Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 804/2017-173

-173

U S N E S E N Í

M. N.

, , a b)

J. N.

, , obou H. K., zastoupených JUDr. Jiřím Janebou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Havlíčkova 401/8, proti žalovaným 1.

Z. B.

, a 2

. I. B.

, oběma H. K.2a, zastoupeným JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19,

o zaplacení částky 86.130 Kč s příslušenstvím,

vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. dubna 2016, č. j. -146, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobci

jsou povinni zaplatit

žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.229,88 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Ervína Perthena, MBA.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 7. 10. 2015, č. j. -115, zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali, aby byla žalovaným uložena solidární povinnost zaplatit žalobcům částku 86.130 Kč s příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Neshledal přitom opodstatněná tvrzení žalobců dovozujících vznik bezdůvodného obohacení (v období od 4. 12. 2012 do 31. 12. 2012) na jejich úkor ze skutečnosti, že si žalovaní umístili na dům, jenž sousedí s domem žalobců, fotovoltaický systém, v důsledku čehož kol tohoto zařízení ze zákona vzniklo ochranného pásmo, které žalobce omezuje v činnostech na vlastních nemovitostech a snižuje jejich hodnotu. Soud konstatoval, že daný fotovoltaický systém s ohledem na maximální výkon 10,1 kW nespadá mezi zařízení, pro něž , o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), předjímá vznik ochranného pásma. Není-li pak ustaveno ochranné pásmo, nemohou jím být žalobci ani nijak ovlivněni. Jelikož tedy nebylo prokázáno, že by se žalovaní na úkor žalobců bezdůvodně obohatili, přistoupil soud k zamítnutí žaloby.

K odvolání žalobců přezkoumal uvedené rozhodnutí Krajský soud v Hradci Králové, jenž je rozsudkem ze dne 12. 4. 2016, č. j. -146, jako věcně správné potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud korigoval vývody soudu prvního stupně potud, že s ohledem na umístění fotovoltaické elektrárny v roce 2012 je třeba v souladu s čl. II bodem 2 , kterým se mění , o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, aplikovat ve znění účinném k 31. 12. 2015, přičemž podle této právní úpravy měly dvacetimetrová ochranná pásma všechny výrobny elektřiny. Konstatoval ovšem, že žalovaným se v důsledku existence ochranného pásma nedostalo žádného majetkového prospěchu, což vylučuje, aby je bylo možné pokládat za bezdůvodně obohacené ve smyslu obč. zák. Tento úsudek odvolací instance podpořila odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. . Vzniku bezdůvodného obohacení přitom brání též veřejnoprávní povaha ochranného pásma a jeho zákonný podklad. S ohledem na uvedené tedy krajský soud přistoupil k potvrzení napadeného rozhodnutí.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, mající je za přípustné pro otázku hmotného práva doposud neřešenou i rozdílný přístup dovolacího soudu k obdobným kauzám. Důvodnost pak spatřují v nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelé artikulují názor, že ochranné pásmo vzniklé v souvislosti s fotovoltaickým systémem žalovaných zasahuje do jejich nemovitostí, což je omezuje ve výkonu vlastnického práva, a je tudíž nezbytné poskytnout jim přiměřenou náhradu. Zdůrazňují dále, že ve zmíněném rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. byla řešena problematika odlišná, a proto nepřenositelná na projednávaný spor. Ochranné pásmo fotovoltaických elektráren je přitom třeba posoudit jako zátěž nemovitostí postavenou na roveň věcnému břemeni. S ohledem na předestřené dovolatelé navrhují zrušení rozhodnutí soudů obou instancí a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaní ve svém vyjádření k dovolání zpochybnili jeho přípustnost, stejně jako opodstatnění požadavku žalobců a navrhli, aby bylo dovolání jako nepřípustné odmítnuto, případně jako nedůvodné zamítnuto.

Na vyjádření žalovaných reagovali žalobci replikou.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , (dále jen „“), ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými a zastoupenými podle , zabýval jeho projednatelností.

Dle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Jak je přitom setrvale judikaturou připomínáno, požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí tohoto mimořádného opravného prostředku. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání daného podání nepostačuje ani pouhá citace textu ustanovení či jeho části (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. , a judikaturu v něm odkazovanou). Dovolatelé v projednávané věci svá tvrzení o otázce Nejvyšším soudem doposud neřešené a současně o otázce zodpovídané rozdílně nerozvinuli formulací relevantní problematiky, ve vztahu k níž by bylo možné poměřovat naplnění předpokladů přípustnosti ve smyslu , pročež již z tohoto důvodu bylo namístě přistoupit k odmítnutí dovolání dle , věty první,

Posouzení odvolacího soudu navíc plně koreluje s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, vycházející z toho, že při zjišťování, zda došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení, je rozhodující, zda se bez řádného důvodu rozrostla majetková sféra údajného obohaceného, případně zda v ní nedošlo k úbytku, jenž by za běžných okolností nastal (viz mimo jiné rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. ), což může spočívat také v realizaci užitné hodnoty určené nemovitosti bez adekvátního právního titulu, ne každá restrikce vlastnického práva však automaticky vede k povinnosti poskytnout tomu odpovídající náhradu (srov. kupříkladu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. ). Konec konců ani sami dovolatelé nepředestírají, jakým konkrétním způsobem je ochranné pásmo fakticky limituje při realizaci jejich vlastnického práva ani v čem se řečený zákonný institut projevil v majetkové sféře žalovaných, jak již bylo zmíněno při posuzování projednatelnosti tohoto mimořádného opravného prostředku.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , , části věty před středníkem, a V dovolacím řízení vznikly žalovaným v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které Nejvyšší soud stanovil dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Dle , bodu 5 a činí sazba odměny za jeden úkon právní služby (sepsání vyjádření k dovolání) 7.328 Kč, společně s paušální náhradou výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč podle ustanovení a navýšením o 21 % DPH dle mají tedy žalovaní právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 9.229,88 Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. 11. 2017

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu