Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
3F7B635E4D4DE130C1258218002B9101.html
HTML · 13.23 KB
No categories available
26 Cdo 3112/2017-395
26 Cdo 3112/2017-395
U S N E S E N Í
L. M.
R. M.
, P., zastoupenému Mgr. Romanem Šafránkem, advokátem se sídlem v Hradištku, Pod Vodojemem 454, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 18/2011 , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2016, č. j. 53 Co 338/2016 -372, ve spojení s usnesením ze dne 9. prosince 2016, č. j. 53 Co 338/2016 -375, takto:
I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalovaného (dovolatele) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2016, č. j. 53 Co 338/2016 -372, ve spojení s usnesením ze dne 9. prosince 2016, č. j. 53 Co 338/2016 -375, odmítl podle § 243c odst. 1 o.s.ř (zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb. / – dále opět jen „o.s.ř. “), neboť v něm neuplatnil (způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 a 3 o.s.ř. (ve spojení s ustanovením § 241b odst. 3 o.s.ř. ), nýbrž ve skutečnosti nezpůsobilé důvody, jejichž prostřednictvím uplatnil vady řízení (zejména ve vztahu k hodnocení důkazu výpovědí svědkyně M. Z.) a brojil proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud čerpal svá zjištění rozhodná pro závěr o neplatnosti nájemní smlouvy ze dne 1. září 2002. Výtka nesprávného právního posouzení věci je tak ve skutečnosti založena především na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění.
Se zřetelem k řečenému lze uzavřít, že v dovolání nebyl – způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř. – vymezen způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o.s.ř. Přitom tuto vadu (nedostatek vymezení /způsobilého/ dovolacího důvodu), pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§ 241b odst. 3 o.s.ř. ).
Dovolací soud nepřehlédl dovolatelovo sdělení, že dovolání podává proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu, tj. jakoby i proti jeho nákladovým výrokům. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř. ) – názor, že ve vztahu k těmto výrokům schází v dovolání vymezení dovolacího důvodu (§ 241a odst. 3 o.s.ř. ), jakož i vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o.s.ř. ), přičemž v této části nebylo o tyto náležitosti doplněno ve lhůtě podle § 241b odst. 3 o.s.ř. Podle názoru dovolacího soudu tak dovolání proti uvedeným výrokům ve skutečnosti nesměřuje, byť dovolatel, avšak pouze formálně, naznačil, že dovolání i proti nim podává.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o.s.ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. listopadu 2017
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu