Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 95/2015-191

26 Cdo 95/2015-191

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v právní věci žalobce Krajského regionálního centra Karlovarského kraje, pobočného spolku se sídlem v Karlových Varech, Sokolovská 875/167, identifikační číslo osoby 75084651, proti žalované ROCCO a. s., se sídlem v Praze 3, Domažlická 1161/5, identifikační číslo osoby 61503533, o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2013, č. j. -127, takto:Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2013, č. j. -127, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 11. 2. 2013, č. j. -78, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 3 k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 11. 2. 2013, č. j. -78, kterým Obvodní soud pro Prahu 3 nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že byly naplněny podmínky pro to, aby žalobci nebylo osvobození od soudních poplatků přiznáno, byť z předložených daňových přiznání plyne, že žalobce za poslední období vykazuje zcela minimální příjem. Žalobce je právnickou osobou, která byla založena pro krytí rozsáhlé majetkové trestné činnosti svého statutárního orgánu a lze důvodně předpokládat, že jeho podnikatelské aktivity byly utlumeny v souvislosti s výkonem trestu odnětí svobody statutárního zástupce. Vůči daňovým poplatníkům by bylo nespravedlivé, aby soud takovému účastníku poskytoval ochranu formou osvobození od soudních poplatků. Důvodem pro osvobození od soudních poplatků nemůže být ani skutečnost, že jsou proti žalobci vedena exekuční řízení, neboť řádné neplnění povinností, jež musí být následně exekučně vymáhány, nemůže být důvodem pro přiznání osvobození od soudního poplatku.

Žalobce napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním. Namítá, že soudy své zdůvodnění zamítavého stanoviska k žádosti postavily na ničím nepodloženém důvodu, nezakládajícím se na pravdivém podkladě. Žádný pravomocný rozsudek nikdy nekonstatoval zjištění, že by Česká účetní rada, její regionální složky (krajská regionální centra) a Úřadovna inspekce České účetní rady byly účelovým projektem J. Š., který mu sloužil k provozování rozsáhlé majetkové trestné činnosti, za níž byl pravomocně odsouzen. Soudy vycházely ze zjištění, která nemají relevantní podklad ve spisovém materiálu, nebylo konkretizováno, jak se k těmto zjištěním soud dostal, z jakých pramenů čerpal, nespecifikoval žádné konkrétní rozhodnutí trestního soudu. Soud se vůbec nezabýval novými, žalobcem doloženými, majetkovými poměry, ač byly z jednotlivých dokladů zřejmé (zejm. daňová přiznání k dani z příjmů v letech 2007 – 2012). Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. , a část první, čl. II, bod 2. ), dále jen „ “. Dovolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přičemž dovolatel nemusí být zastoupen advokátem, neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že u něj nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce podle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 1997, pod číslem 97).

Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při řešení otázky, zda lze považovat majetkovou trestnou činnost statutárního orgánu žalobce bez dalšího za důvod pro nepřiznání osvobození od soudních poplatků ve smyslu , odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 18. února 2015, sp. zn. , v němž řešil skutkově obdobnou situaci mezi týmiž účastníky, dospěl k závěru, že skutečnost, že se žalobce dostal do nepříznivé finanční situace v důsledku trestného činu svého statutárního orgánu a u soudu se domáhá vyloučení movitých věcí z exekuce, je možnou podstatnou okolností svědčící pro naplnění podmínky existence zvlášť závažných důvodů pro neosvobození od soudních poplatků ve smyslu , nicméně nezakládá naplnění této podmínky bez dalšího a vždy záleží na dalších okolnostech konkrétního případu, a to zejména majetkových poměrech účastníka řízení žádajícího o osvobození od placení soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení.

Protože se odvolací soud nezabýval majetkovými poměry žalobce (pouze obecně konstatoval, že žalobce vykazuje zcela minimální příjem), je jeho právní posouzení neúplné a tudíž nesprávné; Nejvyšší soud České republiky proto napadené usnesení zrušil ( ). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta první a druhá ).

Právní názor Nejvyššího soudu je závazný ( , ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. května 2015

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu