Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3447/2017-183

-183

U S N E S E N Í

Z. H.

Statutárnímu městu Zlín

se sídlem magistrátu ve Zlíně, náměstí Míru č. 12, IČO 00283924, zastoupenému Mgr. Janem Tejkalem, advokátem se sídlem v Brně, Helfertova č. 2040/13, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 7. února 2017 č. j. -161, takto:

I. Dovolání žalovaného

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 7. 2. 2017 č. j. -161 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014 sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2015 sp. zn. , uveřejněný pod č. 84 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2016, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2015 sp. zn. nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017 sp. zn. a v nich vyjádřený právní názor, že přijetí jiného zaměstnance na místo uvolněné odchodem zaměstnance, jemuž byla dána výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost (případně obsazení tohoto místa zaměstnavatelem některým ze stávajících zaměstnanců), je zpravidla „důkazem o neopodstatněnosti použitého výpovědního důvodu“; v takovém případě totiž nelze hovořit o tom, že by se zaměstnanec, resp. druh práce, který na základě pracovní smlouvy vykonává, stal v důsledku přijatého rozhodnutí o organizační změně nadbytečným a že by tedy opravdovým důvodem rozvázání pracovního poměru byly okolnosti uvedené v ustanovení ; jestliže se totiž z hlediska potřebného profesního složení zaměstnanců nestává nadbytečným (z hlediska své věcné náplně) druh práce sjednaný pracovní smlouvou propouštěného zaměstnance (jeho pracovní činnost), nemůže být jiná okolnost spočívající kupř. pouze v jeho osobě nebo v jiném organizačním uspořádání zaměstnavatele podkladem pro skončení pracovního poměru výpovědí podle ustanovení ; v takovém případě ovšem nedochází k odpadnutí ani části dosavadní pracovní náplně zaměstnance v důsledku přijatého rozhodnutí o organizační změně, na základě něhož by bylo možné dát zaměstnanci platně výpověď, a nemohou se proto uplatnit závěry vyplývající z rozsudku býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 21. 11. 1980 sp. zn. , uveřejněného pod č. 42 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1982, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2014 sp. zn. , uveřejněného pod č. 50 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2015, a dalších rozhodnutí dovolacího soudu, na něž poukazuje dovolatel a podle nichž je nadbytečným zaměstnanec též tehdy, jestliže podle rozhodnutí o organizační změně zaměstnanci odpadne jen část jeho dosavadní pracovní náplně nebo pouze některá z více dosud vykonávaných prací] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Namítá-li dovolatel, že by se dovolací soud měl dále vypořádat s otázkou, zda měl žalovaný v postavení zaměstnavatele v daném případě povinnost na obsazení místa vedoucího nově zřízeného oddělení vypsat výběrové řízení v souladu s ustanovením , pak přehlíží, že rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení této otázky nezávisí; není proto způsobilá založit přípustnost dovolání podle ustanovení

Rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2012 sp. zn. a ze dne 26. 9. 2012 sp. zn. , jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2012 sp. zn. , kterých se žalobce dovolává na podporu svého názoru o rozporu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu s ustálenou judikaturou, vycházejí z jiného skutkového stavu než rozsudky soudů v projednávané věci [rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012 sp. zn. navíc řeší i jinou právní otázku, a to tzv. nabídkovou povinnost zaměstnavatele, který dal zaměstnanci výpověď podle ustanovení ], a proto jejich závěry nelze na projednávanou věc vztáhnout.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. října 2017

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu