Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 152/2017

KSOS 33 INS XY

1 ICm XY

29 ICdo 152/2017-55

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce Insolvenční společnost v. o. s., se sídlem v Praze 5, Vlasákova 1419/21, PSČ 155 00, identifikační číslo osoby 04 50 62 27, jako insolvenčního správce dlužníka Z. S., zastoupeného JUDr. Janem Žákem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, PSČ 120 00, proti žalovanému Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4, identifikační číslo osoby 41 19 75 18, o určení pravosti vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn. 1 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Z. S., narozeného XY, bytem v XY, PSČ XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. XY, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. června 2017, č. j. 1 ICm XY, 16 VSOL XY [KSOL (správně KSOS) 33 INS XY], takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 28. dubna 2017, č. j. 1 Cm XY, Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“) zastavil pro zpětvzetí žaloby řízení o žalobě, kterou se žalobce (insolvenční správce dlužníka Z. S.) domáhal vůči žalovanému (Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky) určení, že vykonatelná pohledávka č. 1 v celkové výši 15.368,- Kč přihlášená žalovaným do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka není po právu (bod I. výroku). Dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12.342,- Kč (bod II. výroku).

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (první výrok), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu (a to výslovně proti oběma jeho výrokům) podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení , (dále též jen „ “), tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení změnil tak, že se usnesení insolvenčního soudu v bodu II. výroku potvrzuje a žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání.

Dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v , takže zbývá určit, zda je přípustné podle

Nejvyšší soud předesílá, že podle je dovolání přípustné též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 80/2013“), které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu.

V posuzované věci k těmto akcesorickým výrokům patří oba výroky dovoláním napadeného usnesení. I pro tyto akcesorické výroky ovšem platí omezení přípustnosti dovolání dle , jež určuje, že dovolání podle není přípustné také proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (v intencích R 80/2013 přitom též platí, že výjimky z daného limitu se u výroků o nákladech řízení neuplatní).

Jestliže odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, je pro posouzení, zda dovoláním napadenými výroky o nákladech řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu takto dovolateli odepřel (podle mínění dovolatele). K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Incidenční spor o určení pravosti pohledávky je ve smyslu ustanovení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), sporem ve věci rozhodované v insolvenčním řízení [z ustanovení a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), se podává, že spory vyvolané insolvenčním řízením se projednávají v rámci insolvenčního řízení], u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 50.000,- Kč. Tomu odpovídá (dle bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 3.100,- Kč.

K tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 91/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2015, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 85/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

V řízení před insolvenčním soudem byla žalobci na nákladech řízení přiznána celkem částka 12.342,- Kč, přičemž právě této částky se dovolatel (pro řízení před insolvenčním soudem) dovoláním dožaduje (žádá, aby Nejvyšší soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že rozhodnutí insolvenčního soudu se ve výroku o nákladech řízení potvrzuje).

V řízení před odvolacím soudem přicházela (podle obsahu spisu) na nákladech žalobce v úvahu mimosmluvní odměna za zastupování advokátem za 1 úkon právní služby [vyjádření k odvolání ve smyslu § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu]. Vyjádření k odvolání se týkalo přiznaných 12.342,- Kč na nákladech řízení, čemuž by odpovídala (dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 1.620,- Kč. Jelikož šlo o vyjádření k odvolání směřujícímu proti výroku o nákladech řízení, náležela by mimosmluvní odměna pouze ve výši jedné poloviny [§ 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu], čemuž odpovídá částka 810,- Kč; s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300,- Kč a náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 233,10 Kč jde celkem o částku 1.343,10 Kč. Obsah dovolání pak nezakládá žádný předpoklad pro závěr, že dovolatel požaduje na nákladech odvolacího řízení částku jinou (vyšší).

Součet částek za řízení před oběma soudy (13.685,10 Kč) nepřevyšuje 50 000,- Kč, takže dovolání podle přípustné být nemůže.

Nejvyšší soud tudíž dovolání odmítl podle jako objektivně nepřípustné.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovaný ve sporu o pravost pohledávky nemá právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci ( ).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. října 2017

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu