenž se k dovolání nevyjádřil, za dovolacího řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. listopadu 2017

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu