Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
02BDC1C28EEB9E8AC125820F002B622F.html
HTML · 19.3 KB
No categories available
6 Tz 58/2017
6 Tz 58/2017-24
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY
J. K.,
Pravomocným rozsudkem býv. Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP-47 ze dne 11. 11. 1955, sp. zn. T 35/55 ,
byl porušen zákon
v ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 87/1950 Sb. , trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů, ve vztahu k ustanovení § 265 odst. 1 tr. zák. (zákon č. 86/1950 Sb. , trestní zákon) v neprospěch obviněného J. K.
Tento rozsudek býv. Nižšího vojenského soudu v Brně se
zrušuje .
Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný
J. K.,
se zprošťuje
podle § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby pro trestný čin nenastoupení služby v branné moci podle § 265 odst. 1 tr. zák. (zákon č. 86/1950 Sb. , trestní zákon), jehož se měl dopustit tím,
že dne 15. 8. 1955 a ani do 24 hodin po stanovené lhůtě nenastoupil podle řádně mu doručovaného povolávacího rozkazu vojenské cvičení, přičemž již povolávací rozkaz odepřel převzít, a odvolával se na to, že mu to nedovoluje jeho náboženské přesvědčení, protože je Svědek Jehovův,
neboť označený skutek není trestným činem.
O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP-47 ze dne 11. 11. 1955, sp. zn. T 35/55 , byl zemřelý obviněný J. K. (v některých dokumentech uváděno „K.“) uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v branné moci podle § 265 odst. 1 tr. zák. (zákon č. 86/1950 Sb. ) a odsouzen k trestu odnětí svobody na dva roky, k trestu ztráty čestných práv občanských a ztráty práv uvedených v § 44 odst. 2 tr. zák. na tři roky a k náhradě nákladů trestního řízení zálohovaných státem.
Jako uvedený trestný čin byl posouzen skutek, který podle zjištění býv. Nižšího vojenského soudu v Brně spočíval v tom, že obviněný dne 15. 8. 1955 a ani do 24 hodin po stanovené lhůtě nenastoupil podle řádně mu doručovaného povolávacího rozkazu vojenské cvičení, přičemž již povolávací rozkaz odepřel převzít, a odvolával se na to, že mu to nedovoluje jeho náboženské přesvědčení, protože je Svědek Jehovův.
Rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, tj. 11. 1. 1955, a nebyl předmětem přezkumného řízení podle zákona č. 119/1990 Sb. , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů.
Proti citovanému rozsudku podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného dne 1. 9. 2017 u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Uvedl, že citovaným rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení § 15 odst. 1 ústavního zákona č. 50/1948 Sb., Ústav y Československé republiky (tzv. Ústav y 9. května), dále v ustanovení § 1 odst. 1 a § 2 odst. 3 tr. ř. (zákon č. 87/1950 Sb. ) ve vztahu k ustanovení § 265 odst. 1 tr. zák. (zákon č. 86/1950 Sb. ) a tento rozsudek nemůže obstát ani z hlediska zásad uvedených v § 1 odst. 1 , 2 zákona č. 119/1990 Sb. , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů. V době rozhodování nebylo zohledněno, že obviněný uplatnil právo na svobodu svědomí zaručené tehdejší Ústavo u 9. května, přičemž právo na svobodu svědomí nelze zaměňovat se svobodou víry ani se svobodou náboženskou, zejména když motiv jednání pod imperativem svědomí je v případě odmítání vojenské služby nutno považovat za určující. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 3 tr. ř. (zákon č. 87/1950 Sb. ) ve vztahu k ustanovení § 265 odst. 1 tr. zák. (zákon č. 86/1950 Sb. ) v neprospěch obviněného, aby zrušil napadený rozsudek, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby obviněného podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby.
Intervenující státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se v rámci veřejného zasedání konaného před Nejvyšším soudem ztotožnila s obsahem stížnosti pro porušení zákona a učinila shodný závěrečný návrh.
Ke stížnosti pro porušení zákona se vyjádřil souhlasně rovněž obhájce obviněného, poukázal na vybranou judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího soudu a ve shodě s ministrem spravedlnosti navrhl zprostit obviněného obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.
Trestného činu nenastoupení služby v branné moci podle § 265 odst. 1 tr. zák. (zákon č. 86/1950 Sb. ) se dopustil ten, kdo v úmyslu vyhnout se trvale vojenské činné službě nebo zvláštní službě nenastoupil službu v branné moci do čtyřiadvaceti hodin po uplynutí lhůty stanovené v povolávacím rozkaze. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 87/1950 Sb. , trestního řádu, bylo úkolem soudu v trestním řízení zejména spravedlivě rozhodovat o trestných činech.
Základním pochybením bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně bylo to, že nevyvodil odpovídající právní závěry ze zjištění, podle kterého obviněný nenastoupil na vojenské cvičení s odvoláním na své náboženské přesvědčení. Podle bližších zjištění uvedených v odůvodnění napadeného rozsudku obviněný odepřel převzít už povolávací rozkaz, který mu byl doručován dne 8. 8. 1955 k nástupu vojenského cvičení na den 15. 8. 1955, a učinil tak s odůvodněním, že mu to nedovoluje jeho náboženské přesvědčení. Ani pohovor, který byl s obviněným uskutečněn tajemníkem MNV Pozba, nevedl ke kladnému výsledku, a obviněný toto vojenské cvičení nenastoupil. V hlavním líčení obviněný uvedl, že beze zbraně by vojenskou službu vykonával.
Bývalý Nižší vojenský soud v Brně nevzal v úvahu, že tehdejší Ústav Ústava 9. května (ústavní zákon č. 150/1948 Sb.) v ustanovení § 15 odst. 1 zaručovala svobodu svědomí s tím, že podle § 16 odst. 1 měl každý právo vyznávat soukromě i veřejně jakoukoli náboženskou víru nebo být bez vyznání. Bývalý Nižší vojenský soud v Brně odsoudil obviněného přesto, že obviněný posuzovaným činem vykonával právo přiznané Ústavo u 9. května.
Právům, která v citovaných ustanoveních Ústav Ústava 9. května formálně deklarovala, však nebyly poskytnuty žádné reálné záruky a sama Ústav Ústava 9. května naopak tato práva nepřípustně omezovala, zejména v ustanoveních § 15 odst. 2 , § 34 odst. 2 . V ustanovení § 15 odst. 2 Ústav y 9. května bylo mimo jiné stanoveno, že víra nebo přesvědčení nemůže být důvodem k tomu, aby někdo odmítal plnit občanskou povinnost stanovenou zákonem. V ustanovení § 34 odst. 2 Ústav y 9. května bylo stanoveno, že každý občan je povinen konat vojenskou službu. Faktické popření svobody svědomí, která byla formálně deklarována v § 15 odst. 1 Ústav y 9. května, spočívalo v tom, že ústav ústava sama nestanovila žádnou alternativu výkonu vojenské služby pro osoby, kterým náboženské přesvědčení bránilo konat tuto službu, a ani nezmocnila zákonodárce k tomu, aby takovou alternativu stanovil zákonem. Tehdejší československé zákonodárství nestanovilo žádnou alternativu vojenské služby, např. v podobě pozdější civilní služby podle zákona č. 18/1992 Sb. Výkon vojenské služby na osobách, které ho odmítaly z důvodu náboženského přesvědčení, pak byl vynucován prostředky trestní represe.
Za tohoto stavu výrok o vině obviněného trestným činem nenastoupení služby v branné moci podle § 265 odst. 1 tr. zák. (zákon č. 86/1950 Sb. ) odporoval nejen ustanovení § 15 odst. 1 Ústav y 9. května, ale i ustanovení čl. 18 Všeobecné deklarace lidských práv.
Obviněný byl ve skutečnosti odsouzen za čin, který v rozporu s principy demokratické společnosti respektující občanská a politická práva a svobody zaručené Ústavo u a vyjádřené v mezinárodních dokumentech a mezinárodních právních normách zákon označoval za trestný. Čin obviněného, který směřoval k uplatnění práv a svobod občanů zaručených Ústavo u a vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v navazujících mezinárodních paktech o občanských a politických právech, byl tehdejším československým trestním zákonem prohlášen za trestný v rozporu s mezinárodním právem a mezinárodnímu právu odporovalo také jeho trestní stíhání a potrestání. Tato hlediska, která jsou stanovena v § 1 odst. 1 , 2 zákona č. 119/1990 Sb. , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, mají v posuzované věci interpretační význam ve vztahu k ustanovení § 265 tr. zák. (zákon č. 86/1950 Sb. ) o trestném činu nenastoupení služby v branné moci a staví výrok o vině obviněného do pozice, v které nemůže obstát. Tento závěr je v souladu s nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. Pl. ÚS 42/02 , a ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. II. ÚS 674/01 .
Tím, že skutek posoudil jako trestný čin, bývalý Nižší vojenský soud v Brně porušil zákon v ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 87/1950 Sb. , trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů, ve vztahu k ustanovení § 265 odst. 1 tr. zák. (zákon č. 86/1950 Sb. , trestní zákon) v neprospěch obviněného J. K.
Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil zjištěné porušení zákona, podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek a také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením rozsudku ztratila podklad, a podle § 271 odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl tak, že obviněného podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 10. 2017 JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák