Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3423/2017-110

-110

U S N E S E N Í

L. A.

,

zastoupeného Mgr. Kateřinou Klečkovou Kutišovou, advokátkou se sídlem v Trutnově, Na Vrchu 98, proti žalované

Městské vodovody a kanalizace Úpice, příspěvková organizace

, se sídlem v Úpici, T. G. Masaryka 120, IČO: 60150823, o určení neexistence vlastnického práva žalovaného, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. listopadu 2016, č. j. -78, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Podle věty první , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2 – dále jen „“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud v Trutnově (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 6. 10. 2016, č. j. -73, zastavil řízení o opětovné žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků.

K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 9. 11. 2016, č. j. -78, usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení o opětovné žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků potvrdil.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle , neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, která byla již dovolacím soudem řešena, avšak měla by být ze strany dovolacího soudu posouzena jinak. Jedná se o otázku, zda je možno bez dalšího zastavit řízení o opětovné žádosti účastníka řízení o osvobození od soudních poplatků pro překážku rei iudicatae, aniž by byly věcně zkoumány poměry žadatele v době podání žádosti nové. Dále se domáhá posouzení, nakolik soud v případě posuzování překážek pro osvobození od soudních poplatků pro svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva vychází jen z doposud zjištěných skutečností, aniž by přihlédl k novým tvrzením účastníků, resp. k jím nově doloženým důkazům. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu , jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. (uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)].

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. (dostupné na www.nsoud.cz)]. K přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. (dostupné na http://nalus.usoud.cz)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. (obě dostupná na www.nsoud.cz)]. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční, a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. (dostupné na http://nalus.usoud.cz)].

Dovolání není přípustné již z toho důvodu, že žalobce, který vymezil jako důvod přípustnosti to, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která již byla dovolacím soudem řešena, avšak měla by být ze strany dovolacího soudu vyřešena jinak“, neuvádí, jakou v judikatuře dovolacího soudu zodpovězenou otázku by měl dovolací soud znovu vyřešit a jaké by mělo být její řešení; ostatně dovolatel ani blíže nekonkretizuje, zda předmětem přezkumu má být otázka hmotného nebo procesního práva. Přes to, že přípustnost dovolání není již z tohoto důvodu dána, dovolací soud nad rámec uvádí následující.

V dovolání žalobce předkládá k přezkumu právní otázku, „zda je možno bez dalšího zastavit řízení o opětovné žádosti účastníka řízení o osvobození od soudních poplatků pro překážku rei iudicatae, aniž by byly věcně zkoumány poměry žadatele v době podání nové žádosti“.

Tato otázka přípustnost dovolání založit nemůže, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu na jejím řešení nezávisí; je proto bezpředmětná.

Zpochybňování přezkumu poměrů žalobce jako dovolací důvod neobstojí, protože napadené rozhodnutí není na řešení této otázky postaveno. Pravým důvodem, proč soudy nižších stupňů žalobci nepřiznaly osvobození od soudních poplatků při projednání jeho opětovné žádosti, byla překážka zřejmé bezúspěšnosti uplatňovaných práv, nikoliv poměry žalobce; se závěrem odvolacího soudu o zřejmé bezúspěšnosti uplatňovaných práv přitom žalobce nepolemizuje. Není přitom přípustné, aby dovolací soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu, na kterém toto rozhodnutí není postaveno.

Dále v dovolání žalobce předkládá k přezkumu právní otázku, nakolik má soud v případě posuzování překážek pro osvobození od soudních poplatků pro svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva vycházet jen z doposud zjištěných skutečností, aniž by přihlédl k novým tvrzením účastníků, resp. k jím nově doloženým důkazům.

Ani tato otázka by přípustnost dovolání založit nemohla.

Žalobce v opětovné žádosti o osvobození od soudních poplatků toliko polemizuje se závěrem soudů nižších instancí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků pro zřejmou bezúspěšnost uplatňovaného práva. Neuvádí však nová tvrzení, resp. relevantní důvody, jejichž obsah by odůvodňoval, proč by závěry původního rozhodnutí, v němž byl závěr o bezúspěšnosti vysloven, neměly obstát, a ke kterým by soud prvního stupně mohl přihlédnout.

K argumentaci žalobce, že Ústavní soud dospěl ve své rozhodovací praxi mj. k závěru, že skutečnost, že soud rozhodoval o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků již dříve, jej nezbavuje povinnosti vypořádat se s novou žádostí o osvobození od soudních poplatků a že rozhodnutí o předchozí žádosti nebrání tomu, aby soud rozhodl o žádosti nové (nejde o překážku věci již pravomocně rozhodnuté), neboť každá nová žádost o osvobození od soudních poplatků musí být posouzena podle okolností a podmínek, které jsou zde v době jejího dalšího podání, dovolací soud konstatuje, že závěry Ústavního soudu nejsou nikterak v rozporu ustálenou rozhodovací praxí Nejvyšší soudu. Podle judikatury Nejvyššího soudu může obecný soud zastavit řízení o opětovné žádosti pro překážku rei iudicatae, pokud od předchozího zamítavého rozhodnutí nedošlo ke změně okolností; s touto otázkou se soud musí v odůvodnění rozhodnutí o zastavení řízení vypořádat, a to s negativním závěrem [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. (dostupné na www.nsoud.cz)].

Co se týče námitky žalobce, že mu nebylo soudem poskytnuto patřičné procesní poučení o tom, že na určení není dán naléhavý právní zájem, dovolací soud uvádí, že žalobce jí vystihuje vadu řízení. Obecně vady řízení nejsou způsobilým dovolacím důvodem, neboť jejich případnou existenci může dovolací soud posuzovat jen tehdy, je-li dovolání přípustné. Jediným dovolacím důvodem je totiž podle nesprávné právní posouzení věci.

Nadto není dovolacímu soudu zřejmé, jaký by tato skutečnost měla mít vliv na správnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.

Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobce přípustným, podle je odmítl.

V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. září 2017

Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu