Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3839/2017-186

33 Cdo 3839/2017-186

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobce F. V., proti žalované ČEZ Prodej a. s. (dříve vystupující pod obchodní firmou ČEZ Prodej s.r.o.), se sídlem v Praze 4, Duhová 1/425, identifikační číslo 272 32 433, zastoupené JUDr. Jaroslavem Trkovským, advokátem se sídlem v Lounech, Mírové náměstí 124, o zaplacení 93.115 Kč a uložení povinnosti přispívat na odběr elektřiny, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 27. června 2016, č. j. -150, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2 - dále jen „ “), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Může-li být dovolání přípustné jen podle , musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak. Jak vyplývá z celého obsahu dovolání ( ), dovolatel shora uvedenému požadavku nedostál, neboť neuvedl,

které ze čtyř kritérií přípustnosti uvedených v má ve vztahu k otázce hmotného nebo procesního práva, na níž podle jeho názoru závisí napadené rozhodnutí

,

za splněné. Formulace, že

„rozhodná právní otázka má být dovolacím soudem posouzena rozdílně od napadeného rozhodnutí“,

není řádným vymezením přípustnosti dovolání v režimu ustanovení , neboť významově neodpovídá tomu, aby dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla nyní posouzena jinak (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013

).

Absence údaje o tom, v čem podle dovolatele spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. správného vymezení přípustnosti ve smyslu ), zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.

Nejvyšší soud dovolání podle věty první odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. , a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. pro úplnost považuje za vhodné připomenout, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v nelze dovolacím důvodem podle úspěšně napadnout (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. , ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 3189/2008); skutkový základ sporu je tak pro dovolací soud závazný.

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. října 2017

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu