Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 4730/2016

U S N E S E N Í

a) E. K.

,

b) G. K.

,

c) N. K.

,

d) M. K.

,

e) P. K.

, zastoupených Mgr. MUDr. Igorem Piňosem, CSc., advokátem se sídlem Široká 6, 110 00 Praha 1, proti žalované

Zdravotnické záchranné službě Jihočeského kraje

, se sídlem B. Němcové 1931/6, 370 01 České Budějovice, IČO 48199931, zastoupené JUDr. Pavlem Šonkou, advokátem se sídlem nám. F. Křižíka 2840, 390 01 Tábor, za účasti

Hasičské vzájemné pojišťovny, a.s.

, se sídlem Římská 45, 120 00 Praha 2, IČO 46973451, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 5. 2016, č. j. -310, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 5. 2016, č. j. -310,

se

ve výroku, jímž byl potvrzen výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky, a ve výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2015, č. j. -247, se ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky,

zrušují

a věc

se

v tomto rozsahu

vrací

Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 30. 11. 2015, č. j. -247, uložil žalované povinnost zaplatit každému z žalobců a) až d) částku 240.000 Kč s příslušenstvím a žalobci e) 175.000 Kč s příslušenstvím, vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení státu tak, že žalované a vedlejší účastnici uložil povinnost vzniklé náklady v částce 7.483,70 Kč státu zaplatit. Takto rozhodl o nároku žalobců na jednorázové odškodnění pozůstalých podle obč. zák. po zemřelém příbuzném, jehož úmrtí shledal v příčinné souvislosti s postupem non lege artis lékaře žalované. Procesně úspěšným žalobcům však nepřiznal náhradu nákladů řízení s odůvodněním, že nesplnili podmínku a nezaslali žalované písemnou předžalobní výzvu k plnění.

K odvolání žalobců i žalované Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 17. 5. 2016, č. j. -310, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovým zjištěním, právním posouzením věci i s rozhodnutím soudu prvního stupně o nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšným žalobcům. Uzavřel, že žalobci neměli žádný důvod neodeslat žalované předžalobní výzvu, obsah telefonátu mezi účastníky před podáním žaloby není doložen a ani z probíhajícího trestního řízení proti lékaři žalované nebylo možno dovozovat záměr žalobců, že podají žalobu.

Žalobci podali proti rozsudku odvolacího soudu dovolání proti té části výroku, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky. Přípustnost dovolání dovozují z ustanovení , jelikož napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. , nebo ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. ). Nesouhlasí s rozhodnutím o náhradě nákladů řízení odůvodněným jen absencí řádné předžalobní výzvy a namítají, že postoj žalované k věci byl po celou dobu zcela jednoznačně deklarován v tom smyslu, že nárok nehodlá uznat. Navrhli, aby dovolací soud napadený rozsudek změnil a uložil žalované a vedlejší účastníci uhradit žalobcům náklady řízení před soudem prvního stupně a náklady dovolacího řízení.

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 30. 11. 2015, postupoval Nejvyšší soud podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srov. čl. II bod 7 - dále jen „“).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami oprávněnými - účastníky řízení, zastoupenými advokátem ( a 4 ), je přípustné podle , neboť odvolací soud se při přezkoumání nákladového výroku odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a je i důvodné.

Dovolatelé odvolacímu soudu vytýkají nesprávný právní výklad

Nesprávné právní posouzení věci ( ) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. Právní posouzení se může týkat i výkladu procesního práva.

Podle má žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění.

Výklad tohoto ustanovení je v rozhodovací praxi dovolacího soudu ustálen (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. , publikované pod č. 75/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) se závěrem, že nelze izolovaně posuzovat (jen) to, zda žalobce způsobem určeným ustanovením § 142a o. s. ř vyzval žalovaného k plnění, nýbrž je nezbytné přihlédnout i k dalším okolnostem konkrétní věci, zejména pak k povaze (a výši) uplatněné pohledávky (za účelem uvážení, zda vskutku při naplnění obecné míry obezřetnosti lze uvažovat o „opomenutí“ dlužníka pohledávku zaplatit), k postoji dlužníka k (následně) uplatněné pohledávce, jakož i k reakci dlužníka na zahájení soudního řízení a doručení žaloby. Nejvyšší soud přitom vycházel z rozhodnutí Ústavního soudu, a to nálezu ze dne 2. 11. 2009, sp. zn. , ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. , i nálezu ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. , a dovodil, že má-li být naplněn účel občanského soudního řízení, je nezbytné - při respektování zásady rovnosti účastníků před soudem (viz y) - posuzovat otázku případného (ne)přiznání práva na náhradu nákladů řízení s akcentem na hledisko vyvážené ochrany základních práv dotčených osob (žalobce a žalovaného). Je-li pro rozhodování o náhradě nákladů řízení rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu, nebude absence výzvy podle ustanovení zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik (např. započtením). Není-li totiž dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení zaplatit, není dán důvod sankcionovat "pochybení" věřitele spočívající v absenci předžalobní výzvy k plnění.

Odvolací soud, přestože mu citované rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo známo, dovodil, že za situace, kdy žalobci neměli žádný vážný důvod žalované předžalobní výzvu neodeslat a ani z probíhajících trestních řízení nebylo možno dovozovat záměr žalobců podat žalobu, nemají na náhradu nákladů řízení právo. Zcela ale pominul hlediska uvedená v citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu, a to především okolnost, že žalovaná od počátku řízení nárok žalobců považovala za nedůvodný, a proto jej odmítla uspokojit. Rozhodně se tedy nejednalo o opomenutí požadovanou částku zaplatit, ale o vůli žalované neplnit. Za takového stavu mají úspěšní žalobci plné právo na přiznání náhrady nákladů řízení podle

Odvolací soud se svým rozhodnutím odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu a Nejvyšší soud proto napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku, pokud jde o náhradu nákladů řízení ve vztahu účastníků a ve výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, zrušil ( ). Učinil tak usnesením, neboť dovoláním dotčená část rozsudku má povahu usnesení ( a ).

Dovolací soud podle věty první vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení, v němž je pro něj právní názor vyslovený v tomto usnesení závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů řízení vzniklých před soudem prvního stupně ( ), ale i o náhradě nákladů celého odvolacího řízení včetně nákladů řízení dovolacího.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. září 2017

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu