Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2426/2017

22 Cdo 2426/2017

U S N E S E N Í

,

se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, proti žalované

VÍNO ZLOMEK & VÁVRA s. r.

o.

, se sídlem v Boršicích u Blatnice 300, IČ 28286707, zastoupené JUDr. Josefem Pitnerem, advokátem se sídlem v Uherském Brodě, Brodská 223, o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2016, č. j. -158, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění( ):

Proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o („ “) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v

Obsah rozsudků soudů obou stupňů a obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Dovolací soud přezkoumal přípustnost dovolání jen z hledisek v něm uvedených ( ).

Dovolání není přípustné.

Ve věci jde o toto: V roce 1970 převedla M. M. sporný pozemek na stát; jeho vlastnické právo však nebylo evidováno v evidenci nemovitostí a ani později v katastru nemovitostí. Stát dal v roce 1971 pozemek do užívání bytovému družstvu, které na něm postavilo bytový dům, kolaudovaný v roce 1974. V roce 2008 bylo v dědickém řízení potvrzeno nabytí tohoto pozemku D. M., a ten jej v roce 2012 převedl na žalovanou společnost. Jde nyní o to, zda je rozsudek odvolacího soudu, který určil vlastnictví státu s tím, že žalovaná jej nenabyla v dobré víře, v rozporu s judikaturou dovolacího soudu a Ústavního soudu, jak tvrdí dovolatelka.

Napadené rozhodnutí není v rozporu s judikaturou, která připouští i v poměrech č. nabytí nemovitosti v dobré víře nabyvatele ve stav evidovaný v katastru nemovitostí. Odvolací soud nepopřel, že takto lze vlastnické právo nabýt, jen – v plné shodě s dosavadní judikaturou – zkoumal, zda žalovaná nabyla pozemek v objektivně posuzované dobré víře ve vlastnictví jejího předchůdce (rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. ). Šlo tedy o to, zda žalovaná nabyla pozemek v dobré víře, že knihovní stav odpovídá stavu skutečnému. Odvolací soud uvedl, že žalovaná nemohla být objektivně v dobré víře, neboť nabývala pozemek zastavěný stavbou, která zjevně nebyla v držbě prodávajícího; odkázal přitom i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. a sp. zn. . S právními závěry uvedenými v těchto rozhodnutích dovolatelka nepolemizuje; svou dobrou víru odvozuje od toho, že spoléhala, že stát bude mít v evidenci svého vlastnického práva pořádek. Rozhodnutí odvolacího soud je však s rozhodnutími Nejvyššího soudu, řešícími podobné případy, v souladu.

Dovolací soud může úvahu odvolacího soudu o dobré víře účastníka zpochybnit jen v případě, že by šlo o úvahu zjevně nepřiměřenou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2009, sp. zn. ).

„Jestliže někdo v době účinnosti č. nabýval pozemky zastavěné panelovými domy ve vlastnictví třetí osoby (někoho jiného, než vlastníka pozemku), vyžadovalo zachování obvyklé opatrnosti, kterou bylo možno po každém požadovat, aby se o skutečných poměrech přesvědčil (např. dotazem na vlastníka domů a držitele pozemku); jinak jeho dobrá víra ve vlastnické právo převodce (byla-li vůbec dána) nemohla být objektivní, a tudíž ani chráněná. Nemohlo tak jít o nabytí pozemků od nevlastníka, byť byl jako vlastník evidován v katastru nemovitostí“ (Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. ; ). Ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí Ústavní soud pod sp. zn. odmítl.

Dovolací soud též v usnesení ze dne 19. listopadu 2015, sp. zn. uvedl: „Koupil-li nabyvatel od nevlastníka pozemek, který byl v držbě (a v užívání jako ve viditelném projevu držby) někoho jiného než prodávajícího, aniž si ověřil, proč skutečné držební (resp. užívací) poměry neodpovídají poměrům vlastnickým evidovaným v katastru nemovitostí, nebyl objektivně v dobré víře a nemohl nabýt vlastnictví“.

Jestliže tedy žalovaná společnost koupila od knihovního vlastníka, který však nebyl skutečným „naturálním“ vlastníkem, pozemek zastavěný domem, o kterém musela vědět, že převodci nepatří, muselo to v ní při zachování obvyklé opatrnosti vyvolat pochybnost o zapsaném stavu, ze kterého nevyplýval právní důvod užívání domu někým jiným než knihovním vlastníkem; jestliže si za této situace neověřila skutečné vlastnické poměry, nemohla být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že právní stav zapsaný v katastru nemovitostí je stavem skutečným.

Dovolatelka podává výslovně dovolání do všech výroků rozhodnutí odvolacího soudu, aniž však ve vztahu k výrokům pod body I., III. a IV. uvedla, v čem spatřuje přípustnost dovolání a jakoukoliv argumentaci, proč považuje rozsudek odvolacího soudu i v těchto částech za nesprávný (viz a 3 ). Již proto nemůže být dovolání do uvedených výroků přípustné. Navíc dovolací soud upozorňuje na jeho subjektivní nepřípustnost v bodech I. a III. (v této části je rozhodnutí příznivé dovolatelce) a ve vztahu k bodu IV. lze též poukázat na

Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. září 2017

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu