Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3153/2015-594

28 Cdo 3153/2015-594

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Póla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce H.R.S. a.s., IČ 26268329, se sídlem v Praze 1, Truhlářská 1108/3, zastoupeného JUDr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem v Praze 9, Jandova 208/8, proti žalovaným 1) B. S., T., 2) H. R., T., a 3) K. B., T., všem zastoupeným JUDr. Hanou Helešicovou, advokátkou se sídlem v Břeclavi, J. Palacha 443/4, o zastavení odvolacího řízení,vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2014, č. j. -524, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 11. 6. 2014, č. j. -508, zastavil odvolací řízení o odvolání žalobce proti rozsudku téhož soudu ze dne 9. 10. 2012, č. j. -376 (výrok I), a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II). Postupoval tak z důvodu, že žalobce nezaplatil soudní poplatek za podané odvolání.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 12. 2014, č. j. -524, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že dotčené odvolací řízení se nezastavuje. K zaplacení soudního poplatku došlo v průběhu odvolacího řízení v době, kdy trvala poplatková povinnost žalobce. Rozhodnutí soudu prvního stupně nemohlo obstát, přestože v době svého vydání bylo správné, neboť důvod pro zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání již není dán.

Původní žalovaný F. S. podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost dovozuje z otázky, zda po zaplacení soudního poplatku z odvolání po uplynutí lhůty k odvolání proti usnesení o zastavení řízení (pro nezaplacení soudního poplatku) mohou nastoupit účinky , o soudních poplatcích (dále také poplatkový zákon), a usnesení o zastavení řízení může být zrušeno. V souvislosti s tím vznesl otázku, zda platba žalobce může být započtena na poplatek z odvolání za situace, kdy žalobce doposud nezaplatil soudní poplatek za žalobu. Žalobce mohl podle žalovaného zvrátit usnesení o zastavení řízení úhradou poplatku do uplynutí lhůty k odvolání proti tomuto rozhodnutí. Přestože však podal odvolání dne 30. 6. 2014, soudní poplatek uhradil až dne 17. 7. 2014, kdy navíc trvala povinnost žalobce k úhradě soudního poplatku za řízení před soudem prvního stupně uložená mu usnesením ze dne 18. 2. 2009. Platba ze dne 17. 7. 2014 měla být započtena na tento poplatek, jakožto závazek nejdříve splatný. Žalovaný dále namítl, že odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně s odkazem na , dle kterého lze ovšem změnit toliko usnesení soudu prvního stupně ve věci samé, nikoliv procesní rozhodnutí o zastavení řízení. S ohledem na pak měl rozhodnout rozsudkem, nikoliv usnesením.

Dovolatel dne 7. 11. 2015 zemřel. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2017, č. j. , bylo rozhodnuto, že v řízení bude pokračováno s jeho právními nástupkyněmi, B. S., H. R. a K. B.

Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že dle § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích končí poplatková povinnost nabytím právní moci usnesení o zastavení řízení, a upravuje toliko zvláštní postup autoremedury. Zásada započtení platby na závazek nejdříve splatný nemá oporu v procesních předpisech upravujících úhradu soudního poplatku, a lze ji aplikovat pouze v případě neidentifikovatelných plateb, jejichž účel plátce výslovně neurčil. Platbu ze dne 17. 7. 2014 však žalobce jednoznačně identifikoval. K poslední námitce uvedl, že usnesení jakožto méně formální způsob rozhodnutí použije odvolací soud v ostatních případech rozhodování o všech druzích usnesení soudu prvního stupně napadených odvoláním.

Nejvyšší soud ve věci postupoval podle , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz článek II bod 7 a článek II bod 2 , kterými se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – dále jen ).

Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem ( ), a ve lhůtě stanovené , dovolací soud přistoupil k posouzení jeho přípustnosti.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Otázka možnosti zrušení usnesení o zastavení řízení o odvolání pro nezaplacení soudního poplatku z důvodu jeho zaplacení po uplynutí lhůty k odvolání již byla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena. V usnesení ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. , Nejvyšší soud uvedl, že soud prvního stupně zruší usnesení o zastavení řízení, je-li do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení soudní poplatek zaplacen. Pokud není soudní poplatek zaplacen ve lhůtě pro odvolání proti usnesení soud prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, má to za následek ztrátu oprávnění soudu prvního stupně zrušit své rozhodnutí. Protože však poplatková povinnost podle trvá až do nabytí právní moci usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení, není vyloučeno, že soudní poplatek bude zaplacen sice po uplynutí odvolací lhůty, ale právě ještě před právní mocí usnesení o zastavení řízení. V důsledku podaného odvolání totiž usnesení právní moci nenabude, dokud o něm pravomocně nerozhodne odvolací soud. V takovém případě předpoklady pro zastavení řízení nadále dány nebudou. Jinými slovy, zaplatí-li žalobce soudní poplatek za řízení před soudem prvního stupně až poté, kdy uplynula lhůta k podání odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku ( část věty za středníkem ), avšak dříve, než odvolací soud rozhodne o jeho včasném odvolání proti usnesení o zastavení řízení, odvolací soud usnesení o zastavení řízení změní tak, že se řízení nezastavuje, neboť důvod pro zastavení řízení (v důsledku zaplacení soudního poplatku) odpadl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. ).

Z výše uvedeného vyplývá, že nezaplacení soudního poplatku z podaného odvolání ve lhůtě pro podání odvolání proti usnesení o zastavení řízení vede ke ztrátě pravomoci zrušit či změnit toto usnesení toliko na úrovni soudu prvního stupně, ovšem poplatková povinnost zanikne až právní mocí usnesení o zastavení řízení. V nyní projednávané věci žalobce sice zaplatil soudní poplatek po uplynutí lhůty k podání odvolání, ovšem předtím, než usnesení o zastavení řízení (pro nezaplacení soudního poplatku) nabylo právní moci. V takovém případě měl odvolací soud možnost změnit dotčené zastavovací usnesení, a pokud tak učinil, stalo se to plně v souladu se zněním zákona i ustálenou judikaturou vykládající zmíněné ustanovení.

K námitce, že platba soudního poplatku měla být započtena na nejdříve splatný nezaplacený soudní poplatek vyměřený žalobci, dovolací soud uvádí, že podle poplatkového zákona, ve věcech poplatků rozhoduje a postupuje soud nebo správa soudu podle , pokud nestanoví tento zákon jinak. (resp. i poplatkový zákon) upravuje následky nesplnění povinnosti zaplatit soudní poplatek. S dovolatelem nelze souhlasit v tom, že platba žalobce měla být započtena na dříve vyměřený soudní poplatek, a to zejména za situace, kdy žalobce svou platbu jednoznačně identifikoval variabilním symbolem uvedeným v usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 24. 1. 2013, č. j. -411, a určil, na který soudní poplatek ji hradí.

K námitce brojící proti formě a způsobu rozhodnutí odvolacího soudu dovolací soud toliko uvádí, že podle rozhoduje odvolací soud rozsudkem, jestliže potvrzuje rozsudek ( ) nebo mění rozsudek podle ; jinak rozhoduje usnesením. V dané věci odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně, nikoliv rozsudek, bylo proto namístě rozhodnout usnesením. Ustanovení pak platí přiměřeně i na řízení o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, kterým nebylo rozhodováno ve věci samé. Odvolací soud tedy nepochybil, pokud při splnění podmínek daných tímto ustanovením přistoupil ke změně usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení.

Pro úplnost sluší se uvést, že závěry dovozené v usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 6. 2009, sp. zn. , na něž dovolatel odkazoval ve své argumentaci, na nyní řešenou věc nedopadají. V citovaném rozhodnutí se Ústavní soud zabýval otázkou, zda je pro zaplacení soudního poplatku ve lhůtě podstatný okamžik, kdy stěžovatelka platbu provedla anebo kdy byla připsána na účet soudu. Tato otázka ovšem není otázkou, na níž bylo napadené rozhodnutí založeno.

S ohledem na předestřené je zřejmé, že dovolatel nepoukázal na otázku, pro niž by na dovolání bylo možné pohlížet jako na přípustné ve smyslu , a Nejvyšší soud je proto odmítl ( o. s. ř).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. září 2017

Mgr. Miloš Pól

předseda senátu