Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 5804/2016

28 Cdo 5804/2016-290

U S N E S E N Í

Česká republika – Ministerstvo vnitra,

1) hlavní město Praha,

IČ: 00064581, se sídlem Magistrátu hlavního města Prahy v Praze 1, Mariánské nám. 2/2, zastoupené JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 287/18, a

2) Městská část Praha 4,

IČ: 00063584, se sídlem Úřadu Městské části Praha 4 v Praze 4, Antala Staška 2059/80b, zastoupená JUDr. Ivanou Sittkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Medkova 913/48,

o náhradě nákladů řízení

, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. dubna 2016, č. j. -248, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. První žalovaný

je povinen

nahradit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto usnesení náklady dovolacího řízení 300,- Kč.

Stručné odůvodnění ( ):

První žalovaný napadl dovoláním v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu, jímž bylo zastaveno řízení o odvolání prvního žalovaného (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), odvolání druhé žalované směřující vůči zamítavému výroku I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 6. 2014, č. j. -140, ve znění opravného usnesení ze dne 5. 12. 2014, č. j. -185, a doplňujícího rozsudku ze dne 15. 9. 2015, č. j. -213, bylo odmítnuto (výrok II. rozsudku odvolacího soudu) a prvostupňový rozsudek byl ve výroku I., kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení 1.144.562,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení, potvrzen (výrok III. rozsudku odvolacího soudu), přičemž změněn byl toliko v nákladových výrocích, a sice tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů prvostupňového řízení (ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným tak stanovil výrok IV. rozsudku odvolacího soudu, měnící soudem prvního stupně žalobci uloženou povinnost nahradit prvnímu žalovanému náklady řízení 104.108,40 Kč, a ve vztahu mezi žalobcem a druhou žalovanou tak stanovil výrok V. rozsudku odvolacího soudu) a na nákladech státu je žalobce povinen zaplatit 7.297,40 Kč a žalovaní 1.700,60 Kč (výrok VI. rozsudku odvolacího soudu); současně bylo žalobci uloženo, aby nahradil náklady odvolacího řízení prvnímu žalovanému částkou 600,- Kč (výrok VII. rozsudku odvolacího soudu) a druhé žalované částkou 300,- Kč (výrok VIII. rozsudku odvolacího soudu). Brojil vůči nákladovým výrokům IV. a VII., domáhaje se zrušení uvedených výroků a vrácení věci v uvedeném rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení, eventuálně jejich změny a přisouzení plné náhrady nákladů advokátního zastoupení.

Žalobce se ztotožnil se závěry odvolacího soudu a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „ “), které je – se zřetelem na data zahájení řízení a vydání dovoláním napadeného rozhodnutí (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – rozhodné pro dovolací přezkum. Dovolání přitom, aniž nařizoval jednání ( věty první ), odmítl podle ustanovení věty první , neboť není přípustné.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v ) je totiž třeba poměřovat hledisky uvedenými v , z nichž však žádné naplněno není, neboť relevantní, dovolatelem vymezenou, otázku procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, přičemž Nejvyšší soud neshledal důvody k jejímu jinému právnímu posouzení.

Dovolatel předestřel otázku účelnosti nákladů vynaložených v občanském soudním řízení statutárním městem na zastoupení advokátem. Mínil, že uvedená otázka procesního práva má být oproti stávající rozhodovací praxí dovolacího soudu řešena jinak.

Nejvyšší soud se přitom v návaznosti na rozhodovací praxi soudu Ústavního již opakovaně přiklonil k názoru, že u statutárních měst (mimo jiné výslovně též u hlavního města Prahy) lze presumovat existenci dostatečného materiálního i personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Není-li v příslušném řízení prokázán opak, nepředstavují dle ustálené soudní judikatury náklady na zastoupení statutárních měst advokátem účelně vynaložené náklady (srov. například nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. , a ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , a ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. , jakož i rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , či ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. , nebo jeho usnesení ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. , ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. , ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. , ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. , anebo ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. ). Z rozhodovací praxe Ústavního soudu se dále podává, že zaměstnávají-li dotčené subjekty pracovníky s vysokoškolským právním vzděláním, lze očekávat, že tito budou schopni řešit právní záležitosti týkající se činnosti zmíněných subjektů, třebaže nepůjde o standardní agendu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. ). Závěry o neúčelnosti nákladů na zastoupení statutárního města advokátem si současně nikterak neprotiřečí se zásadou úspěchu ve věci, jakožto výchozím kritériem rozhodování o nákladech civilního sporného řízení (akcentovaným v nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. ), neboť nesměřují k odlišnému vymezení účastníka, jemuž mají být nahrazeny, ale toliko odpovídají na otázku, jaké výdaje kompenzovat (respektive nekompenzovat). Výjimečně lze přitom náklady na advokátní zastoupení veřejnoprávního subjektu, zaměstnávajícího pracovníky s vysokoškolským právním vzděláním (např. stát, statutární města apod.), pokládat za účelně vynaložené tehdy, je-li předmětem sporu právní problematika, která přímo nesouvisí s oblastí spravovanou daným subjektem, případně jde o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, event. jazykové znalosti, a zvolený advokát se na danou problematiku specializuje (srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. ).

Jestliže tedy odvolací soud, shledávaje projednávanou věc co do své složitosti a významu zcela obvyklou, když v ní řešené otázky vzniku a výše bezdůvodného obohacení vlastníka staveb umístěných na cizích pozemcích odpovídají obvyklému okruhu právních problémů řešených v souvislosti se správou obecního majetku, dovodil v posuzovaném řízení neúčelnost nákladů vynaložených na zastoupení prvního žalovaného (hlavní město Praha) advokátem, nijak se tím od výše citované judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu neodchýlil. Dovolatelem zdůrazňovaná výše uplatněné pohledávky (1.714.045,- Kč s příslušenstvím), průběh soudního řízení, charakterizovaný vyšším počtem procesních úkonů či odlišným právním závěrem odvolacího soudu oproti závěrům soudu prvního stupně, nebo vývoj relevantní judikatury totiž samy o sobě vskutku nejsou okolnostmi, jež by byly způsobilé prokázat účelnost zastoupení statutárního města advokátem z důvodu právní složitosti či mimořádnosti projednávané věci. Předestřenou otázku účelnosti advokátního zastoupení statutárních měst v civilním sporném řízení přitom zjevně není důvodu posuzovat oproti stávající ustálené soudní judikatuře jinak. Dovolatel ostatně žádnou právní argumentaci odůvodňující požadovaný odklon od stávající judikatury dovolacímu soudu ani nepředkládá.

Zpochybňuje-li pak dovolatel závěry odvolacího soudu o míře svého úspěchu ve věci samé ve smyslu ustanovení , dlužno uvést, že na posouzení otázky míry dovolatelova úspěchu ve věci samé rozhodnutí odvolacího soudu zjevně založeno není, když rozhodující skutečností, pro niž odvolací soud, dle jeho závěrů převážně úspěšnému dovolateli, právo na náhradu nákladů advokátního zastoupení nepřiznal, byla právě jejich neúčelnost.

V situaci, kdy první žalovaný, jsa zastoupen advokátem, uplatňuje právo na náhradu nákladů právního zastoupení, pak není namístě uvažovat ani o (ať již ve výši paušálně stanovené ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. , či novelizovaného ustanovení , ve znění účinném od 1. 7. 2015, nebo prokázané) náhradě hotových výloh nezastoupeného účastníka. Dovolatel totiž za řízení před soudy nižšího stupně takovouto kompenzaci procesní obrany nepožadoval, což odpovídá i tomu, že k hájení svých práv zvolil jiný postup. Účelem úpravy ve spojení s je přitom nahradit výdaje účastníkem skutečně upotřebené k hájení práva (srov. přiměřeně Drápal, L., Bureš, J. a kol

.

I. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, s. 978), nikoliv náklady hypotetické, k jejichž vynaložení mohlo dojít, uplatňoval-li by svá procesní práva odlišně (srov. k tomu obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. , nebo již citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. ). Otázka důvodnosti přiznání paušální náhrady hotových výdajů „nezastoupeného“ účastníka (ve smyslu , ve znění účinném od 1. 7. 2015) prvnímu žalovanému za odvolací řízení přitom se zřetelem k subjektivním mezím podaného dovolání nemohla být předmětem dovolacího přezkumu.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a v situaci, kdy dovolání prvního žalovaného bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalobce (který podal písemné vyjádření k dovolání) patří paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč ( , ve znění účinném od 1. 7. 2015, , vyhl. č. ). O nákladech vynaložených v dovolacím řízení druhou žalovanou, která rovněž podala písemné vyjádření, nebylo rozhodováno, neboť se zřetelem k rozsahu, v němž dovolatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu, se druhá žalovaná dovolacího řízení neúčastnila.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. listopadu 2017

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu