Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3217/2017-714

23 Cdo 3217/2017-714

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyň a) GURLEX GROUP CZ s.r.o., se sídlem v Brně - Horních Heršpicích, Bohunická 517/55, PSČ 619 00, IČO 27725511, a b) GAS Familia, s.r.o., se sídlem Stará Ĺubovňa, Prešovská 8, Slovenská republika, IČO 31691552, obou zastoupených Mgr. Tomášem Zachou, advokátem se sídlem v Praze 1, Lazarská 1718/3, PSČ 110 00, proti žalovaným 1. Czechoslovak Spirit s.r.o. se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Těšnov 1059/1, PSČ 110 00, IČO 27670252, 2. FLERET FRUIT s.r.o. se sídlem v Novém Jičíně, U Grasmanky 664/2, PSČ 741 01, IČO 27696341, o ochranu před nekalou soutěží a neoprávněným zásahem do práv k ochranné známce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyň proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. prosince 2016, č. j. -672, ve znění opravného usnesení ze dne 9. března 2017, č. j. -689, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. ledna 2015, č. j. -562, zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná č. 1 byla uznána povinnou zdržet se výroby, distribuce, skladování, reklamy a jakékoli formy prodeje lihovin balených v lahvích ve tvaru v rozsudku vyobrazeném, pokud se nebude jednat o distribuci, skladování, reklamu či prodej lihovin vyrobených žalobkyní č. 2 (I. výrok), aby žalovaná č. 2 byla uznána povinnou zdržet se výroby, distribuce, skladování, reklamy a jakékoliv formy prodeje lihovin balených v lahvích téhož tvaru (II. výrok), a zamítl žalobu, aby obě žalované byly uznány povinnými zveřejnit na své náklady na svých internetových stránkách rozsudek (III. a IV. výrok rozsudku), ve výrocích V až VII rozhodl o vzájemném návrhu žalované č. 1 a výrokem VIII o nákladech řízení mezi účastnicemi.

Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným, ve znění opravného usnesení, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v jeho výrocích I až IV a ve výroku VIII (o nákladech řízení) v té jeho části, která se týkala žalované č. 2, ve výrocích V až VII a v části VIII. výroku, která se týkala žalované č. 1, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uložil též žalobkyním nahradit žalované č. 2 náklady odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu, ale jen té části jeho výroku, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a proti výroku o nákladech odvolacího řízení, podaly žalobkyně dovolání s tím, že je považují za přípustné dle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), uplatňujíce nesprávné právní posouzení věci dle ustanovení

Žalované navrhly dovolání jako nepřípustné odmítnout, případně jako nedůvodné zamítnout.

Rozhodné znění pro dovolací řízení se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , se zabýval přípustností dovolání.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání není přípustné.

Otázka, kterou žalobkyně dovolacímu soudu předkládají s tím, že ji dovolací soud dosud neřešil, a která se týká „zneužití postavení distributora soutěžitelů ve prospěch následovatele, s využitím obchodních kontaktů, propagačních materiálů, marketingových strategií a cenové politiky soutěžitelů, a zejména vyřazením výrobků soutěžitele ze seznamu produktů (změny zalistování) u stálých odběratelů soutěžitelů a jejich nahrazení konkurenčními výrobky“, nemůže založit přípustnost dovolání. Na jejím posouzení odvolací soud totiž tu část svého rozhodnutí, které žalobkyně svým dovoláním napadají, nezaložil. Dovolatelky odvolacímu soudu neprávem vytýkají, že se touto otázkou měl zabývat. Přehlížejí totiž, že žaloba směřovala k zákazu výroby, distribuce, skladování, atd. výrobků v lahvích určitého tvaru, že tudíž z tohoto důvodu bylo na soudech obou stupňů, aby posoudily zaměnitelnost lahví tohoto tvaru buď s ochrannou známkou žalobkyně b), nebo s tvarem lahví, v nichž žalobkyně distribuují své výrobky. Požadavek, který by postihoval jiné jednání žalovaných, které žalobkyně považují za nekalé, předmětem řízení nebyl (nebyl takto formulován v žalobním petitu), soudy o něm proto nemohly rozhodnout (srov. ), tudíž bylo zbytečné, aby se jím v odůvodnění svých rozsudků zabývaly.

Žalobkyně dále odvolacímu soudu vytýkají, že otázku, zda v daném případě došlo k vyvolání nebezpečí záměny neoprávněným užitím zvláštních označení, anebo napodobením cizích výrobků či jejich obalů, posoudil v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Též zde však argumentují tím, že se odvolací soud nezabýval jiným hlediskem, než tvarem lahve a že nebezpečí záměny neposuzoval rovněž (v rozporu s judikaturou, kterou citují) z jiných hledisek. Jejich dovolání se však míjí s předmětem řízení, jak ho samy svou žalobou (formulací žalobního petitu) vymezily, navíc je v rozporu se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud vycházel. Žalobkyně, jak uvedeno, učinily předmětem řízení jen tvar lahve, proto se odvolací soud právě tvarem lahve zabýval. Odvolací soud se ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně, na něž v podrobnostech odkázal, že totiž samotný tvar lahve je zcela běžný, na trhu snadno dostupný, že proto sám o sobě (bez dominantního prvku trojrozměrné ochranné známky Společenství, totiž ve skle vyznačeného písmene „G“) do práv žalobkyně b) k její ochranné známce nezasahuje. Ze skutkových zjištění, z nichž odvolací soud vychází, tedy plyne, že žalobkyně samotný tvar lahve (bez zmíněného dominantního prvku) nemají formálně chráněn a ten tvar lahve, který učinily předmětem řízení, je zcela běžně na trhu dostupný (jinak řečeno není pro žalobkyně příznačný). Závěr, který učinil odvolací soud, je logickým důsledkem tohoto skutkového zjištění.

V řízení však bylo zjištěno navíc, že etikety, které žalované na svých výrobcích užívají, jsou zcela jiné než etikety žalobkyň (mají jinou barvu, tvar i zobrazení příslušné ingredience) a tudíž se zřetelně odlišují od etiket, které na svých výrobcích užívají žalobkyně. Odvolací soud zjevně zkoumal i jiné prvky než tvar lahve, výhrady žalobkyň tudíž vycházejí z jiného skutkového stavu, než který zjistil odvolací soud. Zpochybnění právního hodnocení věci, vychází-li z odlišného skutkového stavu, než který byl základem rozhodnutí odvolacího soudu, není způsobilým dovolacím důvodem. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nemohl být zpochybněn (srov. ) a Nejvyšší soud z něj vychází (srov. ). Výtka, že odvolací soud v rozporu s judikaturou neposuzoval zaměnitelnost výrobků z pohledu průměrného spotřebitele, nemá v souvislostech daného rozhodnutí logiku. Pohled průměrného spotřebitele má své místo tam, kde ze skutkových zjištění soudů plyne, že určité výrobky mají shodné či podobné prvky. Pak je nutné pohledem průměrného spotřebitele posoudit jejich zaměnitelnost (jako právní kategorii). Plyne-li však ze skutkových zjištění, že označení výrobků je zcela odlišné (označení, jímž jsou výrobky opatřeny, vůbec žádné shodné prvky nemá), pak je požadavek, aby odůvodnění rozsudku odvolacího soudu obsahovalo formální úvahu o tom, proč tyto zcela odlišné výrobky průměrný spotřebitel nezamění, neopodstatněný.

Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání žalobkyň podle , věty první, odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení vzniklých žalované č. 2 se v souladu s , věta druhá, neodůvodňuje O nákladech dovolacího řízení vzniklých žalované č. 1, pro kterou řízení tímto rozhodnutím nekončí, rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci ( , ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jim ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná č. 2 podat návrh na soudní výkon rozhodnutí, případě exekuci.

V Brně dne 18. října 2017

JUDr. Zdeněk D e s

předseda senátu