Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tvo 19/2017

11 Tvo 19/2017-25

U S N E S E N Í

Y. N. (J. A. N.),

takto:

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.

se

stížnost obviněného Y. N.

zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozhodl dne 11. 9. 2017 usnesením, sp. zn. , podle § 71a tr. ř., že se žádost obviněného Y. N. o propuštění z předběžné vazby zamítá a písemný slib obviněného podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. se nepřijímá. Obviněný je v předběžné vazbě v řízení o přípustnosti vydání do Ruské federace, o němž bylo již pravomocně rozhodnuto, a do Spojených států amerických, o němž bylo nepravomocně rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2017, č. j. -524, proti kterému podal obviněný stížnost, o které nebylo vrchním soudem dosud rozhodnuto.

Proti shora citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný stížnost, v níž uvedl, že nejzávažnějším pochybením, kterého se orgány činné v trestním řízení vůči němu dopustily, bylo účelové prodloužení lhůty pro rozhodnutí o vazbě spočívající v tom, že obviněný byl bezdůvodně převezen do zdravotnického zařízení, kde byl pod vlivem drog a léků po několik dní protiprávně zadržován. Obviněný je ve vazbě pod nejpřísnějším dohledem a s těmi nejtvrdšími omezeními, nebyla mu vysvětlena povaha poskytované léčby ani popis léků, které jsou mu podávány, dochází za ním psychiatrička, která se jej neustále vyptává, zda se již cítí dobře, v průběhu vazebního zasedání s ním bylo zacházeno jako s násilnickým zločincem, byl po celou dobu spoután. Toto vše se hrubě dotýká jeho důstojnosti. Obviněný má za to, že by měl být z vazby propuštěn za současného přijetí písemného slibu, uložení dohledu probačního úředníka, uložení zákazu vycestování do zahraničí včetně zadržení cestovního pasu a přijetí peněžité záruky v přiměřené výši 1 200 000 Kč.

Dále obviněný konstatoval, že podle , o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, je jediným důvodem, pro který je možno vzít vyžádaného do vazby, zjištění skutečností odůvodňujících obavu z útěku. Přesto se vrchní soud ve svém rozhodnutí soustředil na vyšší míru pravděpodobnosti, že se obviněný dopustil trestné činnosti, pro kterou se v současné době vede vydávací řízení. Žádnou zmínku o konkrétních skutečnostech odůvodňujících podezření, že by obviněný chtěl utéci, podle něj napadené usnesení neobsahuje. Závěry soudu týkající se závažnosti trestné činnosti, které se měl obviněný dopustit v USA, jsou podle obviněného v příkrém rozporu s postupem soudu ve věci samé, konkrétně s vyžádáním si doplnění extradičních materiálů za účelem objasnění otázek týkajících se zpochybnění podezření z dané trestné činnosti.

Pokud jde o prohlášení obviněného učiněné v Rusku v rámci trestního řízení, že se bude zdržovat v místě svého bydliště, které obviněný porušil, uvádí, že toto prohlášení je již řadu let staré a jednalo se o méně závažný delikt, u něhož nebyl důvod pro vazební stíhání. Toto prohlášení tedy není srovnatelné s institutem písemného slibu podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. Úvahy vrchního soudu o hrozícím přísném trestu v trestním řízení v USA považuje obviněný za zcela obecné. Není zřejmé, z jakých okolností soud vycházel. V případě skutků popsaných pod body I-V činí údajná škoda 12 000 USD a 5 000 €. U skutku pod bodem VI jsou sice částky výrazně vyšší, avšak zde podle obviněného nešlo o škodu v pravém slova smyslu, ale o odhad údajné ztráty.

Obviněný proto navrhl, aby bylo rozhodnuto o jeho propuštění na svobodu za současného přijetí dalších výše citovaných opatření.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Nejvyšší soud se s napadeným rozhodnutím zcela ztotožnil a v podrobnostech odkazuje na jeho odůvodnění. Vrchní soud ve svém rozhodnutí podrobně zhodnotil aktuální okolnosti případu a obavu z útěku obviněného, kterou vyvodil ze skutečnosti, že zatímco obviněný souhlasí se svým vydáním do Ruské federace pro méně závažnou trestnou činnost, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, v současné době je vedeno řízení o jeho vydání do Spojených států amerických pro závažnější trestnou činnost, s nímž obviněný nesouhlasí. Jestliže by tedy byl propuštěn z předběžné vazby, je zde obava, že by uprchl, a to pravděpodobně do své vlasti Ruska, čímž by nejspíše možnost jeho vydání do USA byla zmařena. O přípustnosti jeho vydání do USA bylo navíc již nepravomocně rozhodnuto soudem prvního stupně, čímž je tato obava podstatně zesílena. Toto je zcela konkrétní okolnost, z níž lze obavu z útěku obviněného vyvodit. Podle názoru Nejvyššího soudu navíc není podstatná pouze otázka, ve které zemi se měl obviněný dopustit závažnější trestné činnosti, ale také samotná skutečnost, že v případě vydání obviněného k trestnímu stíhání do USA zůstane zachována možnost následného vydání také do Ruské federace k trestnímu stíhání. Pokud by však obviněný do Ruské federace uprchl nyní, není jeho následné vydání do USA k trestnímu stíhání příliš pravděpodobné, neboť je ruským občanem a Rusko má vlastní zájem na jeho trestním stíhání. Obviněný by tak měl k útěku významnou motivaci s výhledem na možnost se jednomu z probíhajících trestních stíhání vyhnout.

Z tohoto důvodu také nelze nahradit vazbu jiným opatřením. I touto možností se vrchní soud v napadeném rozhodnutí důkladně zabýval. Nejvyšší soud se zcela ztotožňuje s jeho názorem ohledně prohlášení obviněného učiněného v trestním stíhání v Rusku, na jehož plnění obviněný údajně po delší době zapomněl. V této souvislosti je zcela nepodstatné, pro jakou trestnou činnost byl obviněný stíhán. Podstatné je pouze to, že v minulosti nerespektoval závazek, který formálně v trestním řízení přijal.

Lze uzavřít, že napadené rozhodnutí se podrobně a bezezbytku vypořádalo se všemi podstatnými okolnostmi a zákonnými požadavky. Obviněný oproti tomu ve své stížnosti jeho obsah z části překrucuje, z části si pak stěžuje na okolnosti, které nejsou z hlediska obavy z jeho útěku relevantní.

Z výše uvedeného vyplývá, že se Nejvyšší soud s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ztotožňuje a stížnost obviněného se tak nemohla setkat s úspěchem. Nezbylo proto, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. října 2017

JUDr. Karel Hasch předseda senátu