Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
1FBA081CD4BA90FBC125820B002B4C30.html
HTML · 14.59 KB
No categories available
30 Cdo 2779/2016-585
30 Cdo 2779/2016-585
U S N E S E N Í
J. M.
1)
České republice – Ministerstvu spravedlnosti
,
se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, a
2) J. M.
, o náhradu za ztížení společenského uplatnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 79/2012 , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2016, č. j. 13 Co 410/2015 -572, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou domáhal na žalovaných, aby mu společně a nerozdílně zaplatili částku 1 095 600 Kč s příslušenstvím jako náhradu za ztížení společenského uplatnění, jež mu mělo být ze strany prvé žalované způsobeno nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem v trestním řízení vedeném Policií České republiky, Městským úřadem vyšetřování v Brně, pod. sp. zn. MVV-113/50-95, a ze strany druhého žalovaného útokem střelnou zbraní.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 5. 2015, sp. zn. 10 C 79/2012 -538, žalobu o zaplacení částky 1 095 600 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I), rozhodl, že žalobce a prvá žalovaná vzájemně nemají právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), žalobci uložil zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 54 650 Kč (výrok III) a státu nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci (výrok IV).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a druhým žalovaným tak, že druhému žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení, jinak jej ve výroku I o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení II a IV potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. ), dále jen „o. s. ř. “, jako nepřípustné odmítl.
Otázka zneužití práva namítat promlčení nezakládá přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud přihlédl k tomu, že žalobci nic nebránilo uplatnit nárok na ztížení společenského uplatnění již dne 29. 3. 2008, kdy se nejpozději dozvěděl o vzniklé újmě a o tom, kdo za ni odpovídá; vznesená námitka promlčení tak ze strany žalovaných nepředstavuje zneužití práva namítat promlčení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3884/2014 , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2929/2015 , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 30 Cdo 732/2016 ).
Skutečnost, že v trestním řízení vedeném Policií České republiky, Městským úřadem vyšetřování v Brně, pod. sp. zn. MVV-113/50-95, došlo k úmyslné likvidaci důkazů, ze skutkových zjištění soudů neplyne. Dovolatel tak konstruuje své odlišné právní posouzení věci na jiném skutkovém zjištění, než odvolací soud, a jeho námitka proto přípustnost dovolání nemůže založit, neboť jde ve skutečnosti o námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení. Bylo-li soudy nižších stupňů poukázáno na skutečnost, že v mezidobí již došlo ke „skartaci trestních spisů“, stalo tak souvislosti s tím, že žalobce uplatnil svůj nárok až v roce 2011, tj. dlouho po uplynutí promlčecí lhůty.
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 31. října 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu