Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3418/2015-1068

29 Cdo 3418/2015-1068

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Jiřího Zavázalav právní věci žalobce Chaos, s. r. o., se sídlem v Čadci, Hurbanova 208/62, PSČ 022 01, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 45533199, zastoupeného JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 481/12, PSČ 120 00, proti žalovanému P. S., zastoupenému Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125/16, PSČ 500 03, o zaplacení částky 5 miliónů Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. ledna 2015, č. j. -997, takto:

O d ů v o d n ě n í:

[1] Rozsudkem ze dne 7. ledna 2014, č. j. -936, Okresní soud v Hradci Králové (dále jen „okresní soud“):

1/ Zamítl žalobu, kterou se žalobce (Chaos, s. r. o.) domáhal (jako právní nástupce původního žalobce Randa s. r. o. z titulu singulární sukcese) vůči žalovanému (P. S.) zaplacení částky 5 miliónů Kč s příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení za dobu od podání žaloby do zaplacení (bod I. výroku).

2/ Uložil žalobci zaplatit žalovanému do 3 dnů od právní moci rozhodnutí na náhradě nákladů řízení částku 449.878 Kč (bod II. výroku).

[2] Žalobce požadoval zaplacení předmětné částky jako ušlého zisku za dobu od 1. března 2008 do 8. února 2010, coby důsledku porušení povinnosti žalovaného (jako správce konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec a. s.) vydat původnímu žalobci v konkursní podstatě úpadce sepsané stroje, jež byly předmětem dohody o narovnání uzavřené mezi původním žalobcem a žalovaným dne 19. prosince 2007 (dále jen „dohoda o narovnání“). Okresní soud pak dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalovaný se nedopustil vytýkaného porušení povinností, když důvodem, pro který po uzavření dohody o narovnání stroje nevyloučil z konkursní podstaty a nevydal žalobci, byla skutečnost, že byly v nájmu třetí osoby [BUSTREX s. r. o. (dále jen „společnost B“)] a jeho snaha splnit dohodu o narovnání po jejím uzavření (na základě jednání se společností B a původním žalobcem) byla bezvýsledná.

[3] K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 12. ledna 2015, č. j. -997:

1/ Potvrdil rozsudek okresního soudu (první výrok).

2/ Uložil žalobci zaplatit žalovanému do 3 dnů od právní moci rozhodnutí na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 34.606 Kč (druhý výrok).

[4] Odvolací soud po doplnění dokazování uzavřel, že napadené rozhodnutí je věcně správné, byť se zcela neztotožnil s důvody, na nichž je založeno. Konkrétně dospěl odvolací soud k těmto závěrům:

1/ Odvolací soud posuzoval činnost žalovaného v době od sepsání dohody o narovnání; posuzování doby, jež předcházela uzavření této dohody, brání překážka věci rozhodnuté. Původní žalobce totiž uplatnil vůči žalovanému ušlý zisk za dobu od 1. ledna 2007 do 18. prosince 2007 v řízení vedeném u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. a argumentace, kterou nárok odůvodňoval v onom řízení, je shodná s argumentací v této věci. Přitom jak Okresní soud ve Svitavách (v rozsudku ze dne 25. listopadu 2009, č. j. -198), tak Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, jako odvolací soud (v rozsudku ze dne 19. října 2010, č. j. -325) uzavřel, že žalovaný v onom období neporušil žádnou povinnost uloženou mu zákonem nebo konkursním soudem.

2/ Z provedených důkazů vyplývá, že k žádosti žalovaného z 12. listopadu 2007 udělil konkursní soud 21. listopadu 2007 souhlas s vyloučením věcí (jež byly následně předmětem dohody o narovnání) z konkursní podstaty úpadce. Dohoda o narovnání obsahuje závazek správce konkursní podstaty vyloučit označené stroje z konkursní podstaty a ujednání, že u opravňující původního žalobce se stroji nakládat, je písemné potvrzení správce konkursní podstaty, že jsou stroje vyloučeny z konkursní podstaty (bod 3. 4. dohody o narovnání). Toto písemné potvrzení pak obsahuje protokol ze dne 19. prosince 2007 sepsaný notářkou Annou Volencovou.

3/ Dohoda o narovnání sice obsahovala závazek správce konkursní podstaty stroje předat, správce konkursní podstaty by však mohl předat pouze ty stroje, které by měl sám v držení. To podle výsledků dokazování nebyl případ předmětných strojů, které byly v držení nájemce. Nepředání strojů tak není v příčinné souvislosti se vznikem tvrzené škody. Původní žalobce získal oprávnění se stroji nakládat na základě písemného potvrzení správce konkursní podstaty o vyloučení strojů, nikoli na základě jejich předání.

4/ Odvolací soud souhlasí se žalobcem v tom, že stroje byly vyloučeny z konkursní podstaty a že žalovaný o tom dne 19. prosince 2007 vydal prohlášení před notářem. Veškeré další úkony ve vztahu k vydání strojů od nájemce tak měl a mohl činit původní žalobce, nikoli žalovaný (který ztratil oprávnění se stroji nakládat). To ostatně vyplynulo i z návrhu kupní smlouvy, kterou původní žalobce (s vědomím existence nájemní smlouvy) hodlal prodat stroje nájemci (společnosti B).

5/ Poté, co žalovaný pozbyl (vyloučením z konkursní podstaty) oprávnění se stroji nakládat, nemohl vypovědět nájemní smlouvu (takový závazek narovnání neobsahuje) ani dosáhnout vydání strojů od nájemce. Všechna tato oprávnění svědčila od 19. prosince 2007 původnímu žalobci. Odtud odvolací soud shodně s okresním soudem uzavírá, že žalovaný neporušil v době od 19. prosince 2007 žádnou právní povinnost v příčinné souvislosti se vznikem tvrzené škody v období od 1. března 2008 do 8. února 2010.

[5] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce „v celém rozsahu“ dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení , (dále jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

[6] Za dovolacím soudem neřešenou má dovolatel otázku, zda správce konkursní podstaty, který vyloučil věci z konkursní podstaty úpadce, má povinnost tyto věci předat osobě, v jejíž prospěch je vyloučil, a to za situace, kdy se k jejich předání výslovně zavázal v písemně uzavřené dohodě.

[7] V této souvislosti dovolatel v mezích ohlášeného dovolacího důvodu argumentuje i tím, že to byl výhradně žalovaný, kdo od 5. března 2007 do 31. března 2009 stroje pronajímal společnosti B.

[8] Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, eventuálně zamítnout.

[9] Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

[10] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2 Učinil tak proto, že v posouzení otázky dovoláním předestřené je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

[11] Judikatura Nejvyššího soudu je především ustálena v závěru, že při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je správné, vychází dovolací soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2016, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 60/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [rozsudek je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu].

[12] Věcného přezkumu pak nevyžaduje (obecně vzato) odpověď na otázku, zda správce konkursní podstaty má povinnost předat (vydat) věc původně sepsanou do konkursní podstaty osobě, v jejíž prospěch ji vyloučil. Taková otázka totiž stojí (v kontextu podaného dovolání) na zjevně nepřiléhavém předpokladu, že každou sepsanou věc má správce konkursní podstaty také v držbě. Opak se podává již z ustanovení , o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, pro věc rozhodném (dále též jen „ZKV“), jež výslovně počítá s tím, že sepsaná věc se může nacházet u jiné osoby, což podporuje i judikatura k tomuto ustanovení. Srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2001, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 69/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2005, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročníku 2006, pod číslem 72.

[13] Pro užívání věci třetí osobou [osobou odlišnou od správce konkursní podstaty na straně jedné a od osoby domáhající se vyloučení sepsané věci z konkursní podstaty na straně druhé (vylučovatele)] na základě nájemního poměru lze poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2002, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 27/2003)]. V něm Nejvyšší soud uzavřel, že správce konkursní podstaty je i v průběhu sporu o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty oprávněn věc držet, užívat a požívat její plody a užitky (například ji pronajímat a inkasovat nájemné), a to bez zřetele k tomu, zda je úpadce vlastníkem věci.

[14] K závěrům obsaženým v R 27/2003 se Nejvyšší soud přihlásil také v rozsudku ze dne 27. září 2007, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 43/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v rozsudku ze dne 30. července 2009, sp. zn. , v usnesení ze dne 28. ledna 2010, sp. zn. , v usnesení ze dne 23. února 2010, sp. zn. , v usnesení ze dne 30. března 2010, sp. zn. , v usnesení ze dne 31. srpna 2011, sp. zn. , v rozsudku ze dne 27. září 2011, sp. zn. , a v rozsudku ze dne 28. března 2012, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 97/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[15] Jde rovněž o výklad souladný s judikaturou Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. srpna 2008, sp. zn. , jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího správního soudu) a s judikaturou Ústavního soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. června 2007, sp. zn. , a ze dne 23. srpna 2007, sp. zn. , nebo nález Ústavního soudu ze dne 17. března 2005, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 58/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, kterážto rozhodnutí jsou dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).

[16] Všechna tato rozhodnutí řeší (zjednodušeně řešeno) možný konflikt založený střetem práva konkursního, jež se prosazuje soupisem majetku do konkursní podstaty úpadce, s právem osoby, jež uplatňuje (domnělé či skutečné) silnější právo k témuž majetku. Jakkoli tomu tak nemusí být vždy (srov. § 6 odst. 3 ZKV nebo § 27 odst. 5 ZKV), začasté se takový konflikt odehrává na poli sporu o vlastnické právo k sepsanému majetku [vlastnické právo si osobuje úpadce, respektive jeho konkursní podstata reprezentovaná správcem konkursní podstaty, i ona osoba (vylučovatel)]. Po dobu, po kterou takový konflikt probíhá (po kterou se prostřednictvím vylučovací žaloby podle § 19 odst. 2 ZKV řeší spor o příslušnost sepsaného majetku ke konkursní podstatě), předurčují účinky soupisu k výkonu vlastnických práv k sepsanému majetku správce konkursní podstaty úpadce (což dokládá výše citovaná judikatura).

[17] Závěrů shrnutých v odstavcích [13] až [16] se Nejvyšší soud následně dovolal v rozsudku ze dne 30. července 2014, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2015, pod číslem 18. V něm dále vysvětlil (ve shodě s tím, jak účinky změny pronajímatele pojmenovával , , ve znění účinném do 31. prosince 2013, v ), že právo požadovat po nájemci věci úhradu dlužného nájemného za dobu, kdy trvaly účinky soupisu věci do konkursní podstaty úpadce, přechází dnem právní moci rozhodnutí, jímž soud vyloučil věc ze soupisu konkursní podstaty úpadce, ze správce konkursní podstaty úpadce zpět na původního pronajímatele. Tamtéž dodal, že obdobně to platí pro vymáhání bezdůvodného obohacení (ve výši obvyklého nájemného) vzniklého tím, že určitá osoba užívala věc bez právního důvodu v době, kdy trvaly účinky jejího soupisu do konkursní podstaty úpadce; v takovém případě přechází právo vymáhat bezdůvodné obohacení dnem právní moci rozhodnutí, jímž soud vyloučil věc ze soupisu konkursní podstaty úpadce, ze správce konkursní podstaty úpadce na vlastníka věci.

[18] Jinak řečeno, v dosavadní judikatuře Nejvyššího soudu nebylo a není žádných pochyb o tom, že nastanou-li účinky vyloučení ze soupisu konkursní podstaty úpadce ohledně majetku, který má v nájmu třetí osoba, vstupuje osoba, v jejíž prospěch vyloučení působí (vylučovatel, jímž byl v této věci původní žalobce), do práv pronajímatele, která do té doby svědčila správci konkursní podstaty úpadce. Je současně zjevné, že v takovém případě nedochází k předání majetku, neboť ten má (stále) v držení nájemce (vůči němuž vylučovatel vstoupil do práv pronajímatele).

[19] Výrok o nákladech řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).

V Brně 27. září 2017

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu