Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4901/2017-377

22 Cdo 4901/2017-377

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

L. J.

R. J.

, zastoupenému JUDr. Vladimírem Ježkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Dvořákova 26, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2017, č. j. -355, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2017, č. j. -355, se ve výrocích II. až V.

ruší

a věc se v tomto rozsahu

vrací

Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Ostravě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 9. 2015, č. j. -254, ve spojení s doplňujícími usneseními ze dne 15. 10. 2015, č. j. -271, a ze dne 29. 9. 2016, č. j. -295, zastavil řízení ohledně vnosu movitých věcí žalobkyní do domu, dále o vypořádání movitých věcí specifikovaných ve výroku a ohledně vypořádání pohledávky z označené leasingové smlouvy (výrok I.). Rodinný dům v obci O., část obce S. B., postavený na pozemku jiného vlastníka, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 147 m

2

, zapsaný u Katastrálního úřadu pro M. k., Katastrální pracoviště O., na listu vlastnictví pro obec O. a katastrální území S. B., přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně (výrok II.), které současně uložil povinnost zaplatit žalovanému do dvou měsíců od právní moci rozsudku na vyrovnání jeho podílu částku 637 750 Kč (výrok III.). Dále rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok IV.). Doplňujícími usneseními rozhodl soud prvního stupně o nákladech řízení státu.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dům je předmětem společného jmění žalobkyně a žalovaného a je postaven na pozemku, který je ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Obvyklá cena domu s přihlédnutím k tomu, že se jedná o stavbu stojící na cizím pozemku, činí podle znaleckého posudku Ing. Jaromíra Plačka 1 700 000 Kč. Popsaná okolnost přitom snižuje obvyklou cenu podle odborných zkušeností znalce o 50%.

Soud prvního stupně dům přikázal podle shodného návrhu účastníků do výlučného vlastnictví žalobkyně jako vlastníka pozemku. Výši vypořádacího podílu žalovaného stanovil s ohledem na fakt, že se jedná o stavbu na pozemku jiného vlastníka, přičemž označil za nerozhodnou skutečnost, že v osobě žalobkyně dochází ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby na něm se nacházející. Odkázal přitom na judikaturu dovolacího soudu, z níž rovněž citoval (označil rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2008, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. ; tato rozhodnutí, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, jsou přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu

http://www.nsoud.cz

). Při určení výše vypořádacího podílu žalovaného stanoveného polovinou z obvyklé ceny zjištěné shora uvedeným znalcem tak vycházel z částky 1 700 000 Kč, od níž odečetl vnosy žalobkyně z výlučného majetku do rodinného domu v celkové částce 294 449,50 Kč a investici (dar) od jejích rodičů ve výši 130 000 Kč.

Krajský soud v Ostravě (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně i žalovaného rozsudkem ze dne 27. 6. 2017, č. j. -355, řízení o odvolání žalovaného směřujícího proti části výroku I. rozsudku soudu prvního stupně (v důsledku částečného zpětvzetí odvolání) zastavil (výrok I.). Ve výrocích II. a III. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že rodinný dům v obci O., část obce S. B., postavený na pozemku jiného vlastníka, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 147 m

2

, zapsaný u Katastrálního úřadu pro M. k., Katastrální pracoviště O., na listu vlastnictví pro obec O. a katastrální území S. B., přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně, které současně uložil povinnost zaplatit žalovanému do jednoho měsíce od právní moci rozsudku na vyrovnání jeho podílu částku 1 412 750 Kč (výrok II.). Dále rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky (výrok III.), o nákladech řízení státu (výrok IV.) a o nákladech odvolacího řízení (výrok V.).

Odvolací soud považoval za nezbytné zjistit aktuální obvyklou cenu domu (znalecký posudek, z něhož vycházel soud prvního stupně, byl zpracován podle stavu k roku 2010). Za tím účelem vzal za relevantní obvyklou cenu předmětného domu stanovenou posudkem znaleckého u Ostravská znalecká a. s., která ke dni 10. 5. 2016 činila částku 3 250 000 Kč. Od této částky odečetl, shodně jako soud prvního stupně, individuální vnosy žalobkyně do domu ve společném jmění ve výši 424 500 Kč. Výslednou majetkovou hodnotu určenou k vypořádání ve výši 2 825 500 Kč však na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud již nesnižoval. Argumentoval přitom tím, že dům, který je ve společném jmění manželů, sice stojí na pozemku ve výlučném vlastnictví žalobkyně, ale tím, že bude soudním rozhodnutím nastolen stav totožnosti vlastníka pozemku i domu jakékoliv „právní znehodnocení“ domu pomine. Dospěl tudíž k závěru, že by bylo nepřípadné obvyklou (tržní) cenu domu zjištěnou znalcem snižovat pro neexistující právní vady.

Proti rozsudku odvolacího soudu (v rozsahu výroků II., III. a V.) podala žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost vymezila odkazem na (dále „ “) a uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ). Má za to, že rozsudek odvolacího soudu se při řešení otázky hmotného práva (stanovení výše vypořádacího podílu toho z manželů, který je vylučován ze spoluvlastnictví k domu, je-li dům postaven na pozemku druhého z manželů, jemuž je do výlučného vlastnictví přikazován) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2008, sp. zn. , a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. ). Uvedla, že odvolací soud závěry vyjádřené v označených rozhodnutích dovolacího soudu zcela pominul. Připomněla, že při určení výše vypořádacího podílu žalovaného mělo být přihlédnuto k tomu, že dům, jenž je ve společném jmění účastníků řízení, je zatížen právní vadou spočívající v tom, že je postaven na pozemku, který je ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Tato právní vada se ve výši vypořádacího podílu žalovaného měla projevit jeho snížením, což - na rozdíl od odvolacího soudu - správně na základě výsledku znaleckého dokazování učinil soud prvního stupně. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení. Dále navrhla, aby dovolací soud rozhodl o odkladu vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) postupoval v řízení a o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, neboť řízení bylo u soudu prvního stupně zahájeno dne 10. 6. 2005 (srovnej část první, čl. II, bod 7. a část první, čl. II, bod 2. ); po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští ( ), že bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( , věta první, ), že je uplatněn dovolací důvod uvedený v a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem ( ), dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně je přípustné ( ) a rovněž i důvodné.

Právním problémem, který má být řešen v dovolacím řízení, se Nejvyšší soud opakovaně zabýval; například v rozsudku ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. , reagoval na námitky dovolatele, že soudy v nalézacím řízení nepřihlédly při určení ceny domu přikázanému dovolateli do vlastnictví k tomu, že dům stojí na pozemku v jeho výlučném vlastnictví.

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 17. 7. 2008, sp. zn. a dále i v rozsudku ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. , vyložil, že má-li být účastníku vylučovanému ze spoluvlastnictví poskytnuta přiměřená náhrada, odpovídající majetkové újmě, která mu nastane v důsledku zániku podílového spoluvlastnictví, je třeba vzít do úvahy všechny významné okolnosti, které mají vliv na stanovení obvyklé ceny věci, která je i cenou „tržní“. V řízení o zrušení a vypořádání podílového vlastnictví k domu, stojícím na pozemku, jehož výlučným vlastníkem je jen jeden ze spoluvlastníků, musí soud k uvedené skutečnosti snižující celkovou cenu domu přihlédnout a zohlednit ji při stanovení výše náhrady za vyloučení ze spoluvlastnictví. Vždy musí jít o to, aby náhrada opravdu nahradila to, o co vylučovaný přichází, je-li výchozím principem přiměřenost náhrady (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. ).

Ustanovení upravující společné jmění manželů jsou ustanoveními upravujícími spoluvlastnictví (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. července 2004, sp. zn. ). Za trvání společného jmění podíly manželů na společné věci neexistují (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. ). Uvedené závěry jsou použitelné i pro vypořádání společného jmění manželů potud, že jestliže se na pozemku ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů nachází stavba ve společném jmění manželů, je obecná cena takové stavby dotčena skutečností, že se nachází na pozemku, jenž nesdílí vlastnický režim stavby, a tato okolnost může ovlivňovat obecnou (tržní) cenu.

Jestliže byla v projednávané věci stavba přikázána do výlučného vlastnictví žalobkyně, jde o situaci, kdy je ze spoluvlastnického režimu vylučován žalovaný, tj. dosavadní spoluvlastník stavby nacházející se na pozemku ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Je proto na místě, aby obecná cena stavby v takovém případě reflektovala skutečnost, že se nachází na pozemku ve výlučném vlastnictví jiné osoby. Majetková újma způsobená žalovanému je tak nižší, než by byla v případě, že by šlo o dům na pozemku, ke kterému by měl (spolu)vlastnické právo. Jde o to, že výše vypořádacího podílu nemůže být založena na rozdělení zisku z majetkové výhody, kterou žalobkyně získá tím, že se stane i výlučným vlastníkem domu (dojde ke sjednocení vlastnického práva ke stavbě a pozemku, na němž stojí), ale na zmírnění majetkové ztráty žalovaného, který pozbývá (spolu)vlastnické právo k domu stojícímu na cizím pozemku. Při vypořádání společné věci, jež je zatížena právní vadou, proto nemůže být její obvyklá cena konstruována jako by taková vada neexistovala. Jinými slovy řečeno, žalovaný nemůže důvodně pomýšlet na to, že by se vypořádáním takto zatížené společné věci mohl dostat do příznivějšího majetkového postavení, než které mu k okamžiku zániku společného jmění manželů podle právního poměru k zatížené stavbě náleželo.

Vycházel-li odvolací soud z jiného právního názoru, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci a dovolací důvod upravený v byl žalobkyní uplatněn právem.

Protože rozsudek odvolacího soudu není správný a Nejvyšší soud shledal, že ve věci nejsou splněny předpoklady pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu podle ,

podle a 2 věty první

jej v dovoláním dotčeném rozsahu (a v akcesorickém výroku IV. o nákladech řízení státu) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

V dalším řízení je odvolací soud vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ( věty první ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí o věci ( in fine ).

O návrhu žalobkyně na odklad vykonatelnosti dovoláním dotčeného rozsudku odvolacího soudu dovolací soud s ohledem na již vydané meritorní rozhodnutí nerozhodoval.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. října 2017

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu